Vize, jakou potřebujeme/845

Vize, jakou potřebujeme/845

Začal jsem připravovat monografii k pozičnímu investování (Základy teorie pozičního investování). Ke stažení je online dostupná pracovní verze na spřátelených stránkách Nepodvolení, zde:

https://www.nepodvoleni.cz/vize-rv/pozicni_investovani/

Můžete sledovat postup prací, případně se přidat připomínkami či doplňky (pracujeme v týmu, do kterého může vstoupit každý zájemce).

Zde je předmluva k monografii (2. část):

Společných akcí, do kterých může vstoupit poziční investování, je velké množství typů: Od manželství až po spolupráci mezi zeměmi, od vztahu mezi věřitelem a dlužníkem až po kooperaci firem, při sdílení nákladů na nějaký projekt či naopak rozdělení pohledávek po bankrotu dlužníka, od rozhodování obecní samosprávy až po rozhodování na nadnárodní úrovni např. v EU atd.

Společné akce lze rozlišit podle celé řady kritérií. V předcházejícím textu jsme věnovali pozornost těm akcím, kterých se může jeden z hráčů dobrovolně zúčastnit či nezúčastnit. Existují také situace, kdy jeden ze subjektů je k účasti na společné akci nucen, rozdělení je mu vnucováno, což může vést ke vzniku konfliktu. Součástí dané problematiky je tak i analýza příčin vzniku konfliktů, popis mechanismu vzniku konfliktu a možností řešení konfliktů.

Problematika pozičního investování má ještě jeden významný aspekt: Souvisí s problematikou vztahu teorie a praxe. Všudypřítomnost fenoménu pozičního investování v každé společné akci nelze nevidět. Jde ovšem o to, jak ji teoreticky uchopit:

- První možností je považovat uvedené jevy za projev přirozené lidské iracionality. Co je ovšem iracionálního na tom, že za určitých podmínek vidí hráč možnost toho, že rozdělení výplat, které mu přinese bezprostřední prospěch, mu ve skutečnosti přinesu újmu? Druhý hráč totiž může využít svou výplatu (formou pozičního investování, které může mít nejrůznější formy) k tomu, aby byl první hráč diskriminován.

- Druhou možností je vyloučit uvedené jevy z oblasti, na kterou je teorie zaměřena. Teorie dá dokonalý model a je na uživatelích, aby našli způsob jeho uplatnění v praxi. Zde ovšem hrozí riziko, že teorie zůstane "před branami" praktické aplikace. Kromě toho lze takové "samoomezení" teorie považovat nikoli za vhodnou abstrakci, ale za ztrátu kontaktu teorie s realitou.

- Třetí možností je rozdělit řešení problému do několika etap, přičemž v první etapě vytvoříme a využijeme model bez pozičního investování, následně pak výsledek podrobíme diskusi a analýze prostřednictvím nástrojů pozičního investování. Zde ovšem není zcela jasné, jak postupovat. Především však takový postup ne zcela odpovídá reálnému rozhodování hráčů, kteří představu o způsobu vyžití prostředků ze společné akci promítají přímo do rozhodování o tom, jak se zachovat (zda se akce zúčastnit či nikoli, zda – pokud jsou k účasti na akci nuceni – kooperovat, nebo vyvolat konflikt apod.).

- Čtvrtá možnost, kterou považujeme na nejvhodnější a nejpřirozenější, je najít vhodné nástroje, které by umožnily přítomnost fenoménu pozičního investování do modelu zapracovat. Nejvhodněji jako podmínkou neutrality pozičního investování, které musí řešení vyhovovat.

K zahrnutí fenoménu pozičního investování do řešení problémů rozdělení výnosů a nákladů při společné akci navrhujeme některé nástroje, konkrétně:

- Množinu, funkci, linii neutrality pozičního investování (což lze vyjádřit analyticky i graficky a plní obdobnou roli jako indiferenční křivka při popisu rozhodování spotřebitele).

- Model nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí, který umožňuje ukázat mechanismus fungování pozičního investování. Možnost využití investičních příležitostí jednoho hráče a velikost výnosu z nich není nezávislá na investičních příležitostech, kterými disponuje druhý hráč. Příslušný model byl původně vyvinut při analýze některých jevů na finančních trzích, ale lze ho interpretovat mnohem šířeji, například při rozdělení omezené zásoby vody, kde vodu lze chápat jako prostředek nezbytný k využití příležitostí, kterými hráči disponují. 

V současné době na uvedenou situaci reaguje teorie her tím, že jako předpoklad chování v souladu s teoretickým řešením, které nezahrnuje fenomén pozičního investování, používá formulace jako: "hráči by se měly důvěřovat", "podle toho, jak si hráči důvěřují, může dojít k větší či menší míře kooperace", "zodpovědní účastníci by se měli zbavit vzájemných averzí a předsudků" atd. Tj. většinou volí druhou z výše uvedených možností. To má patrně dvě příčiny:

- První je metodologická. Nashův fascinující přínos spočíval v navržení axiomatického řešení jednoho z vyjednávacích problémů týkajícího se rozdělení výnosů ze společné akce. (John Forbes  Nash – jedna z nejvýznamnějších osobností, která se o rozvoj teorie her zasloužila a jejíž osud byl ztvárněn v oskarovém filmu Čistá duše.) Hledání "jasného a přesného" základu v descarteovském smyslu, tedy "čistého řešení" v jeho tradici tak trochu převážilo nad problematikou praktického uplatnění, hledání cesty k tomu, jak teorii využít v praxi. Teorie přehlédla, že součástí teorie je i problematika vztahu mezi teorií a jejím praktickým uplatněním. (Podobně jako experimentální věda dlouho přehlížela, že problematika pozorování, resp. vztahu pozorovatele a pozorovaného předmětu, je fenoménem, který rovněž spadá do oblasti teoretické fyziky, což je příklad nanejvýš aktuální a inspirující pro teorii her na její současné úrovni.) Proto se badatelům na současném stupni rozvoje teorie her zdá problém pozičního investování ve vztahu ke stávajícím modelům "vnější". Domnívají se, že je to problém vybočující z teorie her. A rituální (formální) požadavky na článek přijatelný do impaktovaného časopisu jim v tom nahrávají.

- Druhá je ideologická. Poziční investování je tím účinnějším, čím více zůstává skryto. V logice věci. Čím více si hráč, který je či může být pozičním investováním postižen, uvědomí jeho existenci, tím méně je "krátkozraký", tím je odhodlanější se bránit a tím včasnější i účinnější může být jeho obrana. A poziční investování diskriminačního typu se tím stává méně efektivním. Odborníci v oblasti teorie her nejsou ideology, ale určité nevyslovené tlaky předjímají a přijímají, mj. i proto, že poziční investování je fenoménem, který velmi intenzivně působí i na akademické půdě, například v podobě personálně podmíněného sponzoringu. I akademik musí být z něčeho živ.

Řešení problematiky pozičního investování tak může podstatně ozdravět a hlavně "zfunkčnit" ("desterilizovat") akademickou půdu a vrátit ji do hry, pokud jde o její roli při hledání cest ze současného společenského excesu poznamenaného vysokou mírou dominance iracionality v oblasti správy lidské pospolitosti na globální i lokální úrovni. Poučený čtenář může tento zápas o návrat vědy ke vědě sledovat v přímém přenosu. I díky této monografii.

K tomu ještě jedna poznámka, která se týká i obsahu naší monografie. Mohlo by se zdát, že i na akademické půdě může dojít k podobnému jevu jako v mediální oblasti – schizmatu rozdělující média na "mainstreamová" a "alternativní", že se též věda rozdělí na "oficiální" vědu poplatnou době otevírající bránu sterilitě i iracionalitě a "alternativní" vědu vracející se k základům racionálního myšlení (zhruba po linii Descartes→Kant→Hegel→Marx). Jenže tady je velký problém. Myšlení těch, kteří si uvědomují problémy současné doby a volají po změně, je velmi silně zatíženo poučkovitým a zastydlým výkladem K. Marxe, a to zejména v tom smyslu, že "vše má příčinu v kapitalistickém vykořisťování a jediným řešením znárodnění". Proto do monografie zařazujeme důležitou pasáž, která podrobně, na autentickém Marxově textu dokumentuje, v čem a jak se mýlil, kde je nutné jít o několik kroků dál.

Obecně pro vědu a jednotlivé teoretické disciplíny zaměřené na řešení společenských problémů platí:

- Řešení současných problémů bez kvalitní vědy neobejde.

- Stará věda při řešení nových problémů nepomůže.

Kdo si myslí, že to tak není, dokonce i ten, kdo si myslí, že výše uvedené není nutné důsledně domyslet, zůstane mimo dominantní hru, která se dnes hraje.

Tak příjemné počtení...

A k tomu trochu inspirující přírody:

Do Průhonického parku chodím několikrát do roka. Teď už tam vše kvete.

Hned na začátku druhé části parku (parkuji vždy na parkovišti mezi dvěma částmi parku) jsem objevil kandík. Je to ovšem jiný druh, než který roste pod Medníkem u Pikovic.

Tolik čemeřic se jen tak nevidí.

Toto je obyčejný devětsil s neobyčejným půvabem.

Nová chatička postavená na místě dřívější. Nahoře je nádherné místo, ale nemělo by se tam chodit, když tak tajně.