Vize, jakou potřebujeme/844

Vize, jakou potřebujeme/844

Začal jsem připravovat monografii k pozičnímu investování (Základy teorie pozičního investování). Ke stažení je online dostupná pracovní verze na spřátelených stránkách Nepodvolení, zde:

https://www.nepodvoleni.cz/vize-rv/pozicni_investovani/

Můžete sledovat postup prací, případně se přidat připomínkami či doplňky (pracujeme v týmu, do kterého může vstoupit každý zájemce).

Zde je předmluva k monografii (1. část):

Při výkladu každé složitější problematiky je nejdůležitější otázkou: Čím začít? Složitost totiž zpravidla spočívá v tom, že spolu vše vzájemně souvisí, a pokud dáváme něčemu přednost, upozaďujeme druhé. Sdělit vše najednou přitom není možné.

Jde tedy o to, jak správně čtenáře (přesněji toho, kdo s textem pracuje, kde chce pochopit, o co jde nejen v textu, ale i v té oblasti reality, o které text vypovídá) nasměrovat. Přitom tak, aby si nevytvořil nesprávnou prvotní představu o podstatě problému, do které by snažil vtěsnat vše další, s čím se seznamuje. Přihlédnout je nutné i k tomu, že při studiu si každý přemýšlivý čtenář vytváří určité "čtecí prizma", kterým text vnímá. Proto je hned v úvodu nutné upozornit i na to, že toto čtecí prizma, které si čtenář vytváří, by se mělo v návaznosti na studium textu také rozvíjet.

Po této úkloně publiku je nutné text odstartovat nějakou vhodnou myšlenkou. Tak tedy: Pokud by se objevil kouzelný dědeček a dal vám deset desetikorun, abyste se podělili o stokorunovou částku v této podobě, v jaké vám ji svěřil, s člověkem, který stojí vedle vás a se kterým vás nepojí žádný vztah, kolik byste si nechali a kolik byste dali tomu druhému? Ale pozor. Kouzelný dědeček si klade podmínku. Pokud ten druhý s rozdělením souhlasit nebude, nikdo nedostane nic, kouzelný dědeček si vezme peníze zpět. Pokud by byla situace opačná a dědeček svěřil stokorunovou částku k rozdělení druhé osobě, přijali byste například rozdělení 10 korun vám, 90 korun si ponechá ten druhý, nebo byste raději deset korun odmítli, protože se vám takové rozdělení zdá nespravedlivé? Jak myslíte, že experimenty, kdy se nezjevuje kouzelný dědeček, ale provádí je kvalifikovaný experimentátor, dopadnou? Jakou nejmenší částku pro sebe požadujete, abyste s rozdělením souhlasili? – Odpověď na tyto otázky dáme v textu monografie v příslušném kontextu.

Řeknete si – to je sice zajímavý problém, ale kouzelní dědečci nejsou a s experimentátory výše uvedeného typu se člověk také tak často nesetká. Ale pozor! Velmi podobná situace vzniká při každé kolektivní akci, kdy se s někým dělíte o náklady, o výnosy nebo o obojí, ať již v peněžní či naturální podobě. V každé takové situaci je výše uvedený problém obsažen. Aby byl ochoten se někdo takové akce zúčastnit, musí dostat víc, než pokud by se akce nezúčastnil, tj. dáváme přednost tomu, co je pro nás lepší. Tomu říkáme předpoklad individuální racionality. Racionálně uvažující člověk si, pokud nemusí, nevybere tu variantu, která je pro něj horší. Ale pak je tu ještě druhý problém – pokud si v případě, že se jedná o dvě osoby, mohou oba polepšit, nemůžeme stav, kdy si nepolepší považovat za optimální. To nazýváme podmínkou kolektivní racionality. V případě, že nás jako řešení zajímají jen ty stavy, kdy si již nikdo z obou nemůže polepšit, aniž by ten druhý nepohoršil, vzniká otázka, která rozdělení jsou pro toho či onoho člověka přijatelná a která ne. Neboli kdy budeme ochotni se nějaké společné akce zúčastnit a kdy ne. A tak se nám kouzelný dědeček objevuje na scéně znovu. Jde o to, aby byla splněna podmínka individuální racionality (každý si musí polepšit), kolektivní racionality (nemělo by dojít k situaci, kdy si mohou oba polepšit a tuto možnost nevyužijí) a pak ještě podmínka, že je tu ještě něco, čemu musíme rovněž vyhovět, ale neumíme to přesně pojmenovat.

První dvě podmínky (individuální racionality a kolektivní racionality) umí teorie pojmenovat, vyjádřit analyticky i geometricky, převést do podoby axiomů a dosáhnout precizně vycizelovaného řešení. S tou třetí podmínkou, přijatelnosti řešení pro oba hráče (pokud pro osoby, skupiny osob či jiné subjekty budeme používat terminologii teorie her), má teorie problém. Z hlediska stávajících nástrojů, kterými disponuje teorie, by měl každý z hráčů souhlasit s každým řešením, které vyhovuje podmínce individuální a kolektivní racionality. Jenže v reálném životě to tak není. Většinou se každý z hráčů dívá na to, kolik získá ten druhý. Pokud se mu zdá, že ten druhý získává "příliš mnoho" a on sám "příliš málo", odmítne se společné akce zúčastnit. Ale proč? Není v tom něco iracionálního, jako například závist, pocit nespravedlnosti apod.? A v běžném životě se setkáme nejen s tím, že někdo odmítne možnost toho, že si polepší, pokud ten druhý by si polepšil nepřiměřeně více. Setkáváme se i s tím, že jeden má radost z toho, že druhému (jeho sousedovi) "chcípne v chlívku koza", jak říká jedno z běžně používaných úsloví.

Teorie her se snaží s tímto problémem vyrovnat různým způsobem. Poctivě hledá dodatečné podmínky, které musí "spravedlivé" či "teoreticky čisté" řešení splňovat. Vytváří k tomu různé modely, v nichž se tento problém objevuje, přidává různé teoretické doplňky, které dokáže dovést až do podoby axiomatického vyjádření. A také se snaží upřesnit, kudy vede dělicí čára, mezi tím, co je racionální (a kde může teorie sehrát roli navrhovatele oboustranně přijatelných řešení) a co je iracionální (kdy formou teoreticky podloženého návrhu nemusí přijetí racionálního řešení uspět).

Jenže je tady určitý háček. Co je a co není racionální? Pokud jeden z hráčů, tedy první hráč, odmítne účast na společné akci, protože rozdělení výnosů z ní přinese druhému hráči výhodu, kterou může v budoucnosti zneužít vůči prvnímu hráči, je to projev iracionality, nebo naopak větší racionality druhého hráče? Nebo jinak řečeno, je projevem iracionality to, že hráč dá přednost nikoli krátkozrakému řešení? Tady jsme u "jádra pudla".

Poznámka: V tomto případě je tento výraz, jehož původ nezná každý, velmi vhodný, jak říká např. Wikipedie:

"Johann Wolfgang Goethe ve svém stěžejním díle "Faust" – dvoudílné filosofické básni – píše o učeném doktorovi Faustovi. Ten byl nejen hledačem kamene mudrců a elixíru života, ale studoval vědy i magii a stále toužil poznat víc. Byl odhodlán upsat se i ďáblu, aby došel cíle. Jednou se venku k němu přidal černý pudl, lísal se a nedal se odehnat. U Fausta se usadil ve studovně za kamna a postupně se zvětšoval a proměňoval do lidské podoby. Byl to pověstný Mefistofeles – ďábel, který doktorovi sliboval poznat taje i rozkoše světa. - V okamžiku, kdy se pudl změnil v ďábla, Faust překvapeně i pobaveně zvolal: "Tak tohle bylo to jádro pudla!?"" V našem případě jde právě o fenomén pozičního investování.

Ukážeme, že příčinou neochoty některého z hráčů jít do společné akce je fenomén, který nazýváme pozičním investováním. To umožňuje v některých případech jednomu z hráčů využít majetkovou či příjmovou převahu k diskriminaci druhého hráče. Ukážeme, že k nalezení přijatelných řešení je nutné respektovat podmínku neutrality pozičního investování. Jsou i další formy pozičního investování, například obrana vůči důsledkům pozičního investování, ať již aktuální, reagující na použité poziční investování ze strany druhého hráče, nebo preventivní.

Této podmínce dáme přesné analytické vyjádření a pro větší názornost i schematickou (grafickou) podobu. Nebo, jinak řečeno, ukážeme, jak problematiku, která vzniká pozičním investováním, promítnou do řešení úloh souvisejících s rozdělením výnosů či nákladů při společné akci. K tomu vyvineme příslušné analytické nástroje, které umožní ukázat i mechanismus působení pozičního investování.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Jednou z málo známých a přitom překvapivě krásných procházek je trasa od pramenů Všenorského potoka k osadě Durango a přes přírodní park Hřebeny (s výhledy ze skal) zpět do Varadova, kam lze dojet buď autem, nebo autobusem, zastávka Líšnice (ta je na druhé straně Strakonické dálnice). Místo je kousek od Prahy, hned za Jílovištěm. Autobus příměstské dopravy sem jezdí každou chvíli. Na přírodní park Hřebeny se dostanete od Všenorského potoka po červené značce, ze které odbočíte vpravo směrem k dálnici. Ta je dost daleko, takže je slyšet až kousek před závěrem procházky. Hřeby jsou protkány sítí cest, některé končí u sklaních výhledů. Vždy zde objevíte něco nového..

Na náhorní planině Hřebeny jsem objevil tento krásný mokřad.

Myslél jsem si, že zde už snám vše, ale tato krása mně doposud unikala.

Ale jsou zde i jiné půvaby.

Tady jsem narazil na první letošní houby. Moc k jídlu nejsou, zejména v kombinaci s pivem. Ale brouci-abstinenti si, jak vidíte, na nich již pochutnali. Vršky některých jsou okousané od hovniválů.