Radim Valenčík

Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

rubriky:

přihlášení

archiv článků:

Potřeba nové teorie/5 Bostonské pití čaje

0pt;font-family:"Times New Roman",serif">- Každý bod uvnitř obdélníka jedno-jednoznačně koresponduje s rozdělením statků mezi hráče.

- V obdélníku jsou zakresleny (jako vrstevnice) křivky lhostejnosti jednoho a druhého hráče, tj. body v nichž má každý hráč z různých kombinací dvou statků stejný užitek.

- Z grafu vyplývá (a je to vidět na první pohled), že pouze v bodech dotyku křivek lhostejnosti je splněn požadavek kolektivní racionality, tj. to, že si žádný z hráčů nemůže polepšit, aniž by si druhý hráč nepohoršil.

- V průsečíku křivek lhostejnosti je výchozí bod vyjednávání d (bod nedohody, na Binmorově obrázku vlevo označen jako "e").

- V pravé části obrázku je totéž znázorněné jako Nashův (S, d) vyjednávací problém.

- Křivkami, které jsou oboustranně zakončené šipkami, je vyjádřena souvislost mezi levou a pravou částí obrázku.

Teorie nedává jednoznačnou odpověď, jak se o zlepšení svého užitku hráči rozdělí, jedním z možných řešení je Nashovo řešení, dalšími například Kalai-Smorodinského, Reiffovo sekvenční atd.

Jedná se o velmi přesný model směny. Jeho přínos spočívá mj. v tom, že převodem obrázku z podoby, kterou má vlevo, do podoby vpravo, který explicitně obsahuje výplaty v podobě užitku, je zřetelně vidět, o kolik si hráči polepší oproti výchozímu stavu, než došlo ke směně. Zdálo by se tedy, že směna je vždy výhodná, protože každý hráč si může zvýšit užitek. Ovšem pozor! Nezapomínejme na případ ultimátní hry s rozdělením určité částky peněz, kdy jeden z hráčů může rozdělení odmítnout, protože je nespokojen s výší toho, co mu navrhuje druhý hráč. K. Binmore rovně upozorňuje: "Jak bylo vysvětleno v kapitole 1.2.3, individuální racionalita je požadavek, aby žádný hráč nedostal méně, než je jeho úroveň zabezpečení."

(Binmore 1994, s 91). Otázkou je, jak interpretovat výraz "úroveň jeho zabezpečení".

Každopádně se nabízí učebnicově nádherný příklad, který souvisí s významnou historickou událostí. Ta dala vzniknout státu, který byl ještě v nedávné době nejmocnější a je supervelmocí dodnes. Abych nebyl obviněn z přizpůsobení podání události tomu, co považuji za důležité zdůraznit, a abych ušetřil pero své, budu citovat z renomovaného časopisu, kde je celý příběh popsán v širších souvislostech:

"Navzdory varování od členů koloniálních parlamentů hledala britská vláda další způsoby, jak z kolonií vymáčknout peníze. Poslední kapkou se stal zákon zvyšující daně za import čaje – kromě toho, který měla dovážet polostátní Východoindická společnost. Britská vláda se v podstatě snažila firmu zachránit před krachem, protože se jí kvůli konkurenci levnějších holandských obchodníků nedařilo prodat na tři sta tun vzácné komodity. Jakýkoliv jiný čaj než indický měl být v koloniích dražší a zmíněná společnost by podle optimistických plánů dosáhla na pohádkový zisk. Jenže řada členů bostonské organizace Synové svobody se živila právě prodejem čaje (a často i jeho pašováním). Nový zákon tudíž ohrožoval jejich příjmy a v budoucnu by Britům prakticky zajistil monopol na dovoz do kolonií. - Koncem listopadu 1772 připluly do bostonského přístavu tři americké velrybářské lodě, jež přivezly 340 beden čaje v dnešní přepočtené hodnotě asi padesáti milionů korun. Další plavidla se dvěma stovkami beden pak dorazila do New Yorku, Filadelfie a Charlestonu. Ve všech uvedených městech dokázali Synové svobody zorganizovat protesty a donutili příjemce zakázek, aby náklad odmítli. Pouze v massachusettském Bostonu si guvernér Thomas Hutchinson postavil hlavu a rozhodl, že nařízení shora jsou svatá. Ačkoliv oponoval britské snaze o zvýšení daní, v hloubi duše zůstával koruně věrný a smysl pro povinnost v něm převážil. Zásilku čaje proto přijal. - Šestnáctého ledna 1773 se okolo bostonské radnice shromáždilo odhadem šest až sedm tisíc lidí, tedy třetina tehdejší populace města. Vůdci protestu požadovali, aby Hutchinson poslal lodě zpět, ale guvernér dal protestujícím jasnou zamítavou odpověď. Plamenný projev následně pronesl vůdce Synů svobody John Adams, jeden z pozdějších autorů Deklarace nezávislosti a otec zakladatel Spojených států. Netrvalo dlouho a rozhořčený dav se vydal k dokům, kde mohl sledovat úžasné představení: Několik desítek mužů – z nichž někteří si v karnevalové náladě nasadili indiánské čelenky a jiní oblékli ženské šaty nebo kněžská roucha – vniklo na zakotvené lodě a začali vytahovat náklad z podpalubí. Bedna za bednou pak letěla do moře, až nezbylo nic, co by se dalo zničit. Synové svobody si vysloužili nadšený jásot. - Jednalo se o zlomový bod, ačkoliv jiným způsobem, než se v populární kultuře traduje. "Bostonské pití čaje" samo o sobě nezažehlo revoluci; ostatně coby akt nesmyslného vandalismu jej tehdy hlasitě odsoudily všechny osobnosti veřejného života, včetně George Washingtona. Události postrčila přes okraj teprve reakce parlamentu, který pochopil, že bez tvrdého zásahu se mohou kolonie vzbouřit. Zbavil tedy místní úředníky moci a novým guvernérem jmenoval generála Thomase Gage. Ten město obsadil se čtyřmi tisíci vojáků a následně se rozhodl odzbrojit členy koloniální milice. Když se pak rudokabátníci pokusili odvézt střelivo ze skladů v městečku Concord, milice se jim postavila, došlo na střelbu – a revoluce byla na světě."

(Bimka D. Bostonské pití čaje: Den, kdy začala americká revoluce, 100+1, 3. února 2024, celé zde: https://www.stoplusjednicka.cz/bostonske-piti-caje-den-kdy-zacala-americka-revoluce ). Doporučuji přečíst celý článek.

V článku je krásně popsáno, jak se konflikt vyostřoval. Britská vláda uvalovala daně na další a další komodity, a to nejen proto, aby řešila deficit britské státní kasy, ale také proto, aby měla prostředky na udržování moci nad koloniemi prostřednictvím vojska (rudokabátníků) a sítě vojenských základen. Tj. k investování do pozice a následnému využití síly k diskriminaci místního obyvatelstva. Postupně stále více posouvala své vidění linie neutrality rozdělení výnosů z obchodu do oblasti zcela nepřijatelné pro místní obyvatelstvo diskriminované pozičním investováním. Utrhl se setrvačný proces, který nutně přerostl v konflikt. Ten dal vzniknout nejen novému státu, ale i mocnosti a později supervelmoci, která v logice zákonů prezentovaných egyptologem Bártou, resp. imprimována událostí svého vzniku završuje svůj vývoj tímtéž, z čeho povstala. Svou silou nutí země pod jejím vlivem k tomu, s kým mohou obchodovat a s kým nikoli, aby mohla vnucovat své zboží, a to z naprosto stejných důvodů a velmi obdobným způsobem, jakým to tehdy dělala britská vláda.

Shrnutí:

Poziční investování je ve větší či menší míře přítomné v každém aktu směny. Většinou hraje minimální, nepostřehnutelnou roli, často roli významnou a někdy určuje chod dějin. Teorie modelující rozdělení výnosů ze společných akcí, jakou je například i směna, může tento fakt ignorovat a vykázat za hranice toho, co je jako teorie uznáváno. Otázkou ovšem je, co s takovou teorií a zda to ještě vůbec teorie je.

Zpět na hlavní stranu blogu