Vize, jakou potřebujeme/820

Vize, jakou potřebujeme/820

Petr Hampl několikrát velmi přínosně vstoupil do procesu pěstování perspektivní, realistické a přitažlivé vize, mj. dvakrát vystupoval jako vzácný host na online setkáních. To nejbližší (v pořadí 50 (!!!) bylo v neděli 10. března a jako vzácný host na něm vystoupil Jan Campbell. Bylo to jedno z nejzdařilejších setkání, celý záznam je zde a stojí za to si ho poslechnout celé. Velmi podstatně přispívá k pochopení toho, o co jde:

Jan Campbell na 50. online setkání k pěstování vize:   https://www.youtube.com/watch?v=7eDUgBQtkN4

Téma nedělního setkání velmi úzce souviselo s článkem, který před několika málo dny P. Hampl publikoval a který je přínosný i z hlediska role vize, což je jeden z důvodů, proč jej zařazuji do seriálu k pěstování vize (jako vždy od svého textu odlišuji barvou a připojím své poznámky):

Jak dál? Vesele!

Petr Hampl

Po roce a půl je jasné, že žádná z těch velkých akcí nedokázala premiéra Fialu a s ním spojené mocenské struktury ani přimět k odstoupení ani politicky poškodit ani jej přimět ke zmírnění postojů.

A to navzdory tomu, že byly pořádány s ohromným nasazením a ohromujícími výsledky. Kdy se podařilo opozici bez přístupu k velkým médiím naplnit Václavské náměstí? Nicméně potřebnou změnu to nepřiblížilo.

Jak dál? Nabízejí se tři možnosti, z nich dvě předvádí NATO na Ukrajině.

• Pokračovat, jako by nic nedělo. Dělat ty stejné věci a navzájem se ujistit, že příště už to bude fungovat.

• Eskalovat. Tady by přicházel v úvahu třeba atentát na Pekarovou nebo jiný šílený naprosto nápad, který by zhoršil situaci po všech stránkách.

• Zamyslet se a hledat jinou strategii.

Negativní emoce jsou důležité, protože umožňují rychlou a ráznou reakci. Vztek, hněv, strach, odpor a tak dále. Tělo je připraveno jednat, hlava je připravena jednat. A není třeba dvakrát zdůrazňovat, že v současné politické situaci jsou tyhle emoce naprosto logické a oprávněné. Hněv nad likvidací národního hospodářství i školství, strach z jaderné války, ke které nás přibližují kroky vlády nebo ze statisíců muslimských migrantů, k jejichž přijetí se Fialova vláda zavazuje. Jaké jiné emoce by byly na místě?

Negativní emoce mají ovšem i svá slabá místa. Pokud je nemůžeme vyventilovat akcí, poškozuje to oběhovou soustavu a působí to i další fyzické problémy.

A co horšího, může to být návykové. U některých to nakonec vede k tomu, že ti lidé potřebují několikrát denně slyšet extrémně negativní politickou zprávu. Jejich mozek je navyklý a cítil by se špatně. Když je poptávka, najde se nabídka, takže se vynořily servery, které všechny skutečné zločiny a pohromy doplňují stovkami jiných, které jsou buď nesmyslně zveličené, nebo dokonce nesmyslné. Každý pár hodin nová pohroma. To nakonec vede k pádu do iracionality a ztrátě schopnosti rozumně jednat.

Totéž se samozřejmě děje i na provládní straně. Mainstreamový tisk je plný falešných poplachů, ale to dnes není naše téma.

Jestliže negativní emoce jsou k tomu, aby člověk dokázal rychle a rázně reagovat, k čemu jsou pozitivní emoce? K čemu je radost, veselí, vděčnost a pocit pohody? To k žádné okamžité akci nevede? Evoluční psychologové na to odpovídají tak, že pozitivní emoce vedou k nárůstu schopností.

Dnešní opozice je přesně v té situaci, kdy potřebuje nárůst schopností mnohem víc než rychlou akci (když víme, že ta akce stejně bude fungovat).

Jenže kde vzít pozitivní emoce, když vidíme, co se děje? Nemyslet tolik na politiku! Přichází jaro, bude čas užívat si přírodu. Jsou kolem nás příjemní lidé. A je tu umění. Vyrábíme a montujeme věci, se kterými můžeme být občas spokojeni. Hrajeme si s domácími mazlíčky. Můžeme se začít do pěkné knížky nebo vyjít na sluníčko. I za těch nejhorších válek. Každý den máme dost důvodů radovat se.

Přesměrovat mysl od oprávněného vzteku k pozitivnímu je jednou z klíčových podmínek jakékoliv smysluplné dlouhodobé aktivity. U každého zvlášť i všichni společně.

Viz: https://radimvalencik.pise.cz/11432-49-verejne-online-setkani-k-pestovani-vize.html

K tomu ode mne:

Důraz na pozitivní emoce je oprávněný a je to nejdůležitější součást potenciálu pro pozitivní změnu. Proto také za jeden z hlavních atributů vize považujeme její PŘITAŽLIVOST a do každého dílu k pěstování vize je zařazena část nazvaná "A k tomu trochu inspirující přírody" doprovozená fotografiemi. Podle mě to ale nestačí. V současné době – a o tom bude v neděli řeč – je nutné odpovědět na následující otázku:

Jak co nejpřesněji charakterizovat současnou fázi vývoje hnutí zaměřeného na nápravu současného stavu?

(Tj. o co jde především, co lze dělat, na co se zaměřit, ale i naopak, co v současné době nemůže mít dostatečný efekt.)

Podle mého názoru současná fáze se vyznačuje tím, že jde především o formování nových elit, které nahradí stávající zdiskreditované pseudoelity. Ty vyprodukovala současná globální moc a dosadila prostřednictvím vlivových sítí založených na poskytování inside informací. Tyto sítě se začaly rozpadat, čímž se postupně, ne hned, uvolní prostor pro změny a začnou se vytvářet reformní spojenectví jak "shora", tak i "zdola".

Kdo si pamatuje politiky formátu Willy Brandta či Helmuta Schmidta (seznam politiků 70. až 80. let, kterým ti současní nesahají ani po kotníky, lze libovolně rozšířit) se nad označením "zdiskreditované pseudoelity" nepozastaví.

V procesu formování nových elit pak jde zejména o fázi osvěty spojenou s rozvojem teoretických základů hnutí tak, aby nové elity disponovaly plnou ideovou převahou, následně pak o vytváření osobních vztahů založených na týmovostech a komplementaritě (vzájemném uznání toho, kdo je čím přínosný). Tento proces probíhá, sice pomalu, ale ten, kdo se do něj začlení, má důvod k pozitivním emocím.

Že jde tento proces až moc pomalu? Ano. Mohl by jít rychleji. Ale co tomu nejvíce brání? Netrpělivost a spoléhání na negativní emoce. Představa, že se něco začne měnit tím, že se lidé dostatečně naštvou, je přece tak pohodlná a lákavá. Není potřeba trápit svou hlavu přemýšlením, není třeba se neustále vzdělávat, není třeba se dívat, kdo je v čem lepší atd.

A ještě poznámka na závěr: Jako nové elity se prosadí ti, kterým je dnes méně než 60 let. Ti, kterým je více, by se smířit s tím, že při zrodu nových elit budou hrát roli porodní báby. Ale i to je také důležité.

A k tomu trochu inspirující přírody:

Krátce po první vycházce jsem si udělal druhou, cílem byl Radotínský most, ke kterému jsem šel kolem Vltavy. Chystal jsem se poprvé přejít přes lávku pod tímto mostem.

Hned na začátku jsem narazil na otužilce.

Okraj Vltavy je zde poest tůněmi, které měly zmírnit záplavy. Podle mě sloužily i jako zdroj ledu v době, kdy se Vltava oteplila v důsledku výstavy vodních děl Štěchovice a Vrané.

Krajina zde působí poměrně romanticky.

Takto se jde kolem Vltavy.