Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: O řešení obtížně řešitelných problémů následné:
Polovina von Neumannovy a Morgensternovy bible The Theory of Games and Economic Behavior (Teorie her a ekonomického chování) je věnována hrám dvou hráčů s nulovým součtem. Tato část dala vzniknout nekooperativní teorii her. V této teorii se detailně zkoumají strategické možnosti hráčů a předvídá se jejich chování na základě Nashovy rovnováhy. Druhá půlka von Neumannovy a Morgensternovy knihy pojednává o kooperativní teorii her. Použití těchto termínů je častým zdrojem nedorozumění, protože kritici se mylně domnívají, že nekooperativní teorie her se týká výlučně konfliktů, zatímco kooperativní teorie her se zabývá výlučně spoluprací. Mají pravdu v tom, že kooperativní teorie her popisuje, jak budou racionální subjekty spolupracovat: Jaké koalice budou tvořit? Jakou část zisku každý z nich získá? Mýlí se ovšem, když považují kooperativní a nekooperativní teorii her za zcela protichůdné pohledy, které lidské chování striktně dělí. Lidový teorém patří koneckonců do nekooperativní teorie her, ale jeho hlavní přínos spočívá v tom, že ukazuje, jak vede pojem rovnovážného chování v opakovaných hrách k udržení spolupráce. Kooperativní teorie her se liší od nekooperativní jen v tom, že se nesnaží žádným způsobem vysvětlovat proč spolupráce u lidí přetrvává. Místo toho předpokládá, že hráči mají k dispozici blíže nespecifikovanou černou skříňku jak uvádí Ken Binmore, která nějakým způsobem řeší všechny problémy týkající se otázek povinnosti a důvěry.
Černa skříňka by měla také dávat odpověď na otázky, jak mohou předběžná vyjednáváni o průběhu hry vést k dohodě, která je pro hráče bezpodmíněčně závazná.
Představovat si, že černá skříňka neobsahuje nic jiného než naivní přesvědčeni, ze konflikty zmizí, jakmile se lide začnou chovat racionálně, je utopisticky omyl. Většina konfliktů v běžném živote je určitě nesmyslná, ale aplikací racionality je neučiníme o nic méně nesmyslnými.
Odpovědi na utopisticky omyl je naopak podívat se do kooperativní černé skříňky a pozorně zkoumat, co se nachází uvnitř. Proč je pro hráče rozumné věřit si v některých situacích a v jiných ne? Proč se někdy namísto svých vlastních zájmů starají spíš o zájmy skupiny, do které patří?