Vize, jakou potřebujeme/814

Vize, jakou potřebujeme/814

Do seriálu k pěstování vize zařazuji pro inspiraci materiál Milana Hrdličky Současná společnost. Jedná se o poměrně konzistentně vyložený pohled na nejdůležitější otázky, nad kterými by měl člověk uvažovat, včetně toho, jak navzájem souvisejí. Je to výsledek dlouholetého promýšlení světa a postavení člověka v něm. V něčem může inspirovat, něco lze považovat za zjednodušené, něco za mylné či zavádějící, něco za nepodstatné, něco je přehlédnuto či nedotaženo. Do seriálu zařazuji především z následujícího důvodu: Každý z nás si nějaký obdobný názor vytváříme. Někdo rozvinutější, někdo méně rozvinutý (málokdo ho dokáže přehledně podat). Tím, že vše zařazujeme do kontextu toho základního systému a vnímáme či chápeme prizmatem vlastního uceleného systému, vede k tomu, že si někdy nerozumíme. Z hlediska současné fáze vývoje společnosti (kdy je nejdůležitější osvěta a zrod nových elit, která nahradí velmi dynamicky upadající současné mocenské pseudoelity) je důležité:

- Vytvářet si vlastní ucelený názor, "pracovat na něm" trpělivě a celoživotně, mít o něm evidenci.

- Neuzavírat se v něm, považovat jej za otevřený, stále si připomínat, že každý z nás má jen neukončené celoživotní vzdělání.

- Umět vyčíst z běžné komunikace to, jaký má ucelený názor ten, s kým komunikujeme, a snažit se vnímat kontexty, ve kterých chápe jednotlivé problémy.

- Využívat to, jak druhý vidí svět, k vlastnímu obohacení; určitě každý i v následujícím materiálu pro sebe najde něco přínosného.

Text M. Hrdličky odlišuji barvou a rozděluji na několik pokračování.

Současná společnost III.

Řešení

Na začátku je nutné se vrátit především k fyzikálním parametrům probíhajícího globálního oteplení.

Teoretický rozbor nabízí stejné řešení k jakému došlo po pádu Říma. Na rozvalinách Říma se pásly ovce, Itálie se rozdrobila na stovky samostatných enkláv.

Z hlediska časových konstant probíhajících posloupností dějů je třeba urychleně, ve vlastním zájmu, zahájit práce na přizpůsobení se nastupujícím podmínkám.

V důsledku zvyšování CO2 a jiných skleníkových plynů člověkem nás čeká zvyšování globální teploty, což vyvolá nástup sucha a zvýšení energetického potenciálu atmosféry. Tyto jevy taky vyvolávají přívalové deště. Vzdušné masy s vysokou energetickou hodnotou nebudou v souladu s parametry stávající infrastruktury. Zvyšování teploty dále povede k zvyšování objemu vody a rozpouštění ledovců. Bude docházet k zvyšování hladin oceánů, což především postihne hustě zalidněné přímořské oblasti. Můžeme očekávat stěhování národů. Na pevninách můžeme očekávat holá pohoří, vysýchání vodotečí a jejich sezonní zavodnění.

Nástup sucha bude zvláště razantní, neboť zde platí vztah - tenze vodní páry má exponenciální vazbu na teplotu. To znamená, že se vzrůstem teploty násobně poroste odpařování. Poroste obsah páry v atmosféře a pára jako významný skleníkový plyn výrazně zvýší absorpci tepla atmosférou. Jedná se o exponenciální kladnou zpětnou vazbu. (Razantní průběh tohoto jevu silně tlumí obrovská masa vody na planetě a její vysoká měrná tepelná kapacita, což je značně záludné, neboť jak dlouho budeme pumpovat teplo do oceánů, stejně dlouho budou chladnout). Dále voda v plynné formě má řádově vyšší prostupnost než voda ve formě kapalné, to znamená hloubkové vysušování, rychlé vysušování srážek, zvláště těch malých. Zavlažování bude možné jen podzemním rozvodem. Malé srážky, se vzrůstající četností, budou v důsledku vysokého výparu nevyužitelné. Podíl dešťové vody v přívalových srážkách poroste. Tento vývoj povede k výraznému poklesu zemědělské produkce.

Zvýšená absorpce CO₂ mořskou vodou, její produkt kyselina uhličitá – jako jed pro všechny živočichy s uhličitanovou schránkou výrazně naruší mořský ekosystém a jeho produkci.

Na uvedené změny je nutno reagovat snižováním energetické náročnosti a antropogenního zatížení planety. Všichni známe příčiny tohoto stavu, ale k procesu nápravy tohoto stavu bude muset být člověk přinucen. Za současného stavu již drastickým způsobem - zhoršením životních podmínek. Jde především o stále vnucovaný životní styl, živený existencí stávajícího společenského uspořádání. Našim potomkům se budou zdát nepochopitelné megalomanské přesuny člověka po planetě – letecká, automobilová doprava, dopravní stavby, atp. Nevíme sice dost jasně jaké ideály naši potomci budou mít, ale již dnes je jasné, že budování dopravní sítě pro individuální dopravu jsou vyhozené peníze, které by se daly lépe využít pro bezplatnou osobní dopravu. Dnes proti tomu stojí zájmy skutečně vládnoucích jedinců. Začíná to u producentů ropy, zpracovatelů, až po konzumenty. Podobně je to u využití jaderné energie. VLÁDNOUCĺ SKUPINA NEMÁ ZÁJEM O VYUŽITĺ JADERNÉ ENERGIE. Zájem je jen předstírán a proces realizace pod jakoukoliv záminkou odkládán. Již nejméně padesát let jsou zamlčovány, zlehčovány, šířeny nepravdivé informace, atp. o nebezpečí globálního oteplení a stále se nic neděje a ohlupovací kampaň stále pokračuje.

Problémy, které nás čekají, nejlépe zvládneme důsledným jednáním podle evolučního zákona – dosahování maximální účinnost vynakládané energie. Abychom toho dosáhli, je nezbytné soustavně posilovat emoční potenciál člověka – jako základní předpoklad zastavení negativního trendu. Je to úkol, který již řešili naši předkové v době národního obrození. Tehdejší situace a řešené problémy mají řadu shodných znaků s dnešní dobou. Je to otázka zapojení elity národa a církví, (které by to měly mít v popisu své práce), pedagogů, zdravotníků, měla by to být hlavní náplň práce politiků a médií, kteří však v současné době stojí na opačné straně barikády. Čestné výjimky jsou tvrdě potlačovány.

Naše republika je kolonií, pracovním táborem, kapitalizmu a lidé jsou přetvářeni do role robotů, kteří poslušně plní příkazy kasty vyvolených a jejich pomocníků. Lidé by se měli tvrdě dožadovat zveřejnění pravdivých dat o hodnotách, které opouštějí naši republiku, o hodnotách, které jsou vynakládány na udržování stávajícího stavu a co je ponecháno lidem na obživu.

K tomu ode mne na závěr:

Snad jen odkaz ni diskusi k současné globální situaci Krejčí-Valenčík pořádané 4.3.2024 ve Slovenském domě nadací Železná opona:

https://www.facebook.com/watch/live/?ref=watch_permalink&v=1895488974201677

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Pokud si vzpomínám, ještě se nestalo, že by mě vycházka do Chuchelského háje zklamala. Vždy se tu setkám s něčím krásným a zajímavým. Tak i v tento předjarní den, kdy jsem toto místo zastihl ještě v mlžném závoji, který se postupně rozplýval.

Ohlédnutí ze soutěsky, kterou jsem před tím nikdy neprošel, do opuštěného lomu v přírodní rezervaci Homolka.

Vrchol Homolka, podle kterého má celý přírodní areál název. Domy v dálce patří již ke Slivenci.

Trochu romantiky.

Dokonce se podařilo i v promáčeném lese na veřejném piknikovém místě rozdělat oheň. Bez papíru! Ale byla to dřina.