Poziční investování: klíč k pochopení reality/22

Poziční investování – klíč k pochopení toho, o co jde a co dělat – XXII.

Kde a v čem se může teorie her nechat inspirovat

(Pokračování)

Analýza jednotlivých fragmentů reality prostřednictvím určitého sumáře metodologicky nepropojených modelů je vývojové stádium teorie her, kterým většina teorií (biologie, fyzika elementárních částic apod.) ve svém vývoji již prošla, z čehož si teorie her může vzít ponaučení a převzít cenné zkušenosti. To, že doba pro určitý posun směrem ke konceptům a následně i modelům, které umožní komplexnější přístup k využití teorie her, nastala, se může dílčím způsobem projevit i v tom, co tento příspěvek přináší tomu, kdo není odborníkem na teorii her.

Do některých článků, které jsem na dané téma zpracoval, jsem některé náměty dal. Pochopitelně jen jako inspiraci:

Inspirace třetí - několik otázek:

1. Pokud chceme analyzovat relevantní reálné společenské situace (z hlediska predikce vývoje a doporučení pro praxi), vystačíme s nástroji, prostřednictvím kterých modelujeme jednotlivé hry, nebo je nutné vyvinout nástroje umožňující popsat, jak spolu reálně se vyskytující kompozitní a kontextuální hry souvisejí?

2. Disponuje v současné době teorie her dostatečně efektivními nástroji popisu toho, jak spolu jednotlivé hry, které se reálně hrají v relevantních reálných společenských situacích, souvisejí?

3. Lze uvažovat o rozlišení elementárních a kompozitních her?

4. Lze se inspirovat současnou fyzikou elementárních částic a jít cestou vytvoření něčeho obdobného, jako je standardní model, přitom tak, aby závěry z něho vyplývající bylo možné testovat empiricky?

5. Můžeme se obejít při analýze relevantních reálných společenských situací bez zohlednění toho, že to, co je výstupem některých her v podobě příjmu (v peněžní i nepeněžní podobě) může sloužit v navazujících hrách k diskriminaci některého z hráčů (k ovlivňování výsledků hry prostřednictvím přeměny příjmové převahy ve výsadu, tj. k pozičnímu investování)?

Odpověď na výše uvedené otázky může být odlišná, některé z otázek lze patrně upřesnit, přeformulovat či dodat další, ale odpovědi na ně bychom se neměli vyhýbat.

V návaznosti na to lze uvažovat i o tom, do jaké míry může být inspirace teorie her současnou fyzikou, zejména fyzikou elementárních částic, nosná a do jaké míry zavádějící. Současná fyzika elementárních částic má ve svém základním teoretickém vybavení nástroje, které reagují na skutečno, že ze zásadních důvodů vyplývajících ze samotné podstaty teoretických základů nelze některé jevy (rozpady a interakce částic, dokonce částice samotné) pozorovat "přímo" (tj. například prostřednictvím elektromagnetického vlnění), ale jen jako výsledek řetězce rozpadů a interakcí zachycených speciálními detektory. K tomu musí být vybavena prostředky, které takové řetězce rozpadů a interakcí částic vyvolají, teorií, která umožňuje předpovídat průběh navazujících událostí i jejich pravděpodobnost, následně pak statistickými nástroji, které jsou schopny odlišit potvrzení předpovědí od jejich nepotvrzení. Společenská realita patrně není jednodušší než realita v oblasti teorie elementárních částic. Lze předpokládat, že pokud se vyhneme některým zavádějícím paralelám, mohou inspirace současné teorie her dát podněty k jejímu dalšímu rozvíjení tak, aby se podstatně zvýšila její vypovídací schopnost, pokud jde o analýzu reálných společenských dějů a její využití. To by zvýšilo i zájem o tuto oblast a společenskou prestiž bádání v této oblasti.

Inspirace čtvrtá:

Lze namítnout, že dosadit do konceptu, který nabízíme, konkrétní data je prakticky nemožné, a tudíž jeho poznávací hodnota konceptu je velmi nízká. K této námitce lze uvést několik konkrétních metodických poznámek:

Za prvé: Jen velmi zřídka se setkáváme s koncepty či modely, do nichž lze dosadit přesné údaje, a přesto tyto koncepty či modely z oblasti teorie her mají značný přínos k poznání reality.

Za druhé: Každý koncept, který vyjadřuje některou podstatnou stránku reality, přispívá ke kultivaci naší představivosti a umožňuje lépe odhadnout, co se v realitě odehrává.

Za třetí: Od uvedeného konceptu lze odvodit formulování celé řady dilemat, která lze vyjádřit dvoumaticovými hrami, například (v návaznosti na dříve uvedené, ale odlišného typu): Má určitý hráč přispět k řešení konfliktu, nebo se snažit na konfliktu vydělat (jeho dvě strategie) oproti strategii stejného typu v případě ostatních hráčů (obdoba hry tragédie společné pastviny). Koncept, který uvádíme, může podstatným způsobem přispět k identifikování různých vlivů, které ovlivňují výplaty hráčů.

Za čtvrté (to nejdůležitější): Měli bychom se poučit od fyziků, kteří zkoumají srážky vysokoenergetických části (například v CERN). Každá vysokoenergetická srážka jako určitá interakce vyvolá další interakce a tyto zase další interakce, přitom každá z interakcí má velmi složitou strukturu. Fyzici tak analyzují to, co nazývají jet (výtrysk) prostřednictvím údajů pocházejících od několika různých detektorů. Detektory jsou schopny identifikovat důsledky interakcí, kterým předcházelo několik kol předešlých interakcí. K tomu, aby z výtrysků vyčetli to, co potřebují, musí mít dobrý model (vychází se z postupně upřesňovaného standardního modelu) a použít statistické metody, kterými konfrontují předpověď s údaji, které získaly. Vyhodnocení výsledků trvá přibližně dva roky a jedná se o práci velmi náročnou, vyžadující si značnou invenci. V případě velkých konfliktů ovlivňujících vývoj celých regionů, často vývoj celé naší civilizace, se jedná o něco podobného. Jsme schopni pozorovat zpravidla jen důsledky důsledků či projevy projevů her, které průběh konfliktu ovlivňují. Každý významná hra (a v případě konfliktu se jedná o významnou hru) spouští celou spršku her dalších, a to na více úrovních. Analyzujeme tedy něco podobného jako "výtrysk" událostí při srážce vysokorychlostních částic. Zde může koncept, který nabízíme, podstatně přispět k vyhodnocení dat. Lze se nadít, že rozpracování aparátu teorie her umožní zkoumat složitější konglomeráty vzájemně provázaných her a sestavit (standardní) modely aplikovatelné na reálný vývoj. Vyloučeno není ani použití statistických metod k ověření vypovídající schopnosti takových modelů. Odlišnost od fyziky je zde v tom, že fyzika zkoumá stále týž svět (jehož rozpínání nemění podstatným způsobem podmínky experimentů a vypovídací schopnost modelů), zatímco teorie her aplikovaná na reálné dění zkoumá svět, který se dynamicky mění. To je ovšem spíše výzva než nepřekonatelná překážka.

O čem bude řeč příště

Ukážeme, jak koncept teorie her, který rozpracováváme, lze využít ke klasifikaci reálných situací.

(Pokračování)