Poziční investování: klíč k pochopení reality/21

Poziční investování – klíč k pochopení toho, o co jde a co dělat – XXI.

Kde a v čem se může teorie her nechat inspirovat

Analýza jednotlivých fragmentů reality prostřednictvím určitého sumáře metodologicky nepropojených modelů je vývojové stádium teorie her, kterým většina teorií (biologie, fyzika elementárních částic apod.) ve svém vývoji již prošla, z čehož si teorie her může vzít ponaučení a převzít cenné zkušenosti. To, že doba pro určitý posun směrem ke konceptům a následně i modelům, které umožní komplexnější přístup k využití teorie her, nastala, se může dílčím způsobem projevit i v tom, co tento příspěvek přináší tomu, kdo není odborníkem na teorii her.

Do některých článků, které jsem na dané téma zpracoval, jsem některé náměty dal. Pochopitelně jen jako inspiraci:

Inspirace první:

Když vyvíjíme příslušné nástroje, je vhodné odlišit model a koncept:

- Model lze chápat jako cíl, ke kterému spějeme. Zpravidla jej vyjadřujeme jednak nějakým algebraickým výrazem, resp. soustavou matematických výrazů (funkcí, rovnicí, soustavou rovnic, případně i matematickým popisem nějaké hry ve smyslu teorie her apod.) a současně i geometricky, přičemž geometrické vztahy (průběh funkcí, jejich dotyky či průsečíky, plochy apod. odpovídají algebraicky vyjádřeným vztahům). Obojí za definovaných podmínek odpovídá realitě. Vytvořit dobrý model je nesmírně náročné.

- Koncept je zobrazení reality na cestě k vytvoření modelu. Zpravidla nabývá některé parametry modelu postupně. Vyvíjí se na základě interakce s realitou. Koncept obsahuje názorné (grafické) zobrazení určitých vztahů či vlastností objektu, které nelze dostatečným způsobem kvantifikovat a ověřovat jejich algebraické parametry (či parametry z jiných matematických disciplín). Slouží k vytvoření určité představy, kterou  lze konfrontovat s realitou, tj. reálným či duševním experimentem ověřit, zda realitě odpovídá či nikoli.

Reálné a duševní experimenty mohou být i méně náročně a poskytují podněty pro zdokonalování modelu, případně i jeho zavržení.

Cesta od modelu ke konceptu bývá zpravidla vícestupňová. Některé vztahy se při zkoumání dané oblasti již dají vyjádřit matematicky, některé ještě ne. Z historie vědy, konkrétně v oblasti fyziky, může být původní Thompsonův (pudingový) model (přesněji, dle naší terminologie koncept) atomu (sestávající se z "promíchaných" protonů a elektronů v určitém prostoru se stejnou hustotou). Šlo o koncept, jehož adekvátnost bylo možné testovat. Ruthefordem byl vyvrácen a nahrazen "planetárním" modelem, přesněji konceptem, z něhož se již rodil model, (tj. existuje jádro atomu, které je malé a je v něm koncentrována téměř veškerá hmota, kolem kladně nabitého jádra krouží elektrony podobně jako planety kolem Slunce). Už Bohr ukázal, že fyzikálně a matematicky není tento model v pořádku, mj. proto, že obíhající elektrony by musely permanentně vyzařovat elektromagnetické vlnění a ztrácet energii. Byl nutný vznik nové oblasti fyziky, kvantové fyziky, založené na výrazně nových teoretických principech. Na základě toho vznikl Schrödingerův model popisující nejen atom, ale obecně chování každé elementární částice prostřednictví vlnové funkce. Vývoj pak pokračoval směrem ke standardní teorii elementárních části, jejíž osudy jsou velmi vhodnou inspirací pro teorii her v její současné podobě.

Inspirace druhá:

Při zpracování příspěvku se ukázalo, že pokud chceme teorii her přiblížit praxi, pokud má přispět k řešení současných reálných problémů, je z hlediska získaných poznatků i zkušeností důležité:

- V užším smyslu: Identifikovat při řešení konkrétních otázek spolupráce či společné akce různých subjektů fenomén pozičního investování a použít navržené nástroje k identifikování a zahrnutí jeho role do popisu chování příslušných subjektů (hráčů).

- V širším smyslu: Věnovat pozornost tomu, jak spolu jednotlivé hry v dané oblasti souvisejí, tj. která hra je v realitě dominantní (čímž někdy získáme odpověď na otázku, proč o použití určitého modelu není dostatečný zájem), jak se některé hry vzájemně ovlivňují svými parametry, jak na sebe jednotlivé hry navazují apod.; tj. je vhodné přistupovat k realitě jako k určitému konglomerátu her.

Zde se teorie her může nechat inspirovat současnou fyzikou elementárních částic, a to hned v několika směrech: Hlavním zdrojem experimentálních údajů jsou vysokoenergetické srážky částic, přitom ty, co fyziky zajímá, nemohou pozorovat přímo, ale jen prostřednictvím výsledků posloupnosti několika událostí (rozpadů a interakcí částic). K tomu, aby vyhodnotili výsledky experimentálních údajů, potřebují konzistentní teorii (kterou je nutné průběžně zdokonalovat a upřesňovat), dobré modely, které z ní vycházejí a v neposlední řadě statistické metody, které umožňují výsledky experimentů (srážek vysokoenergetických částic, které vyvolávají výtrysky interagujících a rozpadajících se částic) vyhodnotit.

Předmět teorie her, kterým je v daném případě oblast zabývající se předpoklady, následně výsledky společných akcí a možnostmi rozdělení jejich výsledků, není jednodušší než fyzikální realita v oblasti elementárních částic. Je velmi nepravděpodobné, že samotné zdokonalování modelů jednotlivých typů her je dostatečné, pokud se má zvýšit využitelnost teorie her v praxi. Otevření otázky vzájemné podmíněnosti jednotlivých her, vytváření struktur či konglomerátů vzájemně interagujících her, rozlišení her elementárních a složených, to vše se zaměřením na to, jak dosáhnout efektivního využití teoretických nástrojů při řešení reálných problémů může dát velmi výrazné impulsy pro rozvoj teorie her a následně nejen pro zvýšení její využitelnosti, ale také pro posílení jejího vlivu a neformální autority ve společnosti. V době, kdy je racionalita naší civilizace vystavena značnému tlaku, by byl posun daným směrem více než žádoucí.

O čem bude řeč příště

Ukážeme, jak koncept teorie her, který rozpracováváme, lze využít ke klasifikaci reálných situací.

(Pokračování)