Poziční investování: klíč k pochopení reality/20

Poziční investování – klíč k pochopení toho, o co jde a co dělat – XX.

Základní teze popisu společenské reality z hlediska univerzálních her

Úvodní poznámka:

Jedná se o vůbec první a nekonzultovaný "nástřel" napsaný "nadrzo". Proto s největší pravděpodobností obsahuje spoustu chyb, nepřesností, nesrozumitelných a zavádějících formulací, stejně jako přehlédnutí podstatných momentů dané problematiky. Něčím je však vždy potřeba začít.

Teze:

1. Společenskou realitu lze nahlížet jako na vícerozměrný prostor vzájemně provázaných a hierarchicky strukturovaných konglomerátů her.

2. Základním prvkem tohoto prostoru je elementární herní kompozit, všudypřítomné propojení několika elementárních her.

3. Elementární herní kompozit obsahuje následující prvky (které lze chápat jako elementární hry):

- Interakci nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí mezi hráči.

- Mechanismy převoditelnosti výnosů do podoby přenositelné mezi hráči.

- Mechanismy pozičního investování v podobě využití investičních příležitostí k potlačení investičních příležitostí, kterými jeden z hráčů disponuje, druhým hráčem.

- Mechanismy rozdělení výnosů získaných společnou akcí mezi hráče.

- Množinu (zpravidla v podobě funkce) neutrality pozičního investování, kterou mohou hráči v důsledku neúplnosti informací vnímat odlišně.

- Možnost obrany proti pozičnímu investování ze strany hráče, který je pozičním investováním diskriminován.

- Možnost přerůstání obrany vůči pozičnímu investování v konflikt, kdy se hráči vzájemně snaží formou poškozování druhého hráče získat silnější pozici.

- Způsob řešení herních dilemat.

- Předpoklady pro interakci s prostředím formou vytváření koalic v oblasti pozičního investování, a to i ve formě pozičního investování formou poškozování druhého hráče.

4. Jednotlivé elementární herní kompozity se liší parametry elementárních her a přítomností těchto her v tom smyslu, že některé mohou existovat jen v neexcitované, tj. neprojevující se (skryté, latentní) podobě.

5. U každé elementární hry tvořící elementární kompozit lze identifikovat míru určitého parametru, jejíž zvyšování vede k interakcím daného elementárního herního kompozitu s prostředím. ///Coby paralela – čím větší "napětí" či "potenciál", tím větší vliv na prostředí.///

6. Interakce elementárních herních kompozit s prostředím (jinými elementárními kompozity), tj. to, že jednotlivé hry se hrají vždy v určitém kontextu jiných her, vede k tomu, že vznikají určité složitější herní konglomeráty.

7. Takovým složitějším herním konglomerátem je i případ vzniku reprezentací herních konglomerátů.

8. Reprezentace herních konglomerátů se mohou měnit, vznikat i zanikat.

Důsledky:

1. Pokud ignorujeme tuto "ontologii" herní podoby společenské reality, unikne nám při pokusu o použití teorie her ke konkrétním praktickým úlohám to nejpodstatnější. Jsme v pozici rybáře, který tu a tam vyloví rybu pomocí udice, zatímco by mohl vytáhnout plné sítě. (Ve skutečnosti jsme v situaci mnohem horší, protože neumíme na háček dát ani tu správnou návnadu, tj. jsme v situaci, kdy lovíme ryby jen prostřednictvím háčku bez návnady.)

2. Analýza jednotlivých fragmentů reality prostřednictvím určitého sumáře metodologicky nepropojených modelů je vývojové stádium teorie her, kterým většina teorií ve svém vývoji již prošla, z čehož si teorie her může vzít ponaučení a převzít cenné zkušenosti.

3. Doba pro zásadní posun teorie her výše naznačeným směrem nazrála a to, zda k němu dojde či nikoli, rozhoduje o autoritě, pozici i roli teorie her ve společnosti.

Paradox vztahu vnitřního a vnějšího pozorovatele:

Z pozice vnějšího pozorovatele (tj. toho, kdo nepracuje v oblasti teorie her jako odborník na tuto oblast) je možnost a nutnost (ve smyslu významu) tohoto přechodu samozřejmější než pro toho, kdo je do teorie her odborně ponořen. (Říká se tomu též fenomén profesionální slepoty.)