Vize, jakou potřebujeme/807

Vize, jakou potřebujeme/807

Poziční investování – klíč k pochopení toho, o co jde a co dělat – VIII.

Stručná historie ideových reflexí průmyslové revoluce: Kde se stala chyba?

To nejdůležitější hned na začátku:

K eliminování důsledků majetkových nerovností, což je bezprostředně spojeno s omezením role pozičního investování, lze přistoupit (nebo zdálo by se, že lze přistoupit) dvěma cestami:

- Buď prostřednictvím přerozdělení (v rámci fiskálního systému nebo zestátněním některých firem).

- Nebo zpřístupněním finančních prostředků prostřednictvím vhodných, tržně konformních mechanismů, které vytvářejí rovnost příležitostí pro nabývání, uchování a uplatnění schopností (lidského kapitálu), nebo využití přírodního, lidského i technologického potenciálu země nezávisle na výchozích majetkových poměrech člověka, ekonomické síle země (či jiných startovních podmínkách, jako je např. míra začlenění do společenského či nadnárodního systému apod.).

Jedná se o cesty výrazně odlišné a v jistém smyslu (právě z hlediska role pozičního investování) i protichůdné.

Z hlediska toho, s čím přichází teorie pozičního investování, platí (ať se nám to líbí, nebo ne):

- Za prvé: Forma přerozdělování jen nejen omezena rozpočtovými možnostmi, ale i tím, že se stává snadnou obětí pozičního investování (o dotační politice snad ani nemusíme mluvit, současný antimotivační způsob financování vysokého školství spojený se státním financováním tzv. "neziskovek", aby uplatnění našla i neuplatnitelná produkce některých fakult; státní firmy, které se mění v nástroje tunelování státu a zbídačování obyvatelstva – to jsou ty smutné konce spoléhání na tuto cestu).

- Za druhé a především: Pokud nejsou v oblasti finančních trhů aktivně, formou koncepční státní politiky, vytvářeny podmínky pro rozvoj a uplatnění člověka, stávají se tyto finanční trhy poměrně snadnou obětí pozičního investování, které následně zesiluje svoji roli v dané oblasti. Poziční investování postupně obrůstá takovými vazbami na segregaci a diskriminaci, že to následně fatálně vede ke konfliktům, cesta k jejichž řešení je velmi složitá.

Z toho ovšem vyplývá otázka jednak zásadního charakteru, jednak zajímavá, pokud jde o nalezení odpovědi na ni: Jak je možné, že všechny ideové reflexe průmyslové revoluce (která poprvé v dějinách vytvořila materiální podmínky pro plný rozvoj každého individua) jak fenomén pozičního investování, tak cestu vytváření rovných příležitostí pro individuální i společenský vzestup každého PŘEHLÉDLY?

Odpověď na otázku "přehlédnutí" toho nejpodstatnějšího:

To přehlédnutí nebylo zase tak úplné. K. Marx a B. Engels považovali za hlavní orientaci směřování společnosti k tomu, aby byly vytvořeny podmínky, za kterých se svobodný rozvoj každého jednotlivce stává podmínkou svobodného rozvoje všech. Odpusťme jim to, že v tehdejší době nedokázali konkrétněji popsat, jak by to mohlo fungovat a jak se k této metě dostat.

Za to v tradici ideové reflexe T. Malthuse jsme svědky snahy zastírat podstatu toho, o co jde. Proto u něj a jeho pokračovatelů najdeme deklarování "svobody" i obav o to, aby se společnost nedostala do konfliktu s možnostmi přírodního prostředí. Proč? Prostě proto, aby bylo "přehlédnuto" to, že formální svobody lze velmi snadno omezit či úplně likvidovat i velmi primitivními formami pozičního investování. Teorie se ve velmi podstatné míře dostala pod pokličku kamuflování pozičního investování v jeho nejrůznějších formách a "rozostření" pohledu na jeho všudypřítomnou existenci.

Hlavní problém – podle mého (mohou na to být různé názory) – spočívá v tom, že v tradici ideové reflexe založené F. Listem převládl pohled, který považoval přerozdělování v rámci fiskálního systému a dílčí znárodnění za všelék. Zcela atrofovalo vyvíjení konkrétní představy toho, jak vytvářet rovnost příležitostí nezávislou na výchozích poměrech (majetkových či konkrétně působících formách vyloučení) pro nabývání, uchování a uplatnění schopností a s tím související společenský vzestup nezávislý na dopadech pozičního investování.

Důsledky:

- Poziční investování ovládlo jak fiskální systém, tak i plně či částečně postátněné firmy, obojí se stalo z nástroje, který měl zmírňovat majetkovou nerovnost a její dopady, pravým opakem – přeměnilo se v nástroj eskalace majetkové nerovnosti a ovládání společnosti pozičním investováním.

- Ideová reflexe dynamického technologického vývoje v intencích F. Lista naprosto selhala, nebyla schopna zformulovat alternativu a udržet či oživit ideu sociálního státu spojenou s perspektivní vizí vývoje společnosti.[1]

Proč do toho pozitivně nevstoupila ideová reflexe v intencích K. Marxe?:

Přerozdělovací moc spojená s pozičním investováním se stala oporou mocných (papalášů) i v systémech založených na plném postátnění (zemích tzv. "socialistického tábora") a reálnou ekonomickou základnou vzniku tzv. nové třídy. Tomu se přizpůsobil i hlavní proud oficiálního výkladu Marxovy a Leninovy ideové reflexe reality, takže v tom hlavním v jejich dílech se nejen nepokročilo, ale na to nejdůležitější (přírodně historické pojetí společenského vývoje a analýza reálně existujících výrobních vztahů i v postátněném systému) se zapomnělo. (Snahy E. Iljenkova, M. Djilase, G. Lukacse, R. Richty, V. Bosenka a několika dalších neměly šanci se v daných podmínkách prosadit.)

Východisko:

Místo přerozdělování rovnost příležitostí. Chce to však pochopit, o co jde. Vytváření předpokladů pro reálnou rovnost příležitostí k nabývání, uchování a uplatnění schopností každého a následně pro jeho společenský vzestup (říká se tomu též vertikální mobilita) je cestou, která umožňuje omezit dopad nejvíce excesivních forem pozičního investování a je cestou k tomu, aby se globální společnost dostala z krize tím nejméně bolestivým a nejméně nákladným způsobem.

O čem bude řeč příště

Ukážeme si jeden hodně drsný příklad toho, kam až se poziční investování v současné době dovyvinulo (tj. kam až to došlo).

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Tramvaj byla prodloužena až do Slivence. Nedalo mně to a vyrazil si na procházku z konečné s cílem zavít na chráněnou přírodní památku, která zde ja a je poměrně málo známá. Nachází se opačným směrem od Dalejského, resp. Prokopského údolí.

Pohled ze Sliveneckého hřbitůvku až k Pozázaví a hřebenu Brd.

Tady je hřeben k místu, kde jsem ještě nikdy nebyl, vyhlídce, která se zove Trpec.

Pohled z vyhlídky Trpec. Dobře je vidět Chuchelský háj, na jeho pravém konci kopec Homolka.

Pohled z vyhlídky Trpec na náhorní rovinu, která se táhne až k lomu Cikánka. Vlevo přes údolé Berounky a Vltavy Točná a Šance.