Vize, jakou potřebujeme/791

Vize, jakou potřebujeme/791

Následující materiál zařazuji do seriálu k pěstování perspektivní, realistické a přitažlivé vize ne náhodou. Jednak mě o to, aby tímto materiálem přispěl k pěstování vize, nabídl sám autor, jednak tam materiál tohoto druhu z řady důvodů patří. Dokonce ho považuji za jeden z nejcennějších příspěvků. Byť se zdánlivě týká jen malého segmentu ekonomiky, jedná se o velmi zdařilou resortní vizi, po kterých mnozí (z řad těch, kteří se na pěstování vize a jejím šíření podílejí) volají, tj. chtějí, aby součástí komplexní vize byly i vzájemně provázané resortní vize. Tato se vyznačuje zejména komplexností uchopení dané problematiky a zvýrazněním jejích souvislosti s celkovým vývojem naší země v mezinárodním kontextu. V tomto smyslu by mohla být inspirujícím podnětem pro tvorbu dalších vizí resortního typu. Mj. ač je tento segment malý, pro reputaci naší země má mimořádně významnou roli. Autor připravuje pokračování v podobě konkretizace návrhů na obrat k lepšímu.

Text Michala Filka odlišuji od svého barvou.

Obory hudební oblasti, nevyužitý potenciál Česka – část 3.

Ing. Michal Filek

Kam až to soudruzi dopracovali

Hudební nástroje byly v ČSSR centralizovány pod oborovým koncernem "Československé hudební nástroje.

" Ten vlastnil tuzemskou prodejní síť IFM Melodia, exportní agenturu Musicexport, ca. 30 centrálních a ca. 30 subdodavetelských závodů (Amati 01, Amati 02, .... Cremona Luby, Varhany Krnov, Tofa Albrechtice, Harmonika Hořovice, a jiné + subdodavatelé)[1] dále celorepublikovou síť opraven, mistrovských dílen, ca. 100 prodejen a síť skladů.[2] Koncern měl i vlastní školy pro výchovu odborníků, průmyslovku SPŠ VHN Kraslice, učiliště Kraslice, učiliště Luby, učiliště Hradec, Vysoká škola drevárská Zvolen, ........ a vydával kvalitní oborový časopis "Hudební nástroje."[3]

Dnes z toho již téměř nic neexistuje. Důvody kolapsu leží již v 40. až 60. letech 20. století. V této době byl sice vytvořen základ prosperity v rámci Východního bloku, byly však také nastaveny překážky přirozeného vývoje mnoha oblastí. Odbytištěm produkce se stal především Sovětský Svaz, čemuž byly podřízeny okolnosti, vývoj, i forma. Východní orientace sice zajistila odběry, ale obory se, hmotně i personálně, ocitaly ve stavu izolace od center vzniku světových trendů.

Pro porovnání tehdejších podmínek v sousedním Německu, mohou posloužit knihy o subjektech Framus[4] nebo Warwick[5]. Trojsegment ČR se propadal do perifernosti, a klesající konkurenceschopnosti. Na to v 90. letech navázala všeobecná naivita a neznalost mechanismů ekonomického chování. Následně se rozpadl systém velkých agentur disponujících exkluzívními právy a postavením. V 90. letech byl rozložen i Oborový podnik "Československé hudební nástroje."

Kam to dotáhli demokrati

Změny systému v 90. letech zasáhly i hudební produkci, školství a nástroje. Systémy se měnily nebo rozpadaly, a většina pokusů o vznik významnějších projektů buďto zanikla, skomírá nebo vykrystalizovala ve spolky, které slouží spíše k osobní prezentaci představenstva. Provoz hudebního života u nás nyní stojí na malých agenturách, mnohdy agenturách jednoho muže, které mají mizivou šanci vyprodukovat závažnější umělecký projekt. Pokud jde o hudebníky, tak je pro současnost příznačné, že vysoce vzdělaní, a kvalitní umělci působí jako hudební nádeníci,[6] přičemž současně jsou do ČR dováženy kvalitně produkované hudební projekty ze zahraničí. V porovnání s nimi nemají naše malé agentury bez kapitálu, know-how, a manažerského personálního zázemí žádnou šanci. Na neúspěchu se podílí i Autorský zákon, jenž se více než na podporu české kultury soustředí hlavně na výběr poplatků. Následkem podobných okolností se část našich špičkových hudebníků živí i na takových místech, jako je Hradčanské náměstí,[7] Karlův most, či Staroměstské náměstí. Silou vůle a nadšenců se ve slušné kondici drží hudební školství, mnozí jeho účastníci však s obavami hledí do budoucnosti, neboť budovy lze prodat, a na těch pár miliard z rozpočtu se jistě najdou zájemci.

Léčba české hudební oblasti

Z naznačení současného stavu vyplývá potřeba nového kursu. Nabízejí se dvě hlavní cesty a) cesta dotací, b) cesta odstraňování překážek, drobné pomoci, a zejména zajištění stability systému. Ten, kdo by rád ovládal pozici, k níž směřují různé finanční pozornosti, by asi preferoval cestu dotací, koneckonců vybízí k ní i postoj Evropské Unie. Touto cestou bychom však jen stimulovali tisk nekrytých peněz, korupci a marnění peněz na zbytečnosti. Druhá cesta vede přes systémové myšlení, složitá jednání se zájmovými skupinami i politiky, a vyžaduje hluboké znalosti nejen všech tří dotčených oborů, ale také prostředí, v němž se procesy odehrávají, tj. ekonomie, právo, veřejná správa, obchodní systémy, marketing, ale také jazyky. Z uvedeného výčtu oborů zároveň plyne jeden důležitý důvod toho, proč se politici přiklánějí k cestě "a)" ("A" neboli "Ach ty jazyky").

Vysvětlení k cestě "b)"

STABILIZACE SYSTÉMU. Znamená to eliminovat zasahování, změny a direktivy. Jak se zasahování projevuje, to dobře pocítil občan, jež si v době po-kovidové dal v restauraci jídlo, a to jídlo bylo blaf. Nestabilní systém je likvidační počínaje otázkami personálními, takže udržet dobrého pracovníka v nestabilním systému je těžké. Destrukční efekt mají také nově vydávané vyhlášky a nařízení. Ty výrobce mohou nutit k zahození dobře fungující technologie, či k opuštění spolehlivých a efektivních postupů. Kolik peněz, kolik hodin zbytečné práce a stresů stojí to, že si nějaká skupina lidí prolobuje výhodu, dělá si reklamu, nebo prostě jen druhým lidem vnucuje svůj osobní postoj?

DROBNÁ POMOC. To se týká okolností typu poskytnutí stánků na veletrzích, organizace výměnných akcí, výhodných úvěrů, zprostředkování kontaktů, právního a ekonomického poradenství, bezplatného státního online systému pro účetnictví (jako je v Německu systém ELSTER), podpora cechovních organizací, jež však nesmí mít pravomoci příslušící veřejné správě, popularizace českých menšinových oborů veřejnými sdělovacími prostředky a prostřednictvím Českých center v zahraničí.

ODSTRAŇOVÁNĺ PŘEKÁŽEK. Těch je stále více. Za všechny jmenujme tlak na digitalizaci, která nám přidává práci, zvyšuje náklady, nutí nás opouštět fungující postupy, a snižuje naši bezpečnost. Kolem roku 2000 začaly různé skupiny občanům vysvětlovat, jak ušetří, jak si usnadní život, jak se díky digitalizaci zmenší spotřeba papíru a jiné. Ukázalo se však, že jediné, co se naplnilo, je pokles spotřeby papíru. Neklesla však spotřeba papíru na dokumenty, nýbrž na knihy a tiskoviny. Dokumenty se dál vesele tisknou a archivace se zdvojuje a ztrojuje. Například školy sice mají digitální třídní knihy, ty se však vždy na konci školního roku oboustranně vytisknou na A3, zařadí se a desítky let se archivují. Zcela oprávněně se tomu však nikdo nediví, protože všichni už mají dostatek zkušeností s tím, o kolik dat přišli díky selhání externího datového úložiště nebo harddisku.

Cesta b) je cestou ukrajování byrokracie, a myšlení na základě kvalifikovaného povědomí o oborech a jejich prostředí. Díky ní by se český provozovatel mohl nadechnout, odpočinout si, a své síly věnovat zlepšování služby, kterou poskytuje. A pokud by k tomu stát občas provedl podobnou akci, jako kdysi Japonci, tj. "japonské klávesy do každé rodiny," tak se opět i v Česku začnou rodit legendy.

(Pokračování podrobnějšími náměty na řešení bude uveřejněno s menším odstupem.)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Nejhezčí zimní výlet, dosud do poloviny února, byl na rozhlednu Korunka. Původně se podle tvaru šroubovice měla jmenovat RozhleDNA, ale lid prostý ji překřitl podle podoby vrcholu s korunou. Je nad Černolicemi, oarkovat lze na poměrně velkém parkovišti u fotbalového stadionu. Cesta po silnici i cesta k rozhledně je dobře značena. Z Prahy jste zde za pár minut.

Krásné skály na zpáteční cestě, každá z nich má své jmého.

I tato.

A to už je hlavní Černolická skála s výhledy do dalekého údolí. Asi čtvrthodinku od rozhledny.

I z Černolických skal je krásný výhled do okolí. Až do Posázaví.