Poziční investování: klíč k pochopení reality VII.

Poziční investování – klíč k pochopení toho, o co jde a co dělat – VII.

Stručná historie ideových reflexí průmyslové revoluce dle Ivo Budila a poziční investování

Úvodní poznámka:

Používám myšlenky Ivo Budila, které přednesl na našem online setkání k pěstování vize. Vzhledem k tomu, že se mohu dopouštět nepřesností při jeho interpretaci, doporučuji záznam jeho vystoupení, které lze celé shlédnout zde:

https://www.youtube.com/watch?v=gK89b4GpZgw&t=8s

(Stojí za to.)

A ještě něco. Původně jsem se chtěl vměstnat do jednoho dílu, ale v průběhu zpracování jsem narazil na další podstatný moment toho, o co jde, takže z toho tématu budou díly dva.

Podle I. Budila prodělalo lidstvo dvě tak velmi výrazné změny v oblasti technologií, že to otřáslo vnitřním uspořádáním společnosti a vedlo k proměnám celého společenského života. Byla to neolitická revoluce a průmyslová revoluce.

Vsuvka:

Tento pohled má své opodstatněný a přispívá k tomu, abychom pochopili podstatu změny, o kterou jde dnes, kdy se těžiště ekonomiky, podobně jako v době průmyslové revoluce, přesouvá do nově vznikajícího sektoru, který tvoří odvětví produktivních služeb (služeb zaměřených na nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu).

Podobně jako průmysl vyrostl z řemesel (hutě, kovářství, tkalcovství apod.) spoutaných cechovními omezeními, tak i současná perspektiva předpokládá zásadní proměnu odvětví, jakými je vzdělání či péče o zdraví. Budoucí odvětví v této oblasti mají právě tak daleko (nebo ještě dál) k současné podobě, ze které vyrostou, jako kovářství ke strojírenství či hutnictví, jako tkalcovství k textilní výrobě. Jsou spoutána ještě většími pouty, než byla řemesla v rámci cechovní výroby, a nejsou podobně jako řemesla provázána v technologicky propojený komplex. Bez uvažování proměny, o kterou jde, jsme ve vleku setrvačných pohledů a nenacházíme východisko ze současných setrvačných trendů směřujících do slepé uličky.

Reflexe zásadní historické změny dle I. Budila s doplňky:

I. Budil říká, že jakmile byly odstartovány dynamické změny související s tím, že se průmyslová revoluce rozjela, objevily se i různé ideové reflexe této změny, které vytvořily základ ideových proudů, s nimiž se setkáváme v rozvinuté a aktualizované podobě v současnosti. Tyto reflexe lze rozlišit na reflexe "shora" a "zdola" podle toho, kdo je považován za subjekt, který je schopen na změny, které přináší průmyslová revoluce reagovat tak, aby se jejím důsledkům přizpůsobily společenské poměry.

V případě ideových reflexí "shora" rozlišuje dva typy, které vytvářejí určitou polaritu:

- Ideovou reflexi, jejíž základ dal T. Malthus, která, byť zahalena do liberálního hávu, je orientována na prosazení tvrdého rozkastování společnosti a diktát rozhodující o osudech lidí i velkých skupin lidí (včetně národů) z pozice "elit". Podle I. Budila má tato ideová reflexe pokračování až k W. Churchillovi. Z hlediska současného vývoje bych její dnešní vyústění viděl do Velkého resetuK. Schwaba.

- Ideovou reflexi, jejíž základ dal F. List, která je svým vyústěním přímo opačná, předpokládá zmírňování konfliktů mezi společenskými vrstvami odlišujícími se množstvím majetku, rovněž tak i konfliktů mezi státy či národy. Základem uspořádání světa mají být nezávislé a spolupracující národní státy a silná sociální politika v rámci nich orientovaná na rozvoj vzdělání a kultury. Tato reflexe našla pozitivní ohlas v USA u osobností jako byl B. Franklin či A. Hamilton, která umožnila vznik amerického ekonomického systému jako produktivního a meritokratického pojetí modernity a která vyústila v New Deal F. Roosvelta. K tomu bych dodal, že našla skvělé pokračování v díle W. Euckena, reformách L. Erharda v poválečném Německu, dnes již opuštěné koncepci sociálního státu ve druhé polovině 20. století v zemích západní a střední Evropy, teoretickou reflexi v díle J. Stiglitze a dalších.

V případě ideových reflexí "zdola" uvádí I. Budil K. Marxe, který podle něj nenašel pokračovatele. Ten měl mnohem shovívavější vztah k F. Listovi než T. Malthusovi. K. Marx podle I. Budila vsadil na změnu společnosti "zdola" prostřednictvím historické role proletariátu a vytvoření nových společenských vztahů na základě společenského vlastnictví. K národním státům měl nejen přezíravý vztah, ale předpokládal, že proletářskou revolucí vznikne internacionální systém propojený technologicky i institucionálně.

Za sebe bych dodal, že i pokud jde o pohled "zdola", existoval (částečně, i když v defenzivě a hluboké ideové krizi existuje dodnes) alternativa vůči K. Marxovi v podobě reformního hnutí umírněného sociálně demokratického typu (za jednoho z jehož zakladatelů lze považovat K. Kautského), která předpokládá uchopení moci parlamentní cestou a provedení reforem v intencích F. Lista, ovšem dotažených až do podmínek plného zespolečenštění, pokud jde o vlastnictví hlavních výrobních prostředků.

Pohled prizmatem teorie pozičního investování:

Prizmatem teorie pozičního investování se na otázky nastolené v této části podívám v příštím pokračování. Zde upozorním jen na některé podstatné momenty:

- Všimněte si, že do alternativ a polarit (změna "zdola" – "shora", národní stát – globální celek, zmírňování rozdílů mezi vrstvami – rozkastování společnosti, liberální rétorika zastírající možnosti dané majetkovými poměry – důraz na solidaritu a sociální politiku, atd.) tematizovaných ve výše uvedeném pohledu nevstupuje identifikování role fenoménu pozičního investování.

- Přitom, a to je jeden z velmi důležitých výsledků stávajícího rozpracování této teorie, se jedná nejen o fenomén významný a dokonce všudypřítomný, ale hlavně: Všude tam, kde se nevytváří podmínky pro využívání investičních příležitostí, kterými disponují jednotlivé subjekty, podle míry jejich výnosnosti (tj. pro rovnost příležitostí pro rozvoj a uplatnění schopností každého člověka nezávisle na jeho majetkových poměrech), tam se otevírá prostor pro vstup pozičního investování, tam nutně vznikají diskriminace různého druhu (které mají původ v majetkových rozdílech, ale skrývají se pod pláštěm nejrůznějších "duchů minulosti"), které mají tendenci přerůstat v dramatické, tragické a obtížně řešitelné konflikty.

O čem bude řeč příště

Proč došlo k tomuto přehlédnutí, resp. kdo a jak viděl tuto problematiku při ideové reflexi společenských souvislostí průmyslové revoluce, si řekneme příště.

(Pokračování)