Poziční investování: klíč k pochopení reality V.

Poziční investování – klíč k pochopení toho, o co jde a co dělat – V.

Obecnost mikroekonomického modelu nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí

Metodická poznámka:

Vzhledem k tomu, že grafické zobrazení situací, které budeme analyzovat, se některým zdá příliš složité (ačkoli by mělo sloužit k opaku, k lepšímu pochopení toho, o co jde), zařazuji ho až za článek, a to ještě s poznámkou, že příslušnou situaci lze velmi přesně popsat i analyticky, jak to v článku na konferenci děláme. Ale to už raději vůbec nedávám do této popularizace. Tím jsem přinucen vysvětlit podstatu problému co nejbanálněji. Snad se mně to podaří.

Z historie hledání obecného mechanismu pozičního investování

Takto jsme formulovali dříve základní podobu mechanismus pozičního investování (na obrázku za pasáží o inspirující přírodě je i příslušný obrázek):

Doposud jsme předpokládali, že investiční příležitosti jednoho a druhého hráče jsou na sobě navzájem nezávislé. Tak tomu ovšem nemusí být. Snadno si představit případ, kdy využitím investičních příležitostí nabízí jeden hráč investiční příležitosti druhému hráči, kterými do té doby nedisponoval. A naopak. Některý z hráčů může disponovat investičními příležitostmi, které působí následovné: Využitím takové investiční příležitosti dochází k omezení (potlačení, znemožnění apod.) investičních příležitostí druhého hráče, čím současné dochází ke zvýšení výnosnosti z jeho vlastních investičních příležitostí.

K tomu podrobněji a názorně:

Pokud by každý hráč investoval jen do využití těch svých vlastních investičních příležitostí, které neovlivňují výnosnost investičních příležitostí druhého hráče, měly by tržní vztahy ve finanční oblasti tendenci vyvíjet se směrem k tomu, aby investiční příležitosti každého jednotlivce, každé firmy, každé skupiny osob, každé země apod. byly využívány podle míry jejich výhodnosti. Bylo by to totiž výhodné pro všechny, proto by se hledaly co nejvhodnější nástroje k identifikování investičních příležitostí hráčů, k jejich co nejpřesnějšímu ocenění, k vyvíjení úvěrových nástrojů apod. A to, i pokud jde o nástroje spojené s rozvojem, uchováním a uplatněním schopností člověka či využitím lidského, přírodního či již existujícího potenciálu zemí.

Bohužel tomu tak není. Lze investovat do silnější pozice jednoho z hráčů, kdy výsledkem je to, že jeden z hráčů nemá přístup k využití svých vlastních investičních příležitostí, resp. je mu bráněno ve využití jeho vlastních investičních příležitostí, a roste výnosnost investičních příležitostí druhého hráče, ovšem za cenu ztráty efektivnosti systému:

Kdysi:

- Nedobylovi zabránil Herzog investovat na jeho Bezovce tím, že využil své pozice na žižkovské radnici a přeměnil ji v park.

Dnes:

- Česká republika nemůže vyvážet investiční celky jako dřív (rafinerie, pivovary), ale ani zařízení pro jaderné elektrárny či obyčejné traktory, protože firmy, které by to mohly realizovat, nedostanou nezbytné úvěry. Dokonce ani nemůže vyrábět či pěstovat to, co by dokázala, ale musí dovážet to, co nepotřebuje či dokonce je škodlivé.

- Od začátku milénia dochází v EU (a samozřejmě i u nás) k rychlému úpadku vzdělání, aby v oblasti společenského uplatnění (v oblasti firem i institucí) nerozhodovalo, kdo co umí, ale to, kdo je kam dosazen a kdo je připuštěn k inside informacím.

Výsledky toho, kam až to došlo, nás dokážou překvapit každý den.

Quod licet Iovi, non licet bovi (Co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi)

Otázka, na kterou je nutné odpovědět:

Je poziční investování jedním z hráčů do potlačení investičních příležitostí druhého hráče všeobecným mechanismem pozičního investování? (Nebo jen jedním z více či mnoha mechanismů, které mohou tuto roli sehrát?)

Odpověď na tuto otázku není samozřejmá. Proto nejdříve uvedu odpověď, kterou jsme dali poměrně nedávno:

Nejdříve se budeme věnovat jednomu z dílčích problémů: Je investování do potlačení či omezení investičních příležitostí jednoho hráče druhým s cílem zvýšit výnosnost vlastních příležitostí jen jeden z možných nebo jediný možný případ pozičního investování?

Odpověď na tuto otázku není triviální, protože většinou lze určitým způsobem reálné situace interpretovat jako omezení investičních příležitostí druhého za účelem zvýšit výnosnost vlastních investičních příležitostí. Tento efekt mají například všechny formy segregace založené přímo či nepřímo na majetkových rozdílech. Pokud by se jednalo jen o jednu z forem, mohly by nastat dva případy:

- Výše uvedená forma může mít různé dílčí alternativy.

- Vůči výše uvedené formě stojí doplňující alternativa a na formy pozičního investování lze nahlížet z pozice polarity dvou alternativ.

K odpovědi na výše položenou otázku je nutné provést ještě celou řadu vyhodnocení porovnání konceptů a modelů s empirickými údaji. Určitou významnou alternativou by mohly být situace související s konflikty ve společnosti, zejména těmi, v nichž každá strana dočasné zklidnění konfliktu považuje za vytvoření lepších výchozích pozic pro konflikt následující.

O čem bude řeč příště

Jak to tedy je? Právě o tom bude řeč příště. A zjistíme mimořádně významnou a do určité míry i překvapivou věc.

K tomu obrázek ukazující mechanismus pozičního investování:

Na horizontální ose je současný příjem jednoho a druhého hráče.

Na vertikální ose budoucí příjem (v jednotkách mezního příjmu, resp. přírůstku příjmu).

Křivky (plná čára) znázorňují mezní budoucí příjem jednoho a druhého hráče z využití jeho investičních příležitostí.

Křivky (přerušovaná čára) znázorňují mezní budoucí příjem jednoho a druhého hráče z využití jeho investičních příležitostí posunuté pod vlivem pozičního investování.

Šipky znázorňují posun křivek.

Na obrázku je mj. vidět, jak se z věřitele stává dlužník a naopak.

(Pokračování)