Vize, jakou potřebujeme/774

Následující text k desátému bodu Programového minima zpracovala Marie Neudorflová.

Zde je zmíněný 10. bod:

"Úctu k naší zemi, našemu národu, našim historických zkušenostem považujeme za základní orientaci, kterou si nedáme brát a která umožňuje, aby se každý náš občan v rámci našeho osvobozeného státu mohl efektivně podílet na rozhodování o záležitostech naší země a aby k tomu byly vytvářeny podmínky na bázi rovnoprávného spojenectví s nám blízkými zeměmi."

Viz:

https://radimvalencik.pise.cz/11311-programove-minimum-ktere-je-nutne-pozadovat-ii.html

Hlavní myšlenkou, která se nese celým textem a která shodou okolností uzavírá tuto první část je: "historicky dobře poučený národ a vzdělaná veřejnost, schopná kontrolovat mocenskou vrstvu ve prospěch obecného dobra a demokracie, byly jedinou zárukou obecného pokroku, svobody a sociální stabilita".

Znalost národní historie konstitutivní hodnotou pro rozvoj demokracie VI.

Marie L. Neudorflová

Bylo již naznačeno, že po pádu komunismu a s rostoucím vlivem postmodernismu se začaly proměňovat přístupy jak k současnosti, tak k historii, s výraznou orientací na tradiční koloniální metody, postrádající respekt k menší národům, s cílem atomizovat vnitřní poměry národů, včetně pohledů na historii, s pomocí přílišných specializací, přílišným soustředěním na soukromé, specifické, spekulativní, přístupy.

V současnosti k tomu přistupuje požadavek, aby historikové, vydávali neúměrný počet publikací, což je často podmínkou, aby se udrželi v oboru, dosáhli hodnocení, potřebné na granty. Tím se nevytváří dostatečné podmínky pro dlouhodobý výzkum a jeho výsledky. Dalo by se dokonce říci, že tímto způsobem je omezována akademická svoboda i existenční jistota historiků.

Posledním zavedeným principem Akademie věd České republiky je princip hodnocení prací tematicky se opírajících pouze o zájem, vazbu, uplatnění a hodnocení v západoevropských a amerických impaktovaných časopisech a institucích. Tento princip naprosto znehodnocuje práce seriózních historiků zabývajících se například historií balkánských národů, českou a slovenskou historií. Hodnocení prací má samozřejmě vliv na financování vědecké práce historiků. Dost podobná situace existovala i v 19. století, kdy ignorování demokratizačních aspektů bylo obecným jevem.^[1] kde se dotýká i pangermanismu.

V České otázce se Masaryk soustředil na české obrození jako na málo prozkoumaná období. A jako inspirační zdroj, velmi relevantním k současnosti. V duchu hledání pravdy Mistra Jana Husa věnoval pozornost hlavně těm aspektům, které souvisely s úsilím rozumět světu, ve kterém lidé žili, s mravními principy a hodnotami, hluboce pokřiveného křesťanského učení katolickou církví, včetně mravní dimenze, probouzely v lidech větší důvěru v rovnost lidí, spravedlnost, v hodnotu svých pozitivních schopností, touhu je rozvíjet ku prospěchu své důstojné úrovně. Probouzely také inspiraci a odvahu řídit se svým vlastním svědomím. Obě období byla prostoupena pozitivní iniciativou českého národa v zájmu dosažení vyšší úrovně, humanitních ideálů, vycházejících v obou případech ze základního křesťanství a v případě obrození také z osvícenských myšlenek, které rozšířily základy křesťanství o nezcizitelná práva jednotlivce (rovnost), o sociální dimenzi s její kolektivní podstatou a o uvědomění si důležitosti hodnoty národních celků pro kolektivní úsilí o pokrok.

Na rozdíl od zjevené pravdy začaly hrát v tomto procesu hlavní roli pravda poznaná, tedy znalosti dosažené pozorováním a vědeckými metodami. To se týkalo i znalosti historie a možnosti se z ní poučit. Aspekt poučení se z historie hrál v osvícenském myšlení velkou roli, zvláště pro možnost kritického navazování na pozitivní aspekty minulosti. Z tohoto přístupu již v osvícenství vznikl koncept filosofie dějin, jehož základy položil francouzský filosof Voltaire (hlavně svým Esejem O mravech a duchu národů). Koncept filosofie dějin se v Evropě rychle šířil v kontextu úsilí o uplatňování vědeckých přístupů k historii, což byl proces nesnadný, neboť mocenské vrstvy států spojených zvláště s katolictvím se bály moderního vzdělání, bály se znalostí lidí, bály se moderního myšlení spojeného s ideou rovnosti a spravedlnosti. Protestantské církve, naopak od svých počátků vzdělání a národní rozvoj podporovaly. V českém prostředí působila svým vlivem zejména filosofie dějin německého filosofa J. G. Herdera, vědomě ji přijal František Palacký, můžeme ji vystopovat u Augustina Smetany, Františka M. Klácela, Karla Havlíčka a dalších obrozenců. Filosofie dějin byla spjatá především s duchovnějšími dimenzemi života společnosti, s mravními principy, s vírou ve vývoj, s kulturou a historií každého národa. Se stoupajícím vlivem liberalismu, s jeho důrazem na ekonomiku a politiku, s převažujícím důrazem na materialistické dimenze života však kulturní a duchovní aspekty slábly. V přístupu k historii se to odrazilo ve vlivu pozitivismu, ve stylu "fakta mluví za sebe". Masaryk oponoval pozitivistickému přístupu ke zkoumání historie argumentem, že i za výběrem faktů je určitá filosofie, určitý záměr, který je třeba otevřeně formulovat. Zároveň pro objektivitu názoru považoval za důležité zkoumat příčiny a důsledky jevů, důležité souvislosti, při vědomí, že názory mohou vycházet z různých filosofických předpokladů, které je třeba formulovatBylo politicky obtížné se soustředit na jiná období než středověk s jeho katolicko-církevní dominancí.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Třetí část vánočních prázdnin jsem strávil v Košicích. Zde jsem měl naplánované výlety do nedalekého Maďarska, Zemplínských vrchů, které jsou pokračováním Slánských vrchů. Táhnou se v Maďarsku od hranic se Slovenskem až k Tokaji a Miškolci. Považuji je za velmi pěkné. Jsou plné i historických památek. Pro toho, kdo je nezná, neejsou tak snadno průchodné..

Hned druhý den po příchodu do Košic jsem si přivstal a vyrazil do Zemplínských vrchů u městečka Fony a Regéc. Podařilo se mně vychutnat si východ slunce.

Kopce zde nejsou malé. Ten, který se schovává pod mrakem, má skoro 800 metrů nad mořem, výškový rozdíl z údolí přes 600 metrů.

Na kraji obce Fony mě jeden z místních varoval, že se zde potuluje smečka 12 vlků. Příjemné to není, ale příroda je tak krásná, že jsem do poměrně opuštěného území přece jen vyrazil.

Sluníčko ještě nestačilo rozpustit ranní mlhu.