Poziční investování - klíč k pochopení reality I.

Poziční investování – klíč k pochopení toho, o co jde a co dělat – I.

Úvodní poznámka – jak vznikl tento materiál

Ke konci roku 2023 se mně nabídla mimořádně příležitost zpracovat několik výstupů (článků či příspěvků na konferenci) na významná teoretická fóra k problematice pozičního investování. Rozhodl jsem se tuto příležitost využít a paralelně pracovat na pěti výstupech, z nichž čtyři jsou prestižní a je nutné je dodat v náležité kvalitě do konce února. V současné době jsou v pokročilém stádiu přípravy. Pomáhají mně kolegové, takže se patrně podaří vše zvládnout včas.

Jako nejobtížnější se ukázalo splnit dva následující požadavky:

- Vysvětlit, co je v našem přístupu nové a jak to souvisí s dosavadním vývojem teorie v dané oblasti (mikroekonomická analýza finančních trhů a teorie kooperativních her).

- Spojit začlenění do každého příspěvku výklad teoretického jádra dané problematiky, přitom původním způsobem, s prezentováním obsahově odlišných přesahů stávající teorie (tj. každý příspěvek musí obsahovat to, co je pro danou problematiku společným východiskem, ale musí to být vyloženo tak, aby se to obecné neopakovalo a aby to bylo podřízené hlavnímu vyústění, které je v každém příspěvku odlišné).

To mělo tři efekty, které jsem původně neočekával:

- V poznání dané problematiky jsme "poskočili" o větší kus, došlo skutečně k výraznému a z hlediska praktické aplikace významnému posunu, a to zejména z hlediska propojení dílčích témat dané problematiky a obecnosti závěrů.

- Ukázalo se, že danou problematiku lze vyložit tak, aby byla srozumitelná každému, kdo umí trochu přemýšlet, a umožnila mu pochopit současnou dobu, tedy to, o co jde a co dělat. A nejen to. Zjistili jsme, že snaha srozumitelně a pro širší vyložit, o co jde, určitým způsobem "popohání" rozpracování samotných teoretických fundamentů teoretických základů analýzy pozičního investování jako významného společenského fenoménu. Možnost popularizace tak není jen nějakým "vedlejším" produktem rozvoje teorie, ale přináší i důležité podněty a koriguje směr bádání.

- V neposlední řadě se se podařilo identifikovat a lokalizovat – a to s velkou přesností – přesně ten moment, který při svém vývoji teorie kooperativních her "přehlédla" a který vede k tomu, že nedokáže plně využívat potenciál sestávající se ze spojení stávajících teoretických nástrojů a kvalifikace odborníků, kteří se danou problematikou zabývají. (Uvědomuji si, že formulace tohoto třetího bodu popisujícího třetí efekt je poněkud "drzá", ale postupně, v několika etapách návazně na postup výkladu, si ukážeme, že tomu tak skutečně je.)

Můj původní záměr, pokud jde o publikování některých výsledků v rámci seriálu k pěstování vize, byl vybrat ze zpracovaných příspěvků to nejdůležitější a nejsrozumitelnější, následně uveřejnit jako součást pěstování vize, tak jak jsem to dělal již dříve, viz např. díly seriálu k vizi 731-741 a 743. Pod vlivem výše uvedených tří efektů jsem se rozhodl postupovat jiným způsobem. Paralelně s dokončování příspěvků určených pro odborná fóra srozumitelně vyložit, o co jde. Jak jsem si již ověřil, má to i zpětný efekt – vede k odlehčení textů psaných pro odborná fóra a srozumitelnějšímu výkladu klíčových myšlenek, aniž by došlo k narušení standardní formy výkladu a zvyklostí v dané oblasti.

Konkrétní příklad: Velmi zjednodušeně, o co jde a co stávající teorie přehlíží

Ještě než stručně popíšu, co stávající teorie přehlíží, musím učinit úvodní poznámku:

Pohybujeme se v rovině značného zjednodušení. I ve stávající teorii lze nalézt přesahy směřující k tomu, co je nové v našem přístupu. Ale tyto přesahy nejsou "samonosné", nestaly se systematicky rozpracovaným tématem.

Nyní již k tomu, co stávající teorie přehlíží:

Představme si, že máme dva subjekty (například dvě osoby, budeme je nazývat "hráči"), kteří mohou nějakou společnou akcí (vzájemnou kooperací) vytvořit něco navíc. Po odpočtu nákladů si pak mohou rozdělit nějaký čistý přebytek. Stávající teorie považuje všechny možnosti takové rozdělení, při kterém každý získá o něco víc, než měl, za přijatelné pro oba hráče. Následně pak hledá rozdělení, které by bylo co nejvíce přirození, co nejvíce spravedlivé, co nejvíce vyhovovalo některým dodatečným požadavkům. – Oproti tomu v našem přístupu upozorňujeme, že právě v důsledku fenoménu pozičního investování není každé rozdělení pro každého z hráčů (jedno z nich či oba) přijatelné.

Stávající teorie o tomto jevu ví. Byly napsány desítky významných pojednání publikovaných v nejprestižnějších časopisech od nejrenomovanějších teoretiků podložené rozsáhlým empirickým zkoumáním na téma ultimátních her, tj. her, kdy si hráči mohou rozdělit určitou peněžní sumu, jeden hráč rozdělení navrhuje, druhý buď souhlasí (a pak se podle návrhu prvního hráče o danou částku podělí), nebo nesouhlasí (a pak nikdo nedostane nic). Racionální hráč by měl, jak by se mohlo zdát, odsouhlasit i rozdělení 10:90 v jeho neprospěch (tj. navrhovatel by dostal 90 % dělené částky, ten, kdo musí rozdělení odsouhlasit, jen 10 %). Experimenty jednoznačně prokazují, že s takovým rozdělením ve velké většině případů druhý hráč nesouhlasí a dá přednost vlastní ztrátě před nepřiměřenou výhodou druhého. Toho si je zpravidla vědom i ten, kdo rozdělení navrhuje, a proto takové dělení většinou ani nenavrhne. Proč tomu tak je? – Pokuste se nejdříve, dříve než budete číst další text, dát odpověď sami.

Teorie to zpravidla vysvětluje nedostatečnou racionalitou hráčů, tak jako i v případě jakékoli společné akce, při které si hráči dělí čistý přebytek. Někdy se tento výsledek experimentů dokonce považuje za příklad "lidské iracionality".

V našem přístupu ukazujeme a dokazujeme, že se nejedná o "nedokonalou racionalitu", ale o plnou racionalitu hráčů reagující na fenomén pozičního investování, který stávající teorie dostatečně teoreticky neuchopila. Zapamatujme si tento moment.

O čem bude řeč příště

V prvním pokračování, tj. v navazujícím příspěvku, budu reagovat na to, že velká část čtenářů tohoto blogu se hlásí k Marxovu pohledu na společenský vývoj a nějaká teorie her, jak se říká, jim "může být ukradena". Proto ukážu, že v dané oblasti přehlédl to nejpodstatnější i Karel Marx a že právě toto "přehlédnutí" vede k tomu, že ti, kteří se z něj snaží vycházet při pochopení současného dění, jsou "mimo mísu", tj. většina teoretických výbojů vycházející z většinou "nestráveno" a dále nerozvinutého Marxe je sterilních, nedokáže uchopit podstatu současných problémů. Propojení pohledů z velmi odlišných teoretických přístupů se ukáže  jako velmi plodné.

(Pokračování)