Vize, jakou potřebujeme/781

Vize, jakou potřebujeme/781

Následující text k desátému bodu Programového minima zpracovala Marie Neudorflová.

Zde je zmíněný 10. bod:

" Úctu k naší zemi, našemu národu, našim historických zkušenostem považujeme za základní orientaci, kterou si nedáme brát a která umožňuje, aby se každý náš občan v rámci našeho osvobozeného státu mohl efektivně podílet na rozhodování o záležitostech naší země a aby k tomu byly vytvářeny podmínky na bázi rovnoprávného spojenectví s nám blízkými zeměmi."

Viz:

https://radimvalencik.pise.cz/11311-programove-minimum-ktere-je-nutne-pozadovat-ii.html

Hlavní myšlenkou, která se nese celým textem a která shodou okolností uzavírá tuto první část je: "historicky dobře poučený národ a vzdělaná veřejnost, schopná kontrolovat mocenskou vrstvu ve prospěch obecného dobra a demokracie, byly jedinou zárukou obecného pokroku, svobody a sociální stabilita".

Znalost národní historie konstitutivní hodnotou pro rozvoj demokracie X.

Marie L. Neudorflová

Obsáhlý příspěvek Zdeňka Nejedlého byl před první světovou válkou posledním, ač v něčem k Masarykovi kritickým, měl zásluhu na tom, vysvětlit s hlubším pochopením Masarykovo pojetí historie, jeho filosofii českých dějin i jeho otázku po smyslu českých dějin. Prezentoval ji v širším kontextu konzervativních poměrů na Univerzitě Karlově a převažujícím herbartismem v době příchodu Masaryka na UK. Jako jediný zmiňoval, že Masarykova metoda realismu byla v podstatě obecně přijímána. Přestože se zastává Golla i Pekaře jako historiků, jejich pozitivismus vnímá jako příliš úzký, než aby byl s to postihnout to podstatné a pravdivé v životě společnosti, národa, v historii. Důležité byly i otázky mravní, náboženské, sociální, filosofické. To se týkalo i výkladů protireformace, které byly "plné lží" ve prospěch katolické církve a Habsburků.

Na Masarykových názorech si Nejedlý cenil hlavně toho, že byly nové a velmi inspirativní. Za zvlášť důležité považoval, že Masaryk literárně historickou percepci českého národního obrození rozšířil na další dimenze, včetně politické. Další názory Nejedlého na historii už nejsou pro naše téma tak relevantní. Podrobnější kritice podrobil Masaryka Josef Pekař v obsáhlém článku Masarykova česká filosofie, který byl publikován ve druhém čísle Českého časopisu historického z roku 1912. Ještě o několik měsíců dříve Pekař v témže časopise zveřejnil kritiku na Vančurův článek, v níž odmítl, že by česká reformace, zejména duchovní odkaz Jednoty bratrské, měla jakýkoli vliv v době národního obrození. Daleko větší význam naopak přikládal působení mnohých katolíků, včetně tradice Jana Nepomuckého. Nedělal rozdíl mezi katolíky jako jednotlivci a postoji katolické církve jako instituce. Snažil se ukázat, že se věnuje dostatek pozornosti jak středověku, tak novodobým dějinám, ale z výčtu je patrná převaha katolické orientace. Vančurovi vytýká, že přeceňuje roli Masaryka ve sporu o rukopisy (ale nezmiňuje bolestné dopady nenávistných postojů stoupenců pravosti na Masarykovo zdraví).

Nejvíce Pekaře iritoval Vančurův názor, že Masaryk, který pocházel ze sociálně slabých vrstev, se staral o zájmy a úroveň českého národa svou prací daleko více než etablovaní historikové zaštítění příznivějšími poměry, kteří "se vyhýbají ožehavým tématům". I když uznával, že doba pobělohorská se studovala nedostatečně, příčinu hledal v určité nechuti k tomuto období jako "cizímu". Pekař považoval Vančurovu kritiku ve vztahu ke Gollovi, ale i k sobě, za výsostně nespravedlivou. Uvedl řadu situací a tlaků, jimž museli čelit jak od německých tak katolických autorit, a trvale odmítal, že by česká reformace měla nějaký vliv na české národní obrození. Zároveň se velmi ohradil proti Masarykovu chápání Františka Palackého.^[1] Odmítl také Vančurův názor, že existoval odborný rozpor mezi Gollem a Masarykem. Svou nechuť k Masarykovým přístupům v závěru ospravedlňuje argumentem, že neměly věrohodnou heuristickou oporu. Ve vztahu k "Masarykově české filosofii" Pekař složitě zpochybňuje většinu pojmů, které Masaryk používá, zvláště ideu humanitní, ideál bratrský, smysl národní existence, křesťanskou lásku atd. Odmítá, že by historie byla učitelkou života. Je zjevné, že Pekař jakožto katolík a pozitivista nebyl schopen pochopit souvislosti Masarykových vhledů do složitostí národní historie a existence. Dokonce Masarykův jednotný názor na české dějiny označil za "plod metodických omylů" a jeho přístup za "reakční". Zdá se, že Pekař bral soudobé politické poměry za trvalé, kdežto Masaryk je vnímal jako hlubokou krizi a byl přesvědčen o přicházejících změnách.

Pekař bral dějiny jako nahodilé, vůbec nepochopil destruktivní roli, kterou katolická církev a šlechta, s výjimkou nemnoha jednotlivců, sehrály po Bílé hoře v zemích Koruny české. Nechápal, proč se Masaryk zabýval tak hodně historií, nechápal nebo nechtěl pochopit, že z historie je možné se poučit. Také nedovedl pochopit, že cena některých hodnot, zvláště demokratizačních a mravních, zůstává v lidské existenci trvalá, (ale ne politické či společenské uspořádání) a tím i hodnota některých ideálů. Zároveň však Pekař uznával potřebu syntetických pohledů, ke kterým Masaryk nabádal a přispíval. Masarykův důraz na kulturní práci a nespoléhání se na politiku udělal na Pekaře takový dojem, že proti duchu celého článku napsal: "Hlásím se horlivě k vyloženým myšlenkám Masarykovým, ... ony v naší neutěšené situaci politické jsou jediným programem, jenž slibuje úspěch – naději". Ještě před Pekařem (v roce 1912) reagoval na spor krátce Kamil Krofta^[2], přesněji řečeno spíše na Vančuru a na Herbena než na Masaryka, článkem Vliv Masaryka na české dějepisectví.Krofta odmítl, že by české obrození nějak navazovalo na českou reformaci. Hlavně popíral Vančurův názor, že Masaryk měl značný vliv na zkoumání české středověké historie. Ale uznával, že měl značný vliv na zkoumání novodobé české historie.

Daleko kritičtější byl Krofta k Masarykovi, Vančurovi a Herbenovi v článku Masaryk, Goll a české dějepisectví^[3], který byl uveřejněn téhož roku krátce po Pekařově článku k Vančurovi. Krofta poněkud iritovaným tónem rozvinul své názory z prvního článku (tamtéž, s. 301). Masarykův vliv na práci mladých historiků, a to i v přijetí jeho filosofie českých dějin, je zcela zřetelný například v produkci Václava Novotného, Vlastimila Kybala, Josefa Vítězslava Šimáka aj. Problémy jejich profesní kariéry jsou také svědectvím, jak nebylo snadné prosazovat netradiční a širší pohledy na tu českou historii, v níž pozitivní aspekty iniciativy národa hrály podstatnou roli.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Třetí část vánočních prázdnin jsem strávil v Košicích. Zde jsem měl naplánované výlety do nedalekého Maďarska, Zemplínských vrchů, které jsou pokračováním Slánských vrchů. Táhnou se v Maďarsku od hranic se Slovenskem až k Tokaji a Miškolci. Považuji je za velmi pěkné. Jsou plné i historických památek. Pro toho, kdo je nezná, neejsou tak snadno průchodné. Druhý výlet do této oblasti, do okolí obce Óhuty, doprovázel vytrvalý déšť se sněhem. Ale i tak jsem si užil krásy zdejší přírody.

Nádherný skalní hřeben nad obcí Óhuta.

I v zimě dokážou lesy hýřit barvami.

Nejkrásnější část cesty, ale lije a lije. Když se podíváte na cestu vpravo, uvdíte poudící potůček.

Keře jsou zde porostlé krásnými lišejníky.