Vize, jakou potřebujeme/761

Vize, jakou potřebujeme/761

Následující text k desátému bodu Programového minima zpracovala Marie Neudorflová.

Zde je zmíněný 10. bod:

" Úctu k naší zemi, našemu národu, našim historických zkušenostem považujeme za základní orientaci, kterou si nedáme brát a která umožňuje, aby se každý náš občan v rámci našeho osvobozeného státu mohl efektivně podílet na rozhodování o záležitostech naší země a aby k tomu byly vytvářeny podmínky na bázi rovnoprávného spojenectví s nám blízkými zeměmi."

Viz:

https://radimvalencik.pise.cz/11311-programove-minimum-ktere-je-nutne-pozadovat-ii.html

Hlavní myšlenkou, která se nese celým textem a která shodou okolností uzavírá tuto první část je: "historicky dobře poučený národ a vzdělaná veřejnost, schopná kontrolovat mocenskou vrstvu ve prospěch obecného dobra a demokracie, byly jedinou zárukou obecného pokroku, svobody a sociální stabilita".

Znalost národní historie konstitutivní hodnotou pro rozvoj demokracie I.

Marie L. Neudorflová

Vzhledem k tomu, že opodstatnění obsahu tohoto kritického příspěvku je podmíněno hlavně postmodernistickými posuny v přístupu k historii, tak jak jsou čím dál více reflektovány v západní i naší historické literatuře (z nichž některou zmiňuji v odkazech), inspiračním zdrojem byly názory americké profesorky Lynn Hunt v hlavní konferenční přednášce na 11.

sjezdu českých historiků v září 2017 a také sílící názor, že pro podstatnou změnu současného neoliberálního systému je potřeba, aby veřejnost sdílela určité pozitivní hodnoty vyplývající ze společných zkušeností, tedy i z historie, přesněji řešeno z profesionálních přístupů k historii (Lynn). Smutnou realitou je, že příspěvky, mnohé cenné, cíleně nebyly vydány ve sborníku a odpovědí na otázku po příčinách příslušným autoritám, bylo jen mlčení.^[1]

1) Za nejdůležitější myšlenku Lynn Hunt (University of California, Los Angeles) pokládám, že znalost historie by měla být užitečná veřejnosti, neboť je důležitá pro sebeznalosti jednotlivců i národa, součástí podmínek pro rozvoj demokracie. Svůj názor odůvodňovala hlavně tím, že se v současnosti o historii "velmi lže", a to jak v "odborné literatuře" tak v literatuře popularizující a to ve prospěch nedemokratických, zejména globalistických a dokonce i fašistických sil. - V české historii se setkáváme s nepravdivými přístupy k historii poměrně často již v 19. století, v době nesvobody českého národa a státu. Problematikou se zabýval mj. i T. G. Masaryk, včetně přístupů, které znalost historie limitují nebo pokřivují, a také těmi, které přispívají ke komplexnějším znalostem historie a možnosti se z ní poučit. Zůstává trvale platná myšlenka, že porozumět světu, ve kterém žijeme, je zásadně důležité pro rozvíjení politické a mravní dospělosti a zvyšování iniciativy ze strany veřejnosti v zájmu funkční demokracie, úrovně většiny jednotlivců i obecného dobra. Když sledujeme literaturu posledního čtvrtstoletí, která se zabývá českou moderní historií, jeví se jako nebezpečné pro objektivní pohled na historii a pro její vztah k soudržnosti a rozvoji demokracie pět aspektů, které lze pokládat za dědictví postmodernismu. Pokusím se je nastínit.

2) Rychle stoupá produkce úzce specializované literatury, v níž se na jedné straně ztrácí širší konkrétní společenský a politický kontext, na straně druhé rostou nepravdivé a spekulativní přístupy k historii. Nedostatečný prostor dostávají zvláště pojmy demokratizace, demokracie, humanitní hodnoty, národní historie, vývoj, pokrok či politická kultura. Lynn Hunt ve své přednášce předložila řadu velmi důležitých témat souvisejících s problémy současných přístupů k historii, které považuje převážně za lživé. Jejím hlavním předpokladem je že je možné dosáhnout pravdivého pohledu na historii, který nazývá "profesionálním pohledem". Nepravdy a lži v přístupech k historii vidí v zájmu určitých mocenských skupin. Jejich podstatu vidí svázanou se specifickými filosofy, např. s M. Foucaultem či J. Derridou. Zdůraznila, že pohled a interpretace historie by měla být užitečná veřejnosti, (což může, možná musí, zahrnovat spojení s demokratickou retrospektivou a perspektivou, což je širší a více legitimní přístup než přístupy jiné).

V poslední třetině své přednášky se postavila kriticky jak k úzce pojaté historii na bázi národ-stát, tak ke konceptu "globální historie", obvykle omezené na ekonomickou dimenzi. Zároveň uznala, že důraz na "národní historii" je nejen legitimní, ale nutný z řady hledisek, zvláště kulturního a demokratického.

3) Pro současnost je důležité vědět, že v převládající spojení ideje demokracie s idejí liberalismu včetně současného neoliberalismu, se ústí v podstatném oslabení hodnot, na kterých stojí demokracie se svým duchovním, kulturním, mravním a vzdělávacím základem, a v důsledku čehož převáží hodnoty neoliberální, jejichž základ je individualistický, expansivní, globalizační, materialistický a destruktivně konkurenční, obecně řečeno nevýhodný až destruktivní pro slabší jedince či země.

4) V důsledku falešného tradičního předpokladu, že zavedením formálních demokratických institucí (pro demokracii nutných), a liberálních svobod, včetně lidských a politických práv, se funkčnost demokracie zaručí, což se historicky ukazuje jako nesprávné, ignorující řadu aspektů, včetně všech nutných podmínek pro rozvoj demokracie, rozdílných kulturních, historických a ekonomických podmínek jednotlivých objektů.. Nedostatečně kritická pozornost se rovněž věnuje segmentům společnosti a jejím hodnotám, které jsou jen obtížně slučitelné s demokracií (nadnárodní korporace, a s nimi spjaté politicko-mocenské vrstvy, řada ideologií a náboženství atd.).

4) Bez hlubší reflexe zůstala skutečnost, že neokonzervativní a korporátně globalistické tlaky, které tradičně oslabovaly demokracii na Západě již před pádem komunismu, se od 90. let 20. století nekriticky přenášely do všech poskomustických zemí, důsledkem podceňování národní historie, a protlačování atomizovaného a nevyváženého přístupu k historii (historie všedního dne, krátké časové úseky, gender, přílišná tolerance vůči kontroverzním osobnostem, menšiny, nedostatečný kontext, zvláště sociální, alternativní historie atd.). Tím se záměrně a trvale oslabuje kulturní a historická soudržnost národa, podemílají se osvícenské a vědecké základy přístupu k historii, zvláště jejich spojení s lidským pokrokem, úrovní společností, s rozvojem demokracie.

5) Tato situace v českém případě se v mnohém podobá stavu ke konci 19. století, kdy převládal pozitivistický přístup k historii, s příklonem ke katolictví a habsburské monarchii (v podstatě k autoritativním hodnotám), s nedostatkem kritického pohledu na důležité aspekty myšlenkového, sociálního, politického a kulturního kontextu, na širší vývojové souvislosti. Tato problematika bude podrobněji rozebrána ve druhé polovině tohoto textu. S těmito aspekty souvisí problém podemílání důkladné sebeznalosti národů, což je problém politický (tlaky korporativní, EU, granty atd.). Je to obecnější a uměle vytvářený problém ve prospěch nedemokratických mocensky ambiciózních sil, v podstatě koloniálních. Vf 20. století se tato situace odrážela ve skutečnosti, že v historiografii převažoval pozitivismus (vyplývající z ideologie liberalismu a důraz na středověk). Je zřejmé, že nedostatečně demokratické mocenské vrstvy, byly trvale v konfliktu s osvícenskými demokratizačními a vzdělávacími snahami a cílem, že historicky dobře poučený národ a vzdělaná veřejnost, schopná kontrolovat mocenskou vrstvu ve prospěch obecného dobra a demokracie, byly jedinou zárukou obecného pokroku, svobody a sociální stabilita.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Během vánočních svátků jsem navštívil Maďarsko, Slovensko a Polsko. Prvním cílem byly termální lázně Bükfürdo, které, jak jsem si již vícekrát ověřil, prospívají kloubům. Kromě toho nabízejí možnost zajímavých vycházet do okolí.

Odjíždím z Bükfürdo na Slovensko. Do Ráje (slovenského). V této pekárně mají otevřeno už od 6.00. Skvělé pečivo a cukrovinky. I další pekařské výrobky.

Příjezd do Slovenského ráje. Jiskřivá zima, ale podle prognózy nás čeká obleva.

Tak vyrážím alespoň na malou procházku, ať si užiju aspoň trochu opravdové zimy.

Pohled na Kopanec se zapadajícím sluncem.