Vize, jakou potřebujeme/759

Vize, jakou potřebujeme/759

Dost dlouho jsem hledal projev prezidenta V. Havla v Davosu. I jeho knihovnu jsem navštívil. Bezvýsledně. Teprve nedávno mě pomohl Pavel Krajtl, zde (barevně odlišné od mého textu) je v mírně krácené podobě (aby se vešel na jednoho článku na nůj blog) s odkazem na plný text:

Václav Havel, prezident České a Slovenské Federativní Republiky

Projev na Světovém ekonomickém fóru

Úterý 4. února 1992, Davos, Švýcarsko

Celé je zde:

https://www.compilerpress.ca/Competitiveness/Anno/Anno%20Havel.htm

...komunistický svět byl pro Západ nástrojem jeho vlastního sebepotvrzení... Svým způsobem to však bylo spíše dvojznačné sebepotvrzení.  Bylo v tom něco uklidňujícího.  Podněcovala sice mnoho dobrého, ale zároveň vedla západní politiku k nevědomému přejímání určitých stereotypů, které vyrůstaly z pocitu, že její vlastní status je nezpochybnitelný.  "Ne-čas" a "ne-historie" totalitních režimů nakazily i Západ...

Domnívám se, že konec komunismu v nejhlubším slova smyslu ukončil jednu významnou epochu lidských dějin.  Ukončil nejen devatenácté a dvacáté století, ale celou moderní dobu.

Moderní éru ovládlo vrcholné přesvědčení, vyjadřované v různých podobách, že svět - a bytí jako takové - je zcela poznatelný systém, který se řídí konečným počtem univerzálních zákonů, jež člověk může pochopit a racionálně řídit ke svému prospěchu.  Tato éra, počínající renesancí a rozvíjející se od osvícenství k socialismu, od pozitivismu ke scientismu, od průmyslové revoluce k informační revoluci, se vyznačovala rychlým pokrokem v racionálním, kognitivním myšlení.  To pak dalo vzniknout hrdému přesvědčení, že člověk jako vrchol všeho existujícího je schopen objektivně popsat, vysvětlit a ovládat vše, co existuje, a že má jedinou pravdu o světě.  Byla to éra, v níž existoval kult odosobněné objektivity, éra, v níž se shromažďovaly objektivní poznatky a technologicky se využívaly, éra víry v automatický pokrok zprostředkovaný vědeckou metodou.  Byla to éra systémů, institucí, mechanismů a statistických průměrů.  Byla to éra volně přenosných, existenčně nepodložených informací.  Byla to éra ideologií, doktrín, výkladů reality, éra, jejímž cílem bylo najít univerzální teorii světa, a tím i univerzální klíč k odemčení jeho prosperity.

Komunismus byl zvráceným extrémem tohoto trendu.  Byl to pokus na základě několika tezí, které se vydávaly za jedinou vědeckou pravdu, uspořádat veškerý život podle jediného modelu a podřídit jej centrálnímu plánování a kontrole bez ohledu na to, zda si to život přeje, či nikoli.

Pád komunismu lze považovat za znamení, že moderní myšlení - založené na předpokladu, že svět je objektivně poznatelný a že takto získané poznatky lze absolutně zobecnit - dospělo do konečné krize...

Tento mocný signál, toto důležité poselství lidstvu, přichází v jedenáctou hodinu...

Tradiční věda se svým obvyklým chladem dokáže popsat různé způsoby, jak bychom se mohli zničit, ale nedokáže nám nabídnout skutečně účinný a prakticky proveditelný návod, jak jim zabránit. Je toho příliš mnoho, co je třeba vědět; informace jsou zmatené nebo špatně uspořádané; tyto procesy již nelze plně uchopit a pochopit, natož je zvládnout nebo zastavit.  Moderní člověk, pyšný na to, že pomocí neosobního rozumu vypustil obrovského džina z láhve, je nyní neosobně roztrpčen, když zjišťuje, že ho nedokáže zahnat zpět do láhve.

Hledáme objektivní východisko z krize objektivismu. - Vše nasvědčuje tomu, že tudy cesta nevede. 

V rámci tradičního moderního přístupu ke skutečnosti nemůžeme vymyslet systém, který by odstranil všechny katastrofální důsledky předchozích systémů.  Nemůžeme objevit zákon nebo teorii, jejichž technická aplikace odstraní všechny katastrofální důsledky technické aplikace dřívějších zákonů a technologií.

Potřebujeme něco jiného, něco většího.  Je třeba radikálně změnit postoj člověka ke světu.  Musíme opustit arogantní přesvědčení, že svět je jen hádankou, kterou je třeba vyřešit, strojem s návodem k použití, který čeká na objevení, souborem informací, které je třeba vložit do počítače v naději, že dříve či později vyplivne univerzální řešení.

...musíme ze sféry soukromého rozmaru uvolnit takové síly, jako je přirozená, jedinečná a neopakovatelná zkušenost se světem, elementární smysl pro spravedlnost, schopnost vidět věci tak, jak je vidí ostatní, smysl pro transcendentální odpovědnost, archetypální moudrost, dobrý vkus, odvaha, soucit a víra v důležitost konkrétních opatření, která neaspirují na univerzální klíč ke spáse.  Takové síly je třeba rehabilitovat.  Věci musí znovu dostat šanci prezentovat se takové, jaké jsou, být vnímány ve své individualitě.  Musíme vidět pluralitu světa a nesvazovat ji hledáním společných jmenovatelů nebo redukcí všeho na jednu společnou rovnici.  Musíme se více snažit porozumět než vysvětlovat.  Cesta vpřed nespočívá v pouhém konstruování univerzálních systémových řešení, která by se na realitu aplikovala zvenčí, ale také ve snaze proniknout k jádru reality prostřednictvím osobní zkušenosti.  Takový přístup podporuje atmosféru tolerantní solidarity a jednoty v rozmanitosti založené na vzájemném respektu, skutečném pluralismu a paralelismu.  Jedním slovem je třeba rehabilitovat lidskou jedinečnost, lidské jednání a lidského ducha.

...lidský duch je stvořen ze stejného materiálu jako duch světa.  Člověk není pouhým pozorovatelem, divákem, analytikem nebo správcem světa.  Člověk je součástí světa a jeho duch je součástí ducha světa. 

...dříve či později bude politika stát před úkolem najít novou, postmoderní tvář.  Politik se musí znovu stát člověkem, někým, kdo věří nejen vědecké reprezentaci a analýze světa, ale i světu samotnému. Musí věřit... své vlastní duši, nejen převzaté ideologii, ale také svým vlastním myšlenkám; nejen souhrnným zprávám, které dostává každé ráno, ale také svému vlastnímu pocitu.  Duše, individuální spiritualita, osobní vhled do věcí z první ruky, odvaha být sám sebou a jít cestou, kterou mu ukazuje jeho svědomí, pokora před tajemným řádem bytí, důvěra v jeho přirozené směřování a především důvěra ve vlastní subjektivitu jako principiální spojení se subjektivitou světa - to jsou podle mého názoru vlastnosti, které by měli pěstovat politici budoucnosti...

Určitě jste už slyšeli o "motýlím efektu".  Je to přesvědčení, že vše na světě je tak záhadně a komplexně propojeno, že nepatrné, zdánlivě bezvýznamné mávnutí motýlího křídla na jediném místě této planety může rozpoutat tajfun vzdálený tisíce kilometrů.

Myslím, že v tento efekt musíme věřit i v politice.  Nemůžeme se domnívat, že naše mikroskopické, a přesto skutečně jedinečné každodenní činy nemají žádný význam jen proto, že zdánlivě nemohou vyřešit obrovské problémy dneška...

Můžeme říci, že náhodný rozhovor dvou bankéřů a prince z Walesu při dnešní večeři nezaseje semínko, z něhož jednoho dne vyroste nádherný květ, který bude obdivovat celý svět?

K tomu ode mne:

...tak už ten Brave New World tu máme (kdo neví, o co jde, tak připomínám: https://en.wikipedia.org/wiki/Brave_New_World ). Devastace lidského vědění přinesla své plody. Lidé se stali snadno manipulovatelnými a ovladatelnými, nyní jsou hnáni na jatka "Velkého resetu" jako dobytek. A "před řadami" devastace lidské komunikativní racionality stojí "politici-vyprázdněnci", kteří se nechají řídit pokyny cizí, jejichž důsledky si nejsou schopni uvědomit, politici o kterých Havel snil. Máme je tu: "Náhodný rozhovor dvou bankéřů a prince z Walesu při dnešní večeři zasel semínko, z něhož vyrostl nádherný květ."

Tak proto jsem v úvodu své knížky "Lidi, ještě máte rozum..." napsal:

Celá knížka je ke stažení zde:

https://radimvalencik.pise.cz/10019-vize-jakou-potrebujeme-16.html

(Pokračování)

Během vánočních svátků jsem navštívil Maďarsko, Slovensko a Polsko. Prvním cílem byly termální lázně Bükfürdo, které, jak jsem si již vícekrát ověřil, prospívají kloubům. Kromě toho nabízejí možnost zajímavých vycházet do okolí.

Třetí den jsem si konečně vyšel na túru "na doraz". Před tím jsem mělzávazky ke členům rodiny. Přivstal jsem si. Počasí nebylo ideální, padal vlhký sníh. Některé pohledy stály za to.

Jedna z několika vesniček, které jsem během túry prošel. Prší už druhý den, jak je vidět, voda stoupá, terén je rozmočený.

Místní jesličky. V této části Maďarska, a nejen v této části, dávají přednost postavám v životní nebo téměř životní velikosti.

Tady jsou další jesličky v další obci. Jen Ježíšek někam zmizel. Doufám, že se na Vánoce objeví.