Vize, jakou potřebujeme/739

Vize, jakou potřebujeme/73

K pozičnímu investování/3

Při přípravě na významnou zahraniční vědeckou akci se mně podařilo podstatně zdokonalit nástroje pozičního investování a co víc – modifikovat je i do oblasti řešení "neřešitelných" konfliktů. Připravuji tak paralelně dva články. Jak to tak už při rozvoji dobré teorie bývá, některé důležité poznatky se tak stávající více srozumitelně. Při prezentaci té části výsledků, které mají obecnou platnost a jsou aktuální k pochopení současného dění budu postupovat od těch nejobecnějších k dílčím aplikacím, zvláštní pozornost budu věnovat otázce řešení "neřešitelných" konfliktů, na závěr ukážu (nad rámec připravovaných článků), jak to celé souvisí s rozlišením dvou reakcí na průmyslovou revoluci v dílech T. Malthuse a F. Lista, zejména pak s tradicí, která se od původních reakcí odvíjí. Pracovní verzi textu určeného pro mezinárodní vědeckou akci odlišuji od komentářů a doplňků barvou.

K této části: Dostáváme se k tomu nejdůležitějšímu s využitím původních teoretických nástrojů.

Nástroje analýzy pozičního investování – část 3.

Interpretace mikroekonomického modelu nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí jako kooperativní hry s přenosným užitkem

Situaci popsanou mikroekonomickým modelem v předcházející části lze interpretovat též jako kooperativní hru dvou hráčů s přenosným užitkem.

Použijeme označení: x, y jsou výplaty hráčů.

Pokud by nemohli hráči vzájemně využívat své investiční prostředky a investiční příležitosti, platilo by:

Y_x´ = x, Y_y´ = y,

Pokud hráč, který po vyčerpání svých investičních prostředků disponuje výnosnějšími investičními příležitostmi než druhý hráč, může získat investiční prostředky od druhého hráče a stává se tak dlužníkem, zatímco druhý hráč věřitelem, vzniká situace, kterou můžeme popsat obrázkem 3.

Obrázek 3

Z technických důvodů umístěn za částí o inspirující přírodě.

Vlastní výtvor

Úsečka AB znázorněná na obrázku tučně zvýrazněnou linií zakončenou šipkami představuje množinu všech maximálně dosažitelných rozdělení výplat, pro které platí, že si oba hráči polepší oproti výchozímu stavu. Zdálo by se, že všechny body na uvedené úsečce by měly být oběma hráči uznány jako přijatelná rozdělení výplat, protože – jak se alespoň na první pohled jeví – splňují požadavek dosažitelnosti, individuální a kolektivní racionality.

V realitě se ovšem setkáváme s tím, že některá rozdělení se některému z hráčů či dokonce oběma (pokud uvažujeme případ her dvou hráčů) zdají natolik "nespravedlivá", že je odmítnou a odmítnou se i účastnit kolektivní akce, jejímž výsledkem by byly kladné výplaty. Potvrzují to i mnohokrát opakované experimenty v oblasti ultimátních her.

Poznámka:

Ultimátní hry jsou takové, kdy je např. dvěma hráčům nabídnuto, aby si mezi sebe rozdělili určitou sumu peněz. Jeden hráč navrhuje, jak se rozdělí, druhý buď souhlasí, a pak se o uvedenou částku poděli podle návrhu prvního hráče, nebo nesouhlasí, a pak nikdo nedostane nic.

K objasnění těchto situací může teorie přistoupit různým způsobem:

- Nejsnazší je všechno objasnit nedokonalostí lidské psychiky. Nikdo není dokonalý a v lidské psychice se vyskytují takové jevy jako závist, přeceňování vlastních zásluh, nepřejícnost apod., které mohou potlačit individuální racionalitu. Pod vlivem těchto nedokonalostí pak člověk může přijmout rozhodnutí, které není v souladu s individuální racionalitou. Teorie se pak může vydat cestou ekonomických experimentů zaměřených na zmapování těchto nedokonalostí.

- V jistém smyslu slova opačnou cestu nabízí zkoumání vlastností axiomatického systému, kterým danou situaci popisujeme. Můžeme si klást otázku, za jakých předpokladů, resp. v kombinaci s jakými axiomy, může současná existence axiomu individuální a kolektivní racionality vést k rozpornosti celého systému. Zde se nabízí jedna ze zajímavých aplikací Gödelovy věty o nemožnosti dokázat bezrozpornost axiomatického systému jeho vlastními prostředky.

K tomu:

V další části se dostaneme přímo "jádru pudla". V tomto případě je tento výraz, jehož původ nezná každý, velmi vhodný, jak říká např. Wikipedie:

"Johann Wolfgang Goethe ve svém stěžejním díle "Faust" – dvoudílné filosofické básni – píše o učeném doktorovi Faustovi. Ten byl nejen hledačem kamene mudrců a elixíru života, ale studoval vědy i magii a stále toužil poznat víc. Byl odhodlán upsat se i ďáblu, aby došel cíle. Jednou se venku k němu přidal černý pudl, lísal se a nedal se odehnat. U Fausta se usadil ve studovně za kamna a postupně se zvětšoval a proměňoval do lidské podoby. Byl to pověstný Mefistofeles – ďábel, který doktorovi sliboval poznat taje i rozkoše světa. - V okamžiku, kdy se pudl změnil v ďábla, Faust překvapeně i pobaveně zvolal: "Tak tohle bylo to jádro pudla!?""

V našem případě jde právě o fenomén pozičního investování.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Nejkrásnější den zasněžené Prahy. Přivstal jsem si hodně brzy, abych zachytil zasněženou Prahu ve vycházejícím slunci... Ale kdeže letošní sněhy jsou...

Hradčany - Klasika.

A Karův most taky.

Pohled přes Vltavu na Smíchov.

Pražský hrad, Karlův most, Letná, Novotného lávka, Klementinum.

Obrázek 3