Vize, jakou potřebujeme/735

Vize, jakou potřebujeme/735

Můj dlouholetý přítel František Neužil napsal objemnou knihu s názvem Produktivní sociálně ekonomická síla lidské vlastnické součinnosti v rozsahu téměř 500 stran, která ovšem zůstala jen v elektronické podobě. Čtení je to nesmírně náročné, protože F. Neužil pracuje s pojmy podobným způsobem jako K. Marx a navíc s jeho dobovými, současně i aktualizovanými obsahy. Přesto se pokouším zpřístupnit některé pasáže, protože si myslím, že mají, co říci k dnešku. Dost dlouho jsem přemýšlel, jak to udělat, abych potenciálního čtenáře neodradil hned na začátku. Druhá část výběru obsahuje pasáže spoující Marxovu teorii nadhodnoty s návrhem její aplikace na problematiku"vrůstání" samosprávného podnikání (pojatého jako komplexu produktivních aktivit, včetně realizace vlastnických vztahů zastřešených i politickou dimenzí) do systému fungujícímu na kapitalistické konkurence.

Zastavení VIII.

Několik poznámek k předcházejícím čtyřem pasážím (Zastavení IV.-VII.) publikovaným z díla Františka Neužila

1. Předně – je to to nejlepší v daném směru – důsledná obhajoba Marxovy teorie nadhodnoty spojená s návrhem její aplikace na "vrůstání" samosprávného podnikání (pojatého jako komplexu produktivních aktivit, včetně realizace vlastnických vztahů zastřešených i politickou dimenzí) do systému fungujícímu na bází konkurence vlastníků výrobních prostředků (jednotlivých kapitálů). – Lepší a konkrétnější těžko kdo vymyslí. Ocenit lze zejména promyšlenost a konkrétnost návrhů. Řádově lepší než spokojení se s mlhavou představou, že "to bude nějak fungovat" ze strany těch, kteří se bláhově domnívají, že stačí znárodnit soukromé vlastnictví a všechny problémy budou vyřešeny. Dokonce Neužilově pojednání najdeme i velmi přesnou analýza kritických momentů fungování jím navrhovaného systému.

2. V Neužilově pojetí chybí větší důraz na roli inovací v Schumpeterovském smyslu. Produktivní inovace (lze vyjít i ze Schumpeterova rozdělení inovací na řády a oblasti) vytvářejí dočasný monopol, který je schopen do sebe "nasávat" i část (za určitých podmínek většinu) nadhodnoty (v terminologii teorie nadhodnoty). To může být chápáno i jako odměna "dílčím kolektivům v rámci samosprávného komplexu (DKSK)", pokud bych použil terminologii F. Neužila.

3. V tom případě je ovšem lepší tyto samosprávné iniciátory a realizátory inovací chápat jako tvůrčí týmy, resp. relativně stabilní tvůrčí mezigenerační týmy, jejichž uspořádání podléhá evolučně stabilnímu komplementárnímu rozdělení funkcí a pozic, tj. ve kterých platí, že "svobodný rozvoj každého je podmínkou rozvoje všech". Tyto týmy mají potenci se horizontálně propojovat ekonomicky, dokonce i technologicky a vnášet lokálně generovanou evoluční stabilitu do celé společnosti. Bez tohoto pohledu nepochopíme dostatečně konkrétně cestu, kterou se mohou pozitivní změny odehrávat.

4. To celé je bezprostředně spojeno se zásadní změnou ve společnosti, která je srovnatelná s průmyslovou revolucí, tj. při které se jako dominantní prosazuje nový sektor, sektor produktivních služeb. Jedná se o služby, které bezprostředně přispívají k nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu, resp. všestranně se rozvíjejících lidských schopností (jako předpokladu "všeobecné práce"). Bez tohoto "zarámování" změn je představa o "vrůstání" samosprávnosti do společnosti založené na konkurenci reprodukujících se entit kapitálů hodně neurčitá, těžkopádní a nerealistická.

5. Především však chybí pochopení brzdící či přímo reakční role těch forem pozičního investování (včetně těch, které cíleně vyvolávají segregaci společnosti v lokálním i globálním měřítku), které působí proti rovnosti příležitosti pro nabývání, uchování a uplatnění lidských schopností jako hlavního vývojového trendu společnosti. – Od toho pak lze odvodit odpověď na otázku, co přirozeným vývojovým změnám brání (jak funguje současná globální moc, jak v rámci "brics-vzpoury" dochází k její demonopolizaci, i to, že poziční investování je problémem i uvnitř zemí BRICS). Problém těch, kteří spoléhají jen na to, s čím přišel K. Marx, je, že ten ještě doložitelně neměl o roli pozičního investování ani tušení, v jeho době byl tento fenomén v zárodečné podobě, a "marxisté" přehlédli, že se z něj stal nejvíce deformující faktor degenerace globální společnosti.

6. Zkrátka potřebujme perspektivní, realistickou a přitažlivou vizi, která dává odpověď, o jakou velkou změnu jde, kdo je subjektem její realizace a proti komu je nutné ji prosazovat, resp. jak je z hlediska této změny společnost polarizována. A to je dřina, která vyžaduje společnou činnost – už proto, aby byla vize co nejvíce srozumitelná, funkční a docházelo k jejímu sdílení.

(Další pokračování vybranými pasážemi s menším odstupem času)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Triangl. Mokřad. Místo u Jižní spojky mezi Strašnicemi a Zahradním městem. Kousek od lesíku Záštěpí. Vypravil jsem se sem za sněhem.

Vydávám se přes most do neznáma, tady jsem ještě nebyl.

Nádhera. Zbytky zlatého listí z javorů a první sníh. Země je ještě teplá, takže shora mrzne, ale zdola trochu taje.

Šípky. V tuto dobu už přemrzlé a velmi chutné. Změklou dužinu musíte opatrně vymáčknout.

Sněhová paráda. Vstup do areálu Trianglu je kousek odtud. Zatím procházím Zálesím.