Vize, jakou potřebujeme/730

Vize, jakou potřebujeme/730

Dva roky pěstování vize

Dnes tomu jsou přesně dva roky, co byl uveřejněn první díl seriálu "Vize, jakou potřebujeme". Stačí rozkliknout a jsme o dva roky zpět, na samotném začátku, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/9991-vize-jakou-potrebujeme-1.html

Vize, jakou potřebujeme, tam byla definována takto:

Perspektivní, realistická a srozumitelná vize:

- Perspektivní v tom smyslu, že "vidí" až za horizont řešení současných, dramaticky narůstajících problémů. Tj. ukazuje, že lze žít v lepší společnosti, ve které to, co dnes pociťujeme jako problém nejen ztěžujícím náš život, ale i ohrožující náš život, bude řešeno.

- Realistická v tom smyslu, že říká nejen to, jak problémy řešit, ale také, kdo je bude řešit (nachází svého adresáta).

- Srozumitelná v tom smyslu, že osloví každého, koho současný stav naší země, ale i naší Země (tj. jak naše domácí problémy, tak i to, jak se do našich podmínek promítá globální situace) trápí či znepokojuje. A to bez ohledu na to, jaké má vzdělání, věk, zda už na pochopení toho, o co jde, rezignoval, či nikoli, zda se nechal nalákat na různé náhražky skutečné vize apod.

Všimněte si, že od doby jejího uveřejnění došlo k malé změně. Hovoříme nikoli o "srozumitelné", ale přitažlivé vizi. Motivační aspekt se ukázal jako významný. Souvisí to s tím, co bylo považováno za hlavní problém:

Největší problém je vyvolat a spojit úsilí zaměřené na tvorbu takové vize, která by lidi spojovala. Spojovala ty, kteří dosud spoléhali na jednoduchá řešení, ty, kteří již nějakou vizi mají, ale je jen pro ně samotné, ty, kteří ji hledají a jsou ochotni pro vytvoření společného pohledu na současnou realitu a perspektivní změny vyvinout potřebné úsilí.

Identifikování tohoto problému jako základního bylo přesné, právě tak, jako následující upozornění:

Hned na začátku považuji za důležité upozornit na dva problémy:

- Někteří z lidí, kterých si vážím, si ani nedokážou představit, že by nějaká vize, která by sjednocovala lidi, mohla existovat.

- Pokud uvažujeme o tom, že by nějaká vize přece jen mohla existovat, máme o ni velmi odlišné, dokonce zdánlivě neslučitelné představy.

Prorocká se ukázala být i následující slova úvodního článku:

Každá týmová práce je ohrožena tím, že počáteční úsilí může ochabnout, práce začíná váznout, skupina osob, která o něco usilovala, se začíná rozpadat. To je něco, s čím je nutné počítat. Každý porovnává své úsilí, které do týmu vkládá, s tím svým úsilím, které by mohl věnovat pro jiné aktivity. Z uvažování "nákladů obětované příležitosti" (jak tomu cynicky říkají ekonomové) se nikdo nevymaní. Ale také platí, že pokud na práci jakéhokoli týmu vrhneme pohled prizmatem teorie her, tak čím více kol hra má, tím je ochota spolupracovat větší. A u týmu typu Kudy z krize alespoň určitou představu o dlouhodobé vizi směřující až za horizont nejen neřešených, ale narůstajících problémů nelze ničím nahradit. Prostě proto, že přímo a bezprostředně koresponduje s tím, jak každý, kdo se činnosti účastní, odhaduje výše zmíněnou "vícekolovost", tj. schopnost vydržet.

K tomu jen malá poznámka. Práce na vizi probíhá v úzké spolupráci se sdružením Kudy z krize, viz:

https://www.kudyzkrize.cz/category/nezarazene/clanky/

Rovněž tak následující cíl se ukázal jako oprávněný, tj. vytvořit "společně sdílenou vizi, vytvořili jako alternativu iluze o jednoduchých řešeních, prostřednictvím kterých lze s lidmi snadno manipulovat."

A k tomu trochu inspirující přírody:

První sníh v Praze. Zbytky se udržely déle, než to vypadalo, když začal padat, protože dostal posily. Vyrazil jsem pořídit první fotky trošku zasněžené Prahy, aniž bych tušil, je do alba přibydou další.

Ještě jednou Pražský hrad. Osvícený světlem, zatímco okolí nikoli. A ještě jedna zajímavost na foto. Altán vlevo dole patří ambasádě US a vždy je na něm vlajka. Tentokráte chybí.

Nádherná barevná kombinace. Listy třešní se někdy i takovým způsobem.

Stará hrušeň na stráni Petřína. Všimli jste si jí?

Tentokrát už je tato stráň osvícena.