Vize, jakou potřebujeme/721

Vize, jakou potřebujeme/721

V rámci seriálu k pěstování vize uveřejňuji koncepční text Jaroslava Šulce, ve kterém mj. zdůvodňuje význam ucelené vize:

Má mít levice vizi? – III.

Jaroslav Šulc

Jestliže tudy cesta – doufejme – nepovede, i pak jsou na stole přinejmenším dvě varianty.

Ta prvá by měla reagovat na ty odnože 4. průmyslové revoluce, které již v současnosti v důsledku exploze informačních technologií umožňují vskutku totální kontrolu ani ne tak myšlení, jako spíše reálného chování minimálně dvou třetin lidí ve vyspělejších zemích. Komplexní – či spíše totální – kontrola většiny občanů je již nějakou dobu umožněna automatizovaným sběrem a zpracováním obrovských souborů dat/informací, a to průřezově z řady hledisek.

Jsou to například informace o výši a struktuře příjmu (prostřednictvím daňových přiznání), o objemu a detailní struktuře výdajů (prostřednictvím plateb kartou/mobilem v supermarketech, či výpisy z bankovních kont apod.), o zdravotním stavu (ze screeningů při vyšetření) atd. Máme zde plošné pokrytí ulic většiny měst kamerami, kdy snímků obličeje, způsobu chůze atd. je možné dobrým software určit identitu (často on-line). Mít informaci o pohybu lidí/vozidel v daném čase a prostoru dává dosud málo tušené možnosti jejich využití/zneužití, a to nejen pro opodstatněné potřeby kriminalistů.

Pokud by se snad prosadila koncepce regulace nového "zeleného" životního způsobu jednotlivce třeba podle nyní tak módního regulativu "délky uhlíkové stopy" (generované v závislosti na objemu a struktuře celkovém konzumu zboží a služeb v daném období u konkrétního člověka), pak by byl už jen krok třeba k regulaci výše a struktury jeho výdajů (bez ohledu na stav jeho bankovního konta a jeho individuální potřeby či přání) – a fakticky krok k renesanci přídělového systému. To v lepším případě, v tom horším přechodem na strategií depopulace (viz eseje a vystoupení Petra Robejška, Petra Saka či Petra Staňka a dalších) pod záminkou, že lidí je na planetě nadbytek a ta už to není schopna unést a je načase zabránit jejímu kolapsu.

V takovém případě – který nemůže levice ignorovat – by se musela konstrukce vize, čelící této doslova sadistické variantě řešení krize současného kapitalismu, opírat o výsledky práce mnoha fundovaných expertů a mezioborových týmů. Již nyní však existuje řada konceptů (mnohdy bohužel viditelně idealistických a utopických), jak rizikům plynoucím z této alternativy čelit. Nejde jen o problematický institut nepodmíněného základního příjmu, umožňující se vymanit ze závislosti na zaměstnavateli/kapitálu, ale třeba o renesanci myšlenky dobrovolného sdružování se v regionech a mikroregionech (moderní forma tradičního družstevnictví – kampeličkářství). Sem patří též preference nakupování u lokálních producentů, samozásobitelství a vůbec celá participativní ekonomika (viz některé práce Ilony Švihlíkové), či lokální komunitní hospodaření. Souběžnou větví této podoby reakce ze strany disentně se chovajícího obyvatelstva může být vědomé ignorování tlaku oficiální mediální masáže k určitému typu chování v krizových situací (kdy nelze vyloučit, že jsou uměle vyvolány s cílem vytvářet strach ve společnosti). Klasickým příkladem může být nedávno rychle narůstající revolta proti výzvám si nechat (v rámci čelení covidové pandemii) aplikovat příslušné protilátky očkováním. A bez ohledu na to, zda se antivaxerské hnutí zakládalo na reálných faktech či mýtech (Luis Pasteur se musel v hrobě obracet). Jsme v nebezpečné fázi, kdy ve snaze systematicky manipulovat se společností vyvolávání strachu je jí předkládán celý seriál zneklidňujících informací (nyní je to hlavně hrozba válkou jako záminka prosazení extrémního růstu výdajů na obranu, a to na úkor všech ostatních).

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Cikánka. Na rozhraní Prahy. Překrásné místo, málokdo ví, kde je. Je zde labyrint opuštěných, ale i ještě živých mramorových dolů. 

Ne náhodou je opuštěná část lomu součástí přírodní památky.

Areál lomu z celkového pohledu.

Radotínské údolí s věží z odřezků mramoru, kterou zde někdo postavil. Ale místo je to velmi málo navštěvované.

Živá část lomu.