Vize, jakou potřebujeme/717

Vize, jakou potřebujeme/717

Můj dlouholetý přítel František Neužil napsal objemnou knihu v rozsahu téměř 500 stran, která ovšem zůstala jen v elektronické podobě. Čtení je to nesmírně náročné, protože F. Neužil pracuje s pojmy podobným způsobem jako K. Marx a navíc s jeho dobovými, současně i aktualizovanými obsahy. Přesto se pokouším zpřístupnit některé pasáže, protože si myslím, že mají, co říci k dnešku.

O shrnutí obsaženém v závěru přejdu k pasážím, ve kterých vyjadřuje svoji představu spojení produktivní a vlastnické aktivity nejkonkrétněji, resp. v operacionalizované podobě:

Zastavení III.

Produktivní sociálně ekonomická síla lidské vlastnické součinnosti/2

František Neužil

V různých vlastnických sektorech budou samozřejmě platit specifické zákonitosti dané tímto typem vlastnictví a z něj vyplývajícího rozdělování a spotřeby.

V kapitalistickém sektoru bude trhem prověřené množství společensky nutné práce – hodnota zboží – rozdělováno podle zákona nadhodnoty. Kapitalista uhradí věcné náklady – tak zvaný konstantní kapitál a pracovníkům hodnotu jejich pracovní síly, variabilní kapitál (hodnota pracovní síly a z ní vycházející cena pracovní síly se bude rovněž stanovovat na trhu, za účasti všech vlastnických sektorů, za úlohy odborů a při rámcové regulaci státem) a ponechá si nadhodnotu (zisk). Rozdíly budou mezi globálními kapitalisty a dalšími úrovněmi vlastníků.

Globální kapitalisté obdrží část zisku svých menších partnerů a některé další prvky (ekologická renta, část hodnoty pracovní síly dělníků atd., atp.) prostřednictvím monopolní ceny, tento proces bude ovšem ovlivňován socialistickým národním či nadnárodním státem, který bude omezovat zisk globalizovaného kapitálu ze surfování po světě, kořistění přírodního bohatství, devastaci životního prostředí a zneužívání migrantů, nemluvě už o zneužívání různých investičních pobídek z daní občanů apod. Postihován bude spekulativní kapitál, včetně toho, jenž parazituje na měnových kursech.

Ty skupiny kapitálu, které dnes v boji s globální, nadnárodní konkurencí těžily z dodatečného vykořisťování různých kategorií občanů prostřednictvím ovládání národního státu (různé formy parazitování na státních zakázkách, monopolního přivlastňování dotací ze státního rozpočtu nebo z evropských rozvojových fondů, privatizace pojišťoven či důchodových fondů, nemocnic, sociálních služeb atd., atp.), tuto podporu ztratí a budou jen jedním z mnoha partnerů ucházejících se o určité ekonomicko-finanční pobídky v  případě naplňování společenských potřeb.

Ostatní střední a drobní kapitalisté budou fungovat jako rovnoprávní partneři, ale i u nich bude část jejich zisku přes trh odčerpávána konkurencí ekonomicky efektivnějších, zejména nadnárodních samosprávných podniků formou nové socialistické monopolní výrobní ceny zboží. Samozřejmě budou muset čelit i konkurenci efektivnějších kapitalistických podniků.

Všechny typy kapitalistických podniků budou s vývojem socialismu stále více a více limitovány konkurencí samosprávných podniků na trhu práce. Lze předpokládat, že podmínky vlastnické seberealizace a zvyšující se efektivity hospodaření samosprávných podniků povedou k tendenci pracovní síly stát se podílníky na samosprávném podnikání, což bude socialistický stát a veřejné instituce ekonomicky podporovat (možnosti půjček na podíly, odpisy zdanění apod.). Na druhé straně budou mít drobné kapitalistické podniky možnost navazovat výhodné kooperační vazby se samosprávnými, státními a veřejnými podniky a podílet se na jejich zisku i dalších výhodách (zdanění, prognostické informace, vědecké informace, participace na státním výzkumu apod.). Do budoucna lze proto předpokládat postupné "posamosprávnění" těchto původně kapitalistických podniků za podmínek výhodných jak pro jejich vlastníky, tak pro zaměstnance.

Obdobný vývoj lze předpokládat u maloburžoasních podniků, které budou vlastně v první fázi jen specifickým způsobem odlišného rozdělování hodnoty pracovní síly pracujícím vlastníkům a zaměstnancům doprovázeným jistou mírou rozhodovací samostatnosti. Jako takové budou tyto podniky vyplňovat různé mezery v hospodaření velkých podniků, zejména oblasti nižšího stupně zespolečenštění a naopak vyššího stupně individualizace a osobní tvořivosti a iniciativy při práci. I zde se nesporně půjde cestou provázání se samosprávným, státním či veřejným sektorem, při zachování všech výhod plynoucích pro vlastníky, pracovníky i společenskou produktivitu z operativního vlastnického i odborně technického rozhodování a reagování v těchto podnicích.

Do vnějšího oběhu bude vstupovat i státní a veřejný sektor, který se díky měnícím se třídním i politickým poměrům bude více a více stávat společenským sektorem a přibližovat se samosprávnému sektoru. Tak jak státní a veřejné podniky budou stále více v reálném vlastnickém rozhodování většiny občanů spojených se samosprávným, státním a veřejným vlastnictvím, bude se demokratizovat proces vlastnického rozhodování a rozšiřovat účast zaměstnanců na tomto rozhodování. V souladu s představami klasiků bude probíhat přeměna tohoto typu vlastnictví v ten nejširší typ samosprávného vlastnictví.

Specifické postavení budou mít v tomto vývoji samosprávné podniky, ať již drobnější (družstva) nebo velké komplexy, včetně nadnárodních. V drobných samosprávných podnicích vstupujících do vnějšího oběhu bude vcelku přímá vazba mezi rozhodnutím regulovaného trhu o míře společenské užitečnosti ve vyrobeném zboží či službách obsažené, a prací a spotřebou zaměstnanců. Závažnější zprostředkovávající mechanismy lze však předpokládat ve velkých samosprávných komplexech zahrnujících řadu dílčích, ekonomicky relativně samostatných dílčích kolektivů. Bude to opět využívání působení zákona hodnoty a logiky účinkování tržního hospodářského mechanismu, odvíjejících se uvnitř rámce vztahů samosprávného socialistického vlastnictví, které bude zprostředkovávat přerozdělování hodnoty zboží či služeb a osobních příjmů a spotřeby pracovníků v jednotlivých součástech komplexů. Chod tohoto tržního mechanismu bude samozřejmě usměrňován a regulován ekonomickými rozhodnutími vrcholných orgánů každého komplexu a při další koncentraci pak i vrcholných orgánů celého samosprávného sektoru.

K tomu ode mne:

Kruciálním předpokladem Neužilovy konce je (jak sám říká), že zavedení samosprávných prvků do řízení firem povede k vyšší efektivnosti a povede k postupnému vítězství této zespolečenštěné formy organizace výroby, viz (z Neužilova textu např.): "Všechny typy kapitalistických podniků budou s vývojem socialismu stále více a více limitovány konkurencí samosprávných podniků na trhu práce."Stávající zkušenosti z pokusů jít touto cestou (Titova Jugoslávie, Gorbačovský SSSR, izraelské Kibucy, španělská mandragorská družstva, polistopadový Klub samosprávného lidového podnikání u nás) tuto hypotézu ne zcela dostatečně potvrzují. Dlužno však ocenit pokus, formulovat explicitně, jak by to mohlo fungovat. Je to mnohem lepší než v nevědomosti snít o tom, že k zespolečenštění výroby stačí akt vyvlastnění.

Ve vhodnou dobu dám svoji představu pozitivního řešení. Zatím nechám přemýšlet čtenáře nad jeho řešením.

(Budou další pokračování, nyní zařazuji další aktuální témata)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Jezerná u Voznice. Léta jsem tu nebyl. Překvapila mě rozmanitost a půvab polesí. Pamatoval jsem si, že zde bylo vždy hodně vlhko, tak třeba najdu i nějaké houby. Druhý výlet o dva týdny později. Nečekaně příroda ještě hezčí. Vcházím sem od železniční stanice u Mokrovrat.

Altán v Královské stolici. Pěkné místo. Pomohl jsem zde rozdělat oheň tatínkovi s mldaým synkem.

Krásný smrkový les. Příjemné je zde střídání porostů.

Před druhým jezerem. Tady se natáčel historický film, ale už jsem zapomněl, který.

Druhý rybník. Také pěkný a také ze třetiny ne plný v důsledku sucha.