Radimvalencik | „Slušovická fáze“ diskuse k vizi?/4

Odkaz na dvě přednášky s téměř revoluční výzvou Ing. Petra Blahynky ze Slušovic dodal další impuls k diskusi o vizi. Zejména myšlenka tzv. nepodmíněného příjmu. Připomínám stručnou charakteristiku obou přednášek s odkazem na obě:

Slušovický výstřel z Aurory (Blahynka podruhé)

Viz: radimvalencik.pise.cz/...

K progresivnímu zdanění:

Pavel Krajtl

Považuji progresivní zdanění za elementární regulační mechanismus, protože se nedaní investice, ale zisky. Je třeba demotivovat psychopaty a dát šanci těm, co chtějí tvořit, a jejichž investice do vývoje představují riziko, zatímco mafiáni se rizik a konkurence zbavují všemi způsoby. A tyto způsoby pomocí úplatků a nákupu politické moci (množství peněz do předvolební kampaně je nepopiratelným faktorem) legalizují ať už zákonodárstvím, nebo pod záminkou falešné morálky šířené masově v médiích (třeba uplácením novinářů).

Na mezinárodním kolbišti je zářným příkladem 2% výpalné pro zbrojařské mafiány a ideologicky očištěný zkapalněný plyn, nejen zelené, ale přímo khaki palivo války za demokracii na Ukrajině (ani Kafka by nenapsal lepší Zámek než je realita dnešního světa).

Psychopat, který je motivován jen ziskem, nakonec svým finančním vlivem (udělá cokoliv, aby zvýšil zisk, nehledě na to, jak uškodí společnosti, na níž parazituje) začne ničit struktury státu: Demokratické principy rozhodování, pravidla rovného přístupu k čemukoliv, vymahatelnost zákonů, volby... Když se pod jednotným velením (personální obsazení institucí z nadací, neziskovek, institutů dotovaných Soroszem) ocitnou státní orgány, jejichž oddělenost má vyvažovat moc ve státě a na sobě nezávislé pilíře demokracie se ideově a personálně spojí v jeden svazek, má to za následek vznik teroru moci. Podle mě je tím naplněn princip fašismu. Sedmá velmoc -novináři a média, to stmelují. Tak takhle to myslím s tím progresivním zdaněním... Tržní mechanismy jsou pěkná věc, ale pro jejich fungování musí být dodržována pravidla soutěže a meze, za nimiž nemá trh co pohledávat, za nimi se totiž trh mění v klasické "peníze nebo život" (zdravotnictví, bydlení) nebo "peníze nebo budoucnost" (školství).

A ještě o kontrole toku peněz: Vyprávěl mi jeden pan podnikatel, se kterým jsme zavedli debatu o daních, jak poslal synovi, který žije v Německu, peníze na auto. Ten jeho syn, jakmile si auto koupil, okamžitě po něm vystartoval finanční úřad (německý samozřejmě), kde peníze vzal, a musel doložit původ peněz, kde je vzal tatínek a zda je vykázal a zdanil... U nás by se to stát nemohlo. Kdysi se o prokazování původu majetku hovořilo, ale vypadá to, že v zákonodárném sboru jsou všichni namočení. Dlouho jsem o prokazování původu majetku neslyšel, a vypadá to, že je to tabu. Dvojnásobně tabu po vpádu Ukrajinských mafiánů, kteří přijeli vyprat své korupční peníze a skupují české podniky devastované sankčním green&khaki dealem. K dokonalosti nám chybí už jen zákon o tom, že když policie chytí kapsáře, nesmí ho prohledávat, protože co si jednou zastrčil do své kapsy, už mu navždy patří.

V alternativě zaznívá pláč nad blížícím se snížením či zákazem používání peněžní hotovosti, ale nikoho ani nenapadne, že by bylo třeba získat přehled o toku peněz pod veřejnou kontrolu. Všichni touží po demokraciích skandinávského typu, ale málokdo si uvědomuje, jakou roli hraje veřejná informace o příjmech každého jednotlivce (slyšel jsem, že ve skandinávských zemích jsou výše příjmů občanů veřejné). Tajení výše příjmů se u nás falešně odůvodňuje strachem z lupičů, (kdyby tomu tak bylo, proč by si bohatí pořizovali nákladné paví peří v nejrůznější podobě), závistí (vrcholovým sportovcům jejich veřejně přiznané příjmy nikdo nezávidí asi proto, že se na ně "nadřeli"), ale ve skutečnosti je to pocit nespravedlnosti který by u veřejnosti vyvolalo zveřejnění příjmů některých jedinců, nebo nepoměr majetku k vykázaným zdaněným příjmům.

Osobně si myslím, že všemožné teorie společenského uspořádání, ekonomických i společenských mechanismů, návodů jak správně nastavit společnost, jsou téměř všechny správné, jen se nikdy nezavedou do důsledku, a červík mafiánství je nakonec rozhlodá tak že se zhroutí do nových podob feudalismu a otrokářství. Je to kriminalita bílých límečků, kterou je třeba ohlídat, aby se stát nezhroutil, a hlídat by měl mít možnost každý. Proto by se k datům o příjmech každého, měl každý dostat. Kdo bude hlídat hlídače? Všichni!

I obyčejný zlodějíček by si nemohl dovolit nakrást víc, než by bylo podezřelé, natož ministr a jeho rodina.

(Pokračování)