Zajímavá diskuse o „uhasínání kapitalismu“ I.

Zajímavá diskuse o "uhasínání kapitalismu" – část 1.

Radek Novotný upozornil na zajímavý článek Gnela Unanjana: "O pomalém uhasínání kapitalismu". Celé zde:

https://www.pokec24.cz/blog/gnel-unanjan-o-pomalem-uhasinani-kapitalismu/

Vyvolal tím zajímavou diskusi v kruhu pěstitelů vize, která spolu s hlavními myšlenkami výše uvedeného článku stojí za zaznamenání. Navíc měla přínosné pokračování na nedělním  41. setkání k pěstování vize. Celý záznam si můžete stáhnout zde:

https://www.uschovna.cz/zasilka/NH6UGPDXCIB9MZ8L-63U

(ale už zbývá jen několik stažení, snad se objeví i na Youtube).

Nejdříve nejdůležitější myšlenky z článku G. Unanjana (odlišuji barvou):

Moji drazí kapitalisté a monetaristé, drazí makléři a měnoví spekulanti, plus absolutně neocenitelní investoři a příjemci zisků. Vezměte si půl gramu nitroglycerinu pod jazyk, protože mám pro vás špatnou zprávu.

Kapitalismus končí...

Ten konec kapitalismu, říkám vám, nastává ne kvůli záměrně nesplaceným dluhům nebo poklesu efektivity kapitálu. A to ani kvůli globálnímu investičnímu trhu. To všechno jsou technické potíže vně kapitalistického systému a teoreticky je lze vyřešit...

Prvním důvodem je vyčerpání civilizačního potenciálu...

Aby bylo možné plně využít výhod kapitalistického systému, muselo lidstvo více než pět set let vyvíjet spoustu směrů, od forem vztahů mezi zbožím a penězi až po politickou strukturu států. - Díky kapitalismu lidstvo nesmírně rozšířilo rozmanitost a množství sociálních interakcí a získalo tisíce dříve neznámých a nepotřebných struktur. Kapitalismus byl tedy po poměrně dlouhou dobu extrémně progresivní silou...

Potíž je však v tom, že samoorganizující se systémy (a lidstvo, budete překvapeni, je samoorganizující se systém) nemohou být ve statických stavech. V takových systémech jsou i vzácné momenty rovnováhy dynamické. Proto vše, co se snaží zafixovat status quo v životě civilizace, se okamžitě mění z progresivní síly v regresivní...

Konec dějin navrhovaný kapitalismem nenašel pochopení nikde mimo údajnou "zlatou miliardu", což nevyhnutelně vedlo ke konfrontaci mezi touto miliardou a těmi "zbytečnými" sedmi. Vyvíjet nátlak na zbytek světa je poměrně nákladná snaha, takže zhruba od konce 90. let se makroekonomické ukazatele G7 neúprosně vkrádají do červené zóny. Během této doby bývalé instituce pokroku a sjednocení postupně zmutovaly v mechanismy represe a segregace. V návaznosti na ně se morálka kapitalismu unáší od bezstarostného hédonismu druhé poloviny minulého století k současné morálce přeměněné v nepřirozenou pózu mortality...

Kapitalismus a kapitalisty v tuto chvíli zachraňuje jen fakt, že lidstvo zatím nemá žádnou podrobnou alternativu ke kapitalismu. V souladu s tím se nevytvořila soudržná skupina zainteresovaných stran, která je připravena nejen odsoudit kapitalismus k smrti, ale také vybudovat postkapitalistický svět... - (Tak je potřeba ji vytvořit. Jak? Na bázi perspektivní, realistické a přitažlivé vize.)

Druhým důvodem je rozpad sociální základny

Produktem kapitalismu a jeho sociální základny je konzumní společnost... Dokud byli bankéři u kormidla kapitalismu, byla akumulace znakem bohatství. Respektovaní lidé drželi peníze v bankách, a čím více jich měli na účtech, tím byli považováni za váženější. Pak se ale k moci dostaly nadnárodní korporace – tedy obchodníci, kteří z bankovních vkladů neměli žádný zisk. Spotřeba se proto brzy stala znakem bohatství. Respektovanými se nestali ti občané, kteří více šetřili, ale ti, kteří více utráceli... Zjednodušeně řečeno, pasažéři Bentleyů a Rolls-Royců považují majitele Mercedesů za líné bafuňáře, řidiče Fordů a Opelů za nemorální a nejspíš kriminální živly a chodce za jakési druhy zvířat, podivnou shodou okolností, morfologicky podobné člověku. - V důsledku toho konzumní společnost začíná praktikovat sociální apartheid. Přečtěte si o oddělených životních podmínkách segmentů populace s různými příjmy. Pro každou sociální vrstvu existují samostatná místa k životu, vzdělávací instituce, obchody, nemocnice, letoviska, média, značky a tak dále se všemi zastávkami (dělí se pomocí cen za své služby). - (Zkrátka poziční investování sloužící k segregaci společnosti. Mj. téměř stejnými slovy to popisuje R. Reich v Díle národů)...

V důsledku tohoto smutného faktu je nutné zužovat sociální základnu a vyhazovat potenciální spotřebitele z pověstné "zlaté miliardy" celými kontinenty, jako se to stalo v Evropě. Přibližně totéž se musí dělat nejen na územním, ale například i na rasovém základě. Poměrně velké procento Američanů je například skutečně vyloučeno z konzumní společnosti a všechny jejich výkřiky o tom, že i jejich životy jsou důležité, nepovedou k ničemu. Nucená potřeba konzumenta nadměrně konzumovat všechny ostatní vede ke koncentraci dostupných zdrojů ve stále menší sociální skupině – tedy ke kompresi konzumní společnosti.

Osaměle na něm leží dvě povadlé květiny: civilizační potenciál a konzumní společnost. Obě nevyhnutelně vyschnou, takže zesnulého nelze vzkřísit. Osušte si proto slzy a zamysleme se nad tím, co se stane s těmi, kdo jsou ještě naživu.

Katastrofálně jsme promeškali čas na přípravu na život po kapitalismu. V tuto chvíli neexistuje žádná podrobně rozpracovaná teorie o tom, jak bychom měli žít po příchodu konce kapitalismu. Však Adam Smith nás také varoval: "Neklamte se, tento podvod nebude trvat věčně.” Ale nikdo kromě Marxe ho neslyšel a ano i jemu rychle zakryli ústa, aby nedodával nápady nikomu, komu netřeba...

Problém není v tom, že nikdo na celém světě neví, jak měřit přebytečný produkt bez přidané hodnoty. A nejde ani o to, že ještě nikdo nepřišel na to, jak může společnost provádět sociální stratifikaci, aniž by se spoléhala na množství majetku. - Potíž je v tom, že lidstvo neví, jaké chce být za tisíc let. Neexistuje žádná obecná představa o tom, o co bychom se měli snažit. A klíčové slovo je zde "obecné".

K tomu ode mne:

Inspirující, v mnoha ohledech poměrně přesné a komplexní. Ale my jsme v pěstování vize o dost dál. Teď jde o to, abychom ji vytáhli na úroveň "OBECNÉ".

(Pokračování)