Vize, jakou potřebujeme/689

Vize, jakou potřebujeme/689

Aktuální nedělní predikce

Vývoj volebních preferencí dle očekávání:

"Po prvním ANO s 34 procenty hlasů by se na druhé příčce umístila ODS, kterou by volilo 13 procent lidí, a Piráti s 11,5 procenta hlasů. Do Sněmovny by se dostalo ještě hnutí SPD (9,5 procenta), STAN (6,5) a TOP 09 (5,5). "Překonání pětiprocentní hranice je ale u stran, které se kolem ní pohybují (STAN, TOP 09, KSČM, KDU-ČSL, SOCDEM) nejisté," upozornili autoři průzkumu vzhledem ke statistické odchylce."

Viz např.: https://www.novinky.cz/clanek/domaci-volby-by-drtive-vyhralo-ano-40449133

Tento trend bude pokračovat, ale důležitější jsou dva jiné momenty:

1. Velmi rychle se ve vývoji veřejného mínění začne projevovat efekt konformity vůči protivládním postojům (doposud převládá efekt konformity vůči mediálnímu mainstreamu). Zkrátka to, že kdo nevyjadřuje nedůvěru této vládě není "in". A s tím bude mít vláda velký problém. A nejen vláda, ale zejména protektoři, kteří ji dosadili.

2. Nejen veřejnost bude hledat důvěryhodnou alternativu, ale i potenciální nositelé této alternativy ANO, SPD, KSČM, SOCDEM, PRO budou hledat cestu k tomu, aby se tyto subjekty staly více důvěryhodnou alternativou. Nebudou to mít jednoduché. Vyplývá z toho však důležitý závěr pro pěstování vize. Nejde ani tak o to vytipovat, kdo z uvedených subjektů (nový se patrně neobjeví) je více důvěryhodný, ale pokračovat v práci tak, aby se důvěryhodným stal ten politický subjekt, který se ke sjednocující roli perspektivní, realistické a přitažlivé vize přihlásí.

Hlavní část - k penzijnímu systému

Problematika změn v penzijním systému se velmi brzy dostane do popředí zájmu a patrně sehraje významnou roli již v nejbližších volbách do Evropského parlamentu. Lze je označit za volby, které mají i testovací roli (už z tohoto důvodu je nelze podcenit).

Připravujeme materiál na vědeckou konferenci, která proběhne v listopadu na akademické půdě. Akademické veřejnosti je určeno i poselství obsažené v závěru příspěvku. Uveřejňuji rozšířenou pracovní verzi, která obsahuje důležité poznatky týkající se nejen penzijního systému a jeho reformy, ale také role vědy v širším společenském kontextu.

Změny penzijního systému v ČR, selhání vědy, východiska – část 3.

Problematika penzijního systému v časopisu Politická ekonomie

V uplynulých deseti létech bylo v časopisu Politická ekonomie uveřejněno šest pojednání vztahujících se  problematice penzijního systému. Uvedeme jejich stručnou charakteristiku z hlediska přínosu a adekvátního definování základních pojmů (pořadí volíme dle jejich významnosti posuzované námi).

Nejnověji publikované pojednání (Adéla Zubíková , Katarína Švejnová-Höesová , Zdeněk Chytil: VYBRANÉ DETERMINANTY ZAMĚSTNANOSTI OSOB V POSTPRODUKTIVNĺM VĚKU NA TRHU PRÁCE V ČESKÉ A SLOVENSKÉ REPUBLICE, Politická ekonomie, 2021, 69 (2), 170–192) se zaměřuje přímo na to nejdůležitější – "podporu zaměstnanosti osob, které již dosáhly hranice důchodového věku" a pod tímto prizmatem identifikuje a analyzuje determinanty, které mají na míru zapojení starších osob na trhu práce vliv, a to s cílem podle intenzity vlivu těchto determinant následně nastavit politiku zaměstnanosti zaměřenou na starší osoby, které se dobrovolně rozhodnou pokračovat v pracovním životě i v důchodovém věku (s. 170). Velmi decentním způsobem přitom zmiňují, že nejenže teoretická literatura k této problematice není příliš četná (což v té době nebyla úplně pravda), ale s prognostickou předvídavostí upozorňují, že absence této problematiky ještě více platí pro veřejnou diskusi tvůrců hospodářské politiky (s. 170). Tato problematika byla postupně téměř vytlačena. Pozornost autoři zaměřili na tři determinanty: výdaje na penze, počet osob s terciárním vzděláním a zdravotní stav.

Při analýze první determinanty používají pojmu "implicitní daň" a formulují následující tvrzení: "Implicitní daň může nabývat záporných i kladných hodnot. Pokud vznikne dodatečná výhoda ze setrvání osoby v důchodovém věku na trhu práce, bude daň záporná. Pokud takový účastník trhu práce ztrácí, bude daň kladná. Zlomový je moment, kdy daň přechází ze záporných hodnot do kladných. V tomto okamžiku se vyplatí odejít do starobního důchodu (s. 174)." Dospívají k celkem přesným závěrům, pokud jde o špatné nastavení předčasných odchodů do důchodu. Skutečnost, že nedefinují, co je pojistnou událostí v penzijním systému, následně pak, čím je dána efektivnost penzijního systému, jim – jak ukážeme – neumožňuje formulovat konkrétnější doporučení pro nastavení systému penzijního pojištění.

Návazně analyzují roli terciárního vzdělání a zdravotního stavu, kde rovněž dospívají k řadě využitelných závěrů. Nedostatečné pojmové uchopení dané problematiky jim však neumožňuje formulovat závěry pro oblast motivací poskytovatelů vzdělávacích a zdravotních služeb k prodloužení doby výdělečného uplatnění na profesních trzích svých klientů. Právě v této oblasti jsou velmi významné ekonomické zdroje ekonomického růstu, přitom takového růstu, který se svou kvalitou přibližuje naplnění reálného bohatství lidského života.

Pojednání obsahuje velmi dobře analyzovaný materiál s přínosnými komparacemi (zejména mezi ČR a SR ) a doporučeními. Za zmínku stojí jeden z bodů závěru: "Výsledky tak neodpovídají výstupům dosavadního výzkumu prezentovaného v teoretické části práce, dle kterých by vyšší míra sociálního zabezpečení měla demotivovat jedince k pracovnímu úsilí (s. 189)." Jinými slovy – nepotvrdilo se, že by redukování sociálního zabezpečení zvýšilo motivace k prodloužení doby pracovního uplatnění. Vysvětlení je jednoduché. Pokud chápeme penzijní systém jako transformaci finančních prostředků odvedených určitou osobou do průběžného systému penzijního pojištění s uvážením jejich reálné hodnoty v čase, a to jak při ocenění finančních prostředků odvedených, tak i finančních prostředků vyplácených, není ve vyšší míře vyplácených prostředků problém. Čím více se penzijní systém této zásadě přibližuje, tím větší motivační roli k pracovnímu úsilí, prodloužení doby jeho výkonu i řádnému odvádění prostředků do tohoto systému má.

V závěru reflexe tohoto pojednání je vhodné zmínit, že koncepčně vychází z průkopnické práce M. Loužka (Důchodová reforma. Praha: Karolinum 2014) působícího na stejném pracovišti. Jeho monografie je orientovaná na využití možností prodloužení doby výdělečného uplatnění osob ve vyšším věku. Dospívá k závěru, že je třeba starší lidi přesvědčit, aby v ekonomické aktivitě pokračovali v pozdějším věku, protože na to mají, a formuluje řadu přínosných doporučení, která bohužel nebyla dostatečně využita. Zajímavý je jeho přehled profesí, které jsou vykonávány ve vyšším věku, příp. doživotně.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Kousek odsud jsem bydlel a často sem chodil na procházky. Pak jsem zde nebyl asi tak čtyřicet let. Měl jsem trochu trému, když jsem se sem po mnoha létech vrátil. Poznám to místo? Nezměnilo se? Lesík Kamých mezi Libuší a Modřany.

Tady jsem kdysi bydlel. Dávno tomu, dávno... A najednou, jako když se to vrací. Až se mně zamotala hlava.

Tohle jezírko tehdy nebylo, ale začínalo se stavět.

Pohled z hráze po proudu potůčku.

A takto to vypadá uvnitř lesíka Kamýku.