Devastace penzijního systému a demoška 16.9.

Následující text jsem připravil do nedělního pokračování seriálu k pěstování vize, konkrétně do rubriky Aktuální nedělní predikce. Při jeho zpracování a paralelních výměnách názorů v internetovém prostoru jsem si uvědomil, že velmi úzce souvisí s poměrně vyhrocenou diskusí před sobotní demonstrací (16.9.). Mám totiž takový dojem (jak píšu v závěru tohoto článku), že někteří sežrali "návnadu i s navijákem", pokud jde o hlavní témata současnosti. Mě osobně by mnohem víc než odpověď na otázku, jak se vymanit z negativních, či dokonce lze říci, že devastujících, dopadů členství v EU (které V. Orbán, jak patrně mnozí zaznamenali, předpokládá přežití s pravděpodobností 50:50 %, ale dle mého názoru není to otázka nejaktuálnější), jak zabránit pokusu o devastaci naší společnosti likvidací systému průběžného penzijního systému jako základu nejen mezigenerační sounáležitosti. To je dnes mimořádně aktuální. Proto jsem zvědav, zda toto téma v sobotu na demonstraci zazní. Podle toho si udělám názor, jakou kdo hraje roli. Tak si přečtěte následující a přemýšlejte:

Penzijní reforma? – Ne. Pokus o likvidaci systému průběžného penzijního pojištění

Nejdříve se podívejme na to, co před pár dny řekl M. Jurečka k tomu, co nazývá "důchodovou reformou" (vybírám a zvýrazňuji to nejdůležitější a od svého textu odlišuji barvou):

Důchodová reforma nespočívá pouze ve snižování výdajů na důchodový systém. Obsahuje i opatření, která narovnávají některé nespravedlnosti, řekl v neděli v ČT ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka.

Celkovou reformu předloží začátkem října.

Jako příklad nespravedlností uvedl změny v mimořádných valorizacích, kdy se už nebude při vysoké inflaci během roku zvyšovat důchod natrvalo. Místo něj budou důchodci dostávat do konce roku dočasný mimořádný příspěvek a růst cen se nově zohlední až při řádné lednové valorizaci. To ovšem paradoxně může důchodový systém vyjít dráže než dosavadní stav.

"Napsali jsme to tak vědomě. Napravujeme tím neférovost, která je v období růstu cen podstatná, abychom nepřidávali těm s nadprůměrnými a vysokými důchody na úkor těch s podprůměrnými a nízkými důchody," hájil to Jurečka.

Doposud se totiž při mimořádné valorizaci zvedala pouze zásluhová, nikoli základní výměra penzí. Ty vysoké tak rostly více...

Kompletní důchodovou reformu Jurečka předloží začátkem října. Jedna její část týkající se změn ve valorizaci a odchodu do předčasných penzí již ovšem parlamentem prošla a podepsal ji také, byť s váháním, prezident republiky.

Vedle již zmíněných proměn v mimořádných valorizacích upravuje i způsob výpočtu řádné valorizace. Nově by důchody měly růst o vliv inflace na důchodcovské domácnosti a o třetinu růstu reálných mezd. Doposud to bylo o polovinu jejich růstu.

K tomu:

Již z těchto úryvků je zřejmé, že se vůbec nejedná o reformu, ale o účelové a hlavně demotivují restrikce, které slouží k tomu, aby se rozložil systém průběžného pojištění jako základ společenské, nikoli jen mezigenerační solidarity.

1. Nejdříve krátkodobá predikce, kterou si bude možné snadno ověřit:

- Do restrikcí budou vloženy další protiústavní prvky a cílem zahltit ústavní soud a hlavně zásadním způsobem po technicko-realizační stránce ztížit možnost nápravy protiústavního stavu. (M. Jurečka si možná ani neuvědomuje či nechce uvědomovat, čemu slouží).

- Opatření podlomí to nejdůležitější – motivační roli systému penzijního pojištění k řádnému zapojení do penzijního systému a k prodloužení doby produktivního (výdělečného) uplatnění člověka. V důsledku toho se podstatným a fatálním způsobem sníží příjmy do penzijního systému (už k tomu dochází), a deficit bude mnohem větší a přijde dřív než ten, který by byl vyvolán populační vlnou, tj. odchodem "Husákových dětí" do důchodu po roce 2040).

2. Náprava je možná, ale:

- Musí být komplexní a jako takovou se za ni bude muset postavit vlivný kvalifikovaný politický subjekt.

- Musí být založena na zvýšení důvěry v systém penzijního pojištění a motivační role systému penzijního pojištění.

- Musí se opřít o důvěru občanů, která není možná bez pochopení toho, o co jde.

- Musí být spojena s tím, že se do rozhodování o zásadních záležitostech vrátí role kvalifikovanosti, odbornosti a akademické sféry, která v současné době selhává obdobným způsobem jako i jiné sféry (ale kde jinde začít nápravu?). – Mj., pokud by odborná, resp. akademická sféra fungovala normálně, pokud by zde normálně fungovala "evaluační", tj. hodnotící kritéria, nemohlo by k současné situaci dojít.

3. Lumpárna v oblasti penzí je čitelná, ale jejímu pochopení dostatečně velkou většinu veřejnosti brání dvě věci:

- Předhazování náhradních problémů jako je "vystoupení z EU" apod. (místo toho, abychom se věnovali tomu, čemu lze čelit, se zatemňuje mozek lidem, kteří nemají představu, o co jde, a vyvolávají animozity na bázi "ortodoxního postoje" k vystoupení z EU). Pod "ortodoxním postojem" chápu názor, že ten, kdo neřekne "hned a bez úvah o tom, jak to udělat, je zrádce". Přiznám se k tomu, že toho, kdo tento "ortodoxní postoj" zastává, považuji za oběť manipulace, která byla zbavena schopnosti uvažovat.

- Předhození vějičky rovnostářství (lidem s vyššími penzemi se sebere víc než lidem s menšími penzemi), což je ovšem projev krátkozrakosti. Ve svých důsledcích to povede k tomu, že podstatná část lidí s vyššími příjmy se bude snažit vymanit z penzijního systému (místo toho, aby v něm hledala základní jistoty), což bude mít za následek, že dojde (už dochází) k fatálnímu poklesu příjmů do tohoto systému.

(Pokračování prezentací cesty k nápravě)