Vize, jakou potřebujeme/646

Vize, jakou potřebujeme/646

V době, kdy se blížíme k další vyostřené diskusi o změnách v systému penzijního pojištění napsal Stanislav Blaha podnětný článek na toto téma nazvaný příznačně Proč se tolik lže o průběžném důchodovém systému?, viz:

https://www.e-republika.ch/article4639-Proc-se-tolik-lze-o-prubeznem-duchodovem-systemu

Uveřejňuji a hlavně komentuji podstatné pasáže, protože některé si vyžadují upřesnění, uvedení širšího kontextu, případně zvýraznění argumentace. Pokud rozkliknete odkaz, můžete si prohlédnout důležité grafy a najdete tam i odkazy na důležité zdroje. V následujícím textu se soustředím jen na to nejdůležitější. Článek S. Blahy odlišuji od svého textu (svých poznámek) barvou, to nejdůležitější zvýrazňuji. Své poznámky považuji za důležité, protože nejen autor článku, ale i další některé důležité aspekty dané problematiky přehlížejí.

Proč se tolik lže o průběžném důchodovém systému? – Část 5.

Stanislav Blaha

Pokud bychom přece jenom chtěli vyjádřit podíl výdajů na dávky důchodového pojištění na HDP, tak ten v ČR kolísá mezi 8 - 9,5 %, průměr EU je někde mezi 11 a 12 %.

Je jen věcí vlády, zda v dobách krize dá půl procenta navíc na důchody, nebo procento navíc na zbrojní výdaje. Teoreticky by to mělo být i věcí poslanců, ale současná vláda se rozhodla, že ze schváleného státního rozpočtu udělá trhací kalendář, přestože si jej nechala posvětit svou výraznou parlamentní většinou.

Grafy Mezinárodní komparace výše veřejných výdajů na důchodový systém, jejímž autorem je Národní rozpočtová rada, ukazují, že ČR je pod průměrem EU ve všech možných srovnáních týkajících se důchodového systému. Není se čemu divit. Česká vláda má strategie na všechno možné i nemožné, ale na oblast důchodů, jež zahrnuje cca 40 % vládních výdajů, celkem nepřekvapivě žádnou oficiální strategii nemá.

Motivace politiků je jednoduchá. Za peníze nalité do důchodového systému nedostanou žádné honoráře za vydané paměti, úmyslně podhodnocené akcie korporací, sponzorské peníze na předvolební kampaně, ani místa ve správních radách po ukončení politické kariéry. Na vojenský materiál, dotace všeho možného a nemožného, daňové úlevy korporacím či příspěvky politickým neziskovkám peníze jsou. Důvod je jasný. Tyto zákonně ulité prachy mají blahodárný potenciál, protože vynášejí politické a ekonomické dividendy všeho druhu.

To, že stát se hroutí a musí pak vyrovnávat rozpočet výprodejem svého majetku, je jenom třešničkou na dortu. Přináší to další příležitosti k obohacení korporací i na ně napojených politiků na levném výprodeji státního majetku. Přesměrování výdajů státního rozpočtu do rukou korporací je podstata neoliberální politiky posledních třiceti až padesáti let.

Je velmi obtížné fundovaně psát o důchodech, protože data o vývoji výše uvedených parametrů důchodového systému jsou v podstatě nedostupná. Nevím, co dělají ekonomové národohospodářských fakult, statistici ČSÚ a vládní úředníci na ministerstvech financí a sociálních věcí.

To se vláda rozhoduje jen podle veřejně dostupných údajů a toho, co ji podstrčí různí lobbisté soukromých penzijních fondů a další podobní "experti"?

K tomu:

Dobře napsáno, takže jen malinká poznámka, resp. odpověď na implicitně položenou otázku: Odborná a zejména akademická sféra se dělí na tři části:

- Parazituje (příklady nenažranosti asi nelze uvádět).

- Bojí se (většina).

- Je "dočišťována" (kauza "Ševčík", ale i mnoho dalších, které není tak vidět).

Na tomto stavu má podstatný podíl i veřejnost, která doposud nedoceňuje význam odbornosti a to, že jejím nositelem nejsou jen vyvolení, ale právě většinová veřejnost. V oblasti pochopení toho, o co jde ve změnách penzijního systému, se jí nabízí obrovská příležitost.

A pokud jde o to, podle koho se vláda rozhoduje, tak to zdaleka nejsou jen nějací obyčejní lobbisté, ale cizí moc, resp. globální moc, která vtáhla naši zemi do plánu destrukce a řídí morálně i intelektuálně vyprázdněné osoby ve vládách pokyny, jejichž důsledky tyto osoby samy netuší a nechápou.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Malá procházka mezi Výtoní a Albertovem. Kdo tato místa zná, ví, proč je mám tak rád. Po procházce si dám skleničku vínka ve vinárničce v Podskalské.

Vylákala mě tato duha nad Výtoní.

Část areálu Univerzity Karoly, vpravo nahoře Kostel sv. Apolináře.

U Ztracenky. Jak se tam objevila pohraniční strážní věž? Koho hlídá? Nikdo. Je to exponát Muzea Policie ČR.

I takové krásné cestičky tu najdete.