Vize, jakou potřebujeme/644

Vize, jakou potřebujeme/644

V době, kdy se blížíme k další vyostřené diskusi o změnách v systému penzijního pojištění napsal Stanislav Blaha podnětný článek na toto téma nazvaný příznačně Proč se tolik lže o průběžném důchodovém systému?, viz:

https://www.e-republika.ch/article4639-Proc-se-tolik-lze-o-prubeznem-duchodovem-systemu

Uveřejňuji a hlavně komentuji podstatné pasáže, protože některé si vyžadují upřesnění, uvedení širšího kontextu, případně zvýraznění argumentace. Pokud rozkliknete odkaz, můžete si prohlédnout důležité grafy a najdete tam i odkazy na důležité zdroje. V následujícím textu se soustředím jen na to nejdůležitější. Článek S. Blahy odlišuji od svého textu (svých poznámek) barvou, to nejdůležitější zvýrazňuji. Své poznámky považuji za důležité, protože nejen autor článku, ale i další některé důležité aspekty dané problematiky přehlížejí.

Proč se tolik lže o průběžném důchodovém systému? – Část 3.

Stanislav Blaha

Technické a politické parametry může měnit politická reprezentace v závislosti na tom, zda chce průběžný penzijní systém rozvíjet, nechat ho jen tak přežívat, či ho úplně zničit.

Patří mezi ně:

•          Sazby sociálního pojištění (pro zaměstnance, zaměstnavatele, OSVČ a státní pojištěnce)

•          Vládou stanovený minimální věk odchodu do důchodu

•          Vládou stanovený minimální počet odpracovaných let

•          Průměrný věk při skutečném odchodu do důchodu

•          Způsob krácení výše důchodu při předčasném odchodu do důchodu

•          Nastavený způsob valorizace důchodů podle inflace a růstu nominálních mezd

•          Druhy vyplácených důchodů (tedy zda se kromě starobních vyplácejí i důchody invalidní, pozůstalostní apod.)

•          Míra degresivity důchodů ve vztahu k celkovým odvodům žadatele o důchod

•          Náklady na správu systému

•          Způsob řešení (či neřešení) disbalancí mezi příjmy a výdaji průběžného penzijního systému

K tomu:

Celkem přijatelný výčet, i když není zcela zřejmé, co autor míní pod "průměrným věkem při skutečném odchodu do důchodu", ale lze předpokládat, že má na mysli to, jaký je průměrný věk těch, kteří skutečně odcházejí do důchodu. Ale tak jak to formuluje, zcela zaniká problematika motivační role systému k prodloužení doby dobrovolného výdělečného uplatnění, což je naprosto kardinální otázka, která mj. umožňuje dosáhnout trvalé stability penzijního systému i v podmínkách stabilizace počtu obyvatelstva a prodlužování průměrné doby dožití.

A ještě něco. Chybí společný jmenovatel toho, co autor nazývá "technickými a politickými parametry". Tím je právě to, že systém průběžného penzijního pojištění musí zajistit dva typy solidarity:

- Mezi těmi, u kterých nastala pojistná událost dříve, a těmi u kterých později.

- Mezi lidmi s vyšším celoživotním příjmem z výdělečné činnosti a lidmi s nižším celoživotním příjmem z výdělečné činnosti.

Je obrovským, ale jak by řekl spisovatel M. Souček "obecně oblíbeným omylem", že systém průběžného penzijního pojištění je o mezigenerační solidaritě. Nikoli! Je to vnitrogenerační solidarita výše uvedeného typu. To jen ti, kteří chtějí systém likvidovat, sugerují, že se jedná o mezigenerační solidaritu a část veřejnosti jim to "sežrala i s navijákem".

Pokud toto nepochopíme, nepochopíme ani to, na čem je potřeba založit společenskou smlouvu o systému průběžného penzijního pojištění. Tak si dobře promyslete, o co jde.

Pokračování textu S. Blahy:

Lze ukázat, že i české relativně nízké příjmy by bez problémů byly schopny kompenzovat nároky průběžného důchodového systému.

Takže bychom se v této souvislosti měli naší milé vlády ptát, pro koho v Česku zavádí platovou bídu. Její morální povinností by mělo být, že bude výpadek ve mzdách kompenzovat štědřejším důchodovým systémem.

Pokud se podíváme za oponu a půjdeme do hloubky, zjistíme, že důvodem nízkých důchodů a nesouladu mezi příjmy a výdaji důchodového systému jsou:

1.         Přechod našeho národního hospodářství do koloniálního režimu, kdy každý rok z této země odtékají stamiliardy v podobě zisků zahraničních koncernů.

2.         Z tohoto koloniálního systému vyplývající nízké mzdy neodpovídající naší produktivitě práce (ČR má cca 70 - 80% produktivitu práce a cca třetinové mzdy v porovnání s Německem)

3.         Přitom všem máme v rámci EU podprůměrný podíl vyplácených starobních důchodů na HDP (Podle této studie Národní rozpočtové rady činily v roce 2017 hrubé výdaje na penze v Německu 8,5 % HDP a v České republice 6,8 % HDP.)

Thomas Piketty ve svých pracích tvrdí, že v posledních cca 40 letech dochází k výrazné změně, která spočívá v tom, že v důsledku globalizace a neoliberálních reforem čím dál větší díl společností vytvořených hodnot dostávají vlastníci kapitálu, přičemž mzdy stagnují.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Většinu letošní dovolené jsem strávil na Východním Slovensku. Následující foto jsou z velmi pěkného výletu po Kurýrské cestě ze Staré Lubovně do Mníšku nad Popradem (tedy řekou Poprad) kolem Velkého Grúně (660 metrů nad mořem). Nádherná cesta s výhledy a nikoho jsem nepotkal.

Kopce nad obcí Hraničné.

Pohled přes údolí, kterým vede silnice k Mníšku nad Popradem, směrem k hranici s Polskem. Kopce dosahují přes 900 metrů nad mořem.

Dole v údolí na polské straně jsou lázně Piwniczna. Je tam několik veřejně přístupných kvalitních minerálních pramenů.

Pohled z blízkosti Velkého Grúně do údolí řeky Poprad směrem k Polsku a dalším lázním Muszyna.