Vize, jakou potřebujeme/643

Vize, jakou potřebujeme/643

V době, kdy se blížíme k další vyostřené diskusi o změnách v systému penzijního pojištění napsal Stanislav Blaha podnětný článek na toto téma nazvaný příznačně Proč se tolik lže o průběžném důchodovém systému?, viz:

https://www.e-republika.ch/article4639-Proc-se-tolik-lze-o-prubeznem-duchodovem-systemu

Uveřejňuji a hlavně komentuji podstatné pasáže, protože některé si vyžadují upřesnění, uvedení širšího kontextu, případně zvýraznění argumentace. Pokud rozkliknete odkaz, můžete si prohlédnout důležité grafy a najdete tam i odkazy na důležité zdroje. V následujícím textu se soustředím jen na to nejdůležitější. Článek S. Blahy odlišuji od svého textu (svých poznámek) barvou, to nejdůležitější zvýrazňuji. Své poznámky považuji za důležité, protože nejen autor článku, ale i další některé důležité aspekty dané problematiky přehlížejí.

Proč se tolik lže o průběžném důchodovém systému? – Část 2.

Stanislav Blaha

Definujme si parametry, na nichž (podle mého názoru) závisí průměrný náhradový poměr, tedy poměr mezi v daném roce vyplaceným průměrným důchodem a průměrnou hrubou mzdou.

Z tohoto průměrného náhradového poměru by měl vycházet výpočet konkrétního důchodu, se zachováním zásad zásluhovosti a solidarity. Tyto parametry si můžeme rozdělit do několika skupin.

Demografické parametry jsou dány přístupem dané populace ke své reprodukci a zahrnují:

•          Porodnost

•          Migraci obyvatel, především poměr mezi imigrací a emigrací

•          Průměrný věk dožití

Není tajemstvím, že si v těchto parametrech nevedeme dobře a že jako národ spějeme k zániku. Přestože jsou hlavním argumentem pro "penzijní reformu", v podstatě všechny polistopadové vlády se odmítly zásadním problémem našeho vymírání zabývat, natož ho řešit. Argumentem pro to bylo, že snaha vlády zvýšit porodnost či nějakým podstatným způsobem regulovat migraci zavání sociálním inženýrstvím, ale ono je to přesně naopak: Snahy o omezení reprodukce a podpora nekontrolované migrace jsou sociálním inženýrstvím par excellence.

Demografické parametry by tedy měly každou normální vládu zdravého rozumu vést k tomu, aby jednak zabezpečila rostoucí množství důchodců a jednak urychleně řešila otázku sociálního zabezpečení mladých rodin. Jenže nejsme v Rusku, kde Putin vede válku a současně postavil valorizaci příjmů rodin s dětmi na první místo.

Socioekonomické parametry jsou zpravidla dány dlouhodobým vývojem a fází ekonomického cyklu:

•          Průměrná hrubá mzda (a také průměrná výše vyměřovacího základu pro OSVČ)

•          Průměrný věk nástupu do prvního zaměstnání

•          Míra nezaměstnanosti

K tomu:

Zde mám k článku S. Blahy největší připomínku. Socioekonomickým parametrem je nepochybně i věk ukončení výdělečné ekonomické aktivity v míře, která mění člověka z přispěvatele do penzijního systému v jeho uživatele (z plátce, na příjemce, což může mít řadu přechodných forem). Jedná se o parametr naprosto zásadní povahy a nelze ho chápat jen jako "technický" (viz dále). Zde totiž stojíme před zásadní otázku: Prodlužovat věk odchodu do důchodu vynuceným, nebo motivačním způsobem? Konkrétně:

- stanovit administrativně hranici odchodu do důchodu,

NEBO

- zafixovat věkovou hranici odchodu do důchodu a zabudovat do systému účinné motivace všech zúčastněných (nejen klientů penzijního systému, ale též zaměstnavatelů, poskytovatelů vzdělávacích a zdravotních služeb) k prodloužení doby výdělečné ekonomické aktivity dle individuálních možností?

(Perspektivně pak vytvořit podmínky, aby si každý volil věk odchodu do důchodu sám s tím, že bude znát svou doživotní rentu.)

Přitom jedno vylučuje druhé. Pokud budeme nuceným způsobem prodlužovat věk odchodu do penze, nebudeme moci do systému zabudovat účinné motivace k dobrovolnému prodloužení doby výdělečné ekonomické aktivity.

Nutným předpokladem pro motivační cestu je to, aby systém průběžného pojištění správně transformoval to, co do něj člověk odvede, v doživotní rentu. Současný systém průběžného penzijního pojištění v Rakousku ukazuje, že to jde, přitom i tento systém a zejména ekonomické prostředí, ve kterém působí, lze podstatně zefektivnit a spojit s tím perspektivní proměny ekonomického systému.

To je to, oč tu běží! – Současná vláda postupuje přímo proti tomu.

Pokračování textu S. Blahy:

Průměrný věk nástupu do prvního zaměstnání se neustále prodlužuje. Příjmy obyvatel jsou v porovnání s naší produktivitou práce dlouhodobě podprůměrné, a to i přes poměrně nízkou nezaměstnanost. Nikdo kompetentní se tím reálně nezabývá. V neoliberalismu si chudí sami mohou za to, že jsou chudí. Z toho plyne, že neexistuje žádná tendence k pozitivní změně trendu, spíše naopak.

A podívejte se, co udělala s reálnou mzdou rozjetá inflace od roku 2022. Na rozdíl od válčícího Putina ji česká (zatím jen do války bubnující) pětikolka nehodlá nijak kompenzovat.

Jak již bylo řečeno, chudí ať chudnou a nepletou se vládě do odpovědné práce pro voličský lid

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Většinu dovolené jsem strávil na Východním Slovensku. z cesty z Mariánské hory nad Levočou do obce Uloža. Tato cesta patří k nejhezčím na Slovensku.

Jedna z povícero kapliček na cestě.

Další výhled na přechod z Rudohoří do Slovenského ráje.

A další kaplička.

Vzdálené Rudohoří se závojem mraků.