Vize, jakou potřebujeme/642

Vize, jakou potřebujeme/642

V době, kdy se blížíme k další vyostřené diskusi o změnách v systému penzijního pojištění napsal Stanislav Blaha podnětný článek na toto téma nazvaný příznačně Proč se tolik lže o průběžném důchodovém systému?, viz:

https://www.e-republika.ch/article4639-Proc-se-tolik-lze-o-prubeznem-duchodovem-systemu

Uveřejňuji a hlavně komentuji podstatné pasáže, protože některé si vyžadují upřesnění, uvedení širšího kontextu, případně zvýraznění argumentace. Pokud rozkliknete odkaz, můžete si prohlédnout důležité grafy a najdete tam i odkazy na důležité zdroje. V následujícím textu se soustředím jen na to nejdůležitější. Článek S. Blahy odlišuji od svého textu (svých poznámek) barvou, to nejdůležitější zvýrazňuji. Své poznámky považuji za důležité, protože nejen autor článku, ale i další některé důležité aspekty dané problematiky přehlížejí.

Proč se tolik lže o průběžném důchodovém systému? – Část 1.

Stanislav Blaha

Pokud se diskutuje o důchodovém systému v ČR a jeho "neudržitelnosti", argumenty se většinou smrsknou na tato tvrzení: "Jeden zaměstnanec v budoucnosti nemůže uživit tři důchodce" a důchodci vydírají stát a měli by být solidární se svými vnoučaty.

Pokud máte jisté pochybnosti o tom, co se na nás v souvislosti s "důchodovou reformou" valí z našich masmédií, tak čtete dobře. Opravdu je načase rozproudit opravdovou debatu o tom, jak tento robustní a poměrně stabilní systém udržet a vylepšit k všeobecné spokojenosti jeho "nedobrovolných sponzorů", z nichž se po čase stávají "nespokojení uživatelé".

Průběžný penzijní systém je principiálně založen na tom, že peníze dnes vybrané od plátců pojištění (zaměstnanců, zaměstnavatelů a OSVČ) zítra skončí na účtech penzistů. Jeho zdánlivou nevýhodou je to, že peníze nejsou zhodnoceny (tedy ochráněny před inflací), jeho skutečnou výhodou je to, že se velmi těžko rozkrádá. Proti inflaci lze průběžný penzijní systém ochránit pravidelnou valorizací ...a rozumné vlády to dělají. Proti rozkradení lze systém chránit důslednou veřejnou kontrolou ...a tady máme jako občanská společnost opravdu máslo na hlavě.

K tomu:

1. Není tak docela pravda, že peníze nejsou zhodnoceny. Pokud je do valorizace včleněn i vývoj reálných mezd, pak se peníze odložené prostřednictvím průběžného penzijního systému zhodnocují, tj. přinášejí i určitý výnos. Nejlépe by bylo je valorizovat podle pětiletého klouzavého průměru reálných mezd, aby se zabránilo krátkodobým výkyvům. Bohužel současná vlády chce snížit podíl vývoje reálných mezd na valorizaci důchodů z 1/2 na 1/3, což je obyčejná zlodějina. Poukázání na to, že v dobře fungujícím systému jsou peníze zhodnocovány, je důležité, aby si i příjmově vyšší kategorie uvědomily, že i pro ně je dobře nastavený systém průběžného penzijního pojištění výhodný. A opět jsme u současné vlády. Ta "plíživou a líbivou" nivelizací přímo odrazuje ekonomicky úspěšnější občany od účasti ve stávajícím penzijním systému, čímž dochází ke skutečné destrukci tohoto systému. Už nyní se to projevuje poklesem příjmů do systému a tento trend nabyde velmi nebezpečných rozměrů. S tím souvisí další bod.

2. Nejde jen o rozkrádání průběžného systému, ale o riziko podlomení důvěry v něj o oslabení jeho motivační role (k té se ještě vrátím). Tomu nelze zabránit jen veřejnou kontrolou. Pokud naše společnost dostane příležitost k nápravě stavu, pak je třeba začít uzavřením společenské smlouvy, která přesně stanoví pravidla penzijního systému. Tato smlouva musí být součástí programu těch, kteří budou usilovat o nápravu, a veřejnost ji musí přijmout s plným pochopením toho, o co jde. Proto je diskuse k penzijnímu systému tak zásadní.

Pokračování textu S. Blahy:

Těm ideologicky zatvrzelejším čtenářům nabízím následující srovnání státního a privátního systému. Zhodnocení u soukromých penzijních fondů působících v ČR od finanční krize v roce 2008 výrazně zaostává za mírou inflace. A existují země, které už před deseti lety měly dlouholeté zkušenosti z působení soukromých penzijních fondů. Chilské zkušenosti s povinným spořením u privátních penzijních fondů jsme tehdy popsali a rakouskou velkou penzijní loupež také (odkazy jsou v článku).Tudy cesta nevede, pokud tedy nejde o českou cestu mafiánského kapitalismu.

K tomu:

Zde má autor naprostou pravdu. V podmínkách, kdy jsou finanční (a nejen finanční) instituce ovládány silami, na které veřejná kontrola nedosáhne, se kapitalizované penzijní fondy fatálně stávají skládkou toxických finančních aktiv.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

První výlet po návratu z dovolené směřoval do mého oblíbeného místa - z Černolic o hřebenu Brd až ke Kamenné (nádherné výhledy do údolí Berounky) a zpět (lze jít různými cestami). Roste zde i spousta hub. Tentokrát jsem k tomu ještě přidal novou rozhlednu nad Černolicemi s půvabným názvem "RozhleDNA". Má totiž tvar šroubovice a je mírně nakloněna, což zvyšuje její atraktivitu. Lze pod ní zaparkovat na poměrně velkém parkovišti u místního fotbalového hřiště. Nahoru je to kousek. Určitě se vám tam bude líbit a poraďte to i kamarádům.

Výhled z rozhledny RozhleDNA na Černolice, Mníšek pod Brdy a kopce nad Kocábou.

Výhled z rozhledny na hřeben Brd.

Výhled z rozhledny do údolí Berounky. Vpravo Karlík, nad ním Mořinka, vlevo Zadní Třebáň, v dálce Beroun. Při dobré viditelnosti to musí být nádherný pohled.

Přímo pod námi Dobřichovice, vlevo nad nimi slavné Vonoklasy.