Radim Valenčík
Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita
Vize, jakou potřebujeme/633
Vize, jakou potřebujeme/633
Pravidelná aktuální nedělní predikce
Tentokráte si pozornost zaslouží ústavní stížnost, kterou podalo na výraznění snížení mimořádné valorizace starobních důchodů hnutí ANO.
Zde je celé znění stížnosti:
K tomu je velmi dobrý článek Davida Budaie na Seznam Medium, ze kterého vybírám:
"V rámci stížnosti se navrhuje především zrušení § 67ca zákona o důchodovém pojištění, který byl do zákona přidán v rámci napadené novely. - Tento paragraf přesně stanovil, jak vysoká má být valorizace v červnu 2023, a to nezávisle na obecném mechanismu mimořádné valorizace, který byl v té době platný. Zároveň zrušil povinnost vlády vydat speciální nařízení, které by výpočet valorizace stanovilo. Díky tomu nakonec byla valorizace nižší, než by odpovídalo inflaci stanovené Českým statistickým úřadem.
- Pokud by tedy soud stížnosti vyhověl a rozhodl paragraf zrušit, musela by valorizace proběhnout dle původních pravidel. Reálně by to pak s největší pravděpodobností znamenalo, že Česká správa sociálního zabezpečení by dodatečně navýšila všechny důchody a doplatila také rozdíly za uplynulé měsíce."
Článek prognózuje, že Ústavní soud se pokusí řešení stížnosti co nejdéle protahovat a vláda mezi tím bude šrouby dále (a patrně i protiústavně – pozn. RV), což vyvolá chaotickou situaci. To je pravděpodobné.
Podle mě bude vláda argumentovat (a ÚS se možná pokusí tuto argumentaci přijmout) tím, že je to nutné z hlediska mimořádně složité situace v ekonomice. Jenže to je záměna příčiny a účinku. Zpochybněním základních ústavních principů dochází k nárůstu nedůvěry v institucionální systém, což se projevuje mj. ve výrazném poklesu příjmů do penzijního systému (mj. vláda neřeší problém úniků nejrůznějšího typu). Pokud by záměnu následku za příčinu Ústavní soud přijal, jednal by sám protiústavně. Především však bude záležet na tom, jak rychle bude lidem docházet, o co u nás jde. Tato vláda se patrně pokusí (a už se i pokusila) a další protústavní fauly, aby systém zahltila.
Možná začala zásadní diskuse k vizi/3
Velmi obětavě do diskuse přispěl Jaroslav Šulc.
ŠULCOVY ARTIKULY – část 1.
aneb pět srpnových poznámek k práci na vizi KUDYZKRIZE
v rozsahu jen 2/3 tezí Luthera
Šulcovy artikuly - to zní hrozně nafoukaně, že? ... ale autor přitom neaspiruje konkurovat Lutherovu náhledu na – v jeho době – frekventovaná společenská témata morálnosti odpustů a těch, co s nimi kupčí. To ani náhodou. Navíc ve fontech Courier New vel. 11 se jeho artikuly vejdou do 235 řádků a zaberou necelých 12,5 tisíce liter včetně mezer, kdežto já už jsem toho za poslední dva roky napindal násobně více (myslím rozsahově, nikoliv hutností sdělení – když lutherovsky mrávokárné řeči tam naštěstí nebyly žádné). A protože autor nechce být tak nudný, jako Kundera v Nesnesitelné lehkosti bytí (je to k neučtení i pro tak trpělivého a tolerantního čtenáře, jako jsem já), tak se omezí na pár poznámek doplňujících ty vám známé jeho předchozí fláky (pokud jste měli sílu je dočíst do konce).
Poznámka 1.
Láďou Zelinkou navržený přístup kombinovat výchozí bod (společensko-ekonomickou formaci – zkratkou SEF) a vizi jako vektor její změny mi připadá šťastný a metodologicky docela nosný. Potíž spatřuji v obsahovém vymezení kategorie společensko-ekonomické formace.
Moc toho nevím o Rusku a podobě tamní SEF, ale je to nějaký podivný hybrid ve světě dost ojedinělý. Úplně jinak vypadá SEF Číny, hodně jiný jen ten SEF indický, pakistánský či indonéský. Také o SEF arabských zemí toho moc nevím, o Africe nemluvě. Ale studoval jsem materiály z minulého týdne z Johannesburgu a z nich dedukuji, že rozšiřující se BRICS sice zatím nemá pozitivní vizi SEF, ale má vizi SEF negativní: Ta má být velmi odlišná od euroatlantické, chcete-li od SEF G7. Tahle již globálně v hodně směrech dominující parta sice pořádně neví, co chce, ale zato ví, co nechce. Připomíná mi to naši fialovou pětipartu – vědí, že chtějí antibabiše, ale na vlastní = pozitivní program už se nezmohli (a podle toho to taky tady vypadá).
K tomu poznámka ode mne:
1. Začal jsem zveřejňovat diskusi k vizi s důrazem na logickou návaznost a záměrně přeskočil některé prvky diskuse, které byly "předehrou". Jsou zajímavé a dostanu se k nim. V poznámce 1 J. Šulc reaguje na jeden z úvodních podnětů L. Zelinky, totiž (cituji): "základním úkolem organizátora je zafixovat výchozí bod a vektor pohybu". V tom má nepochybně pravdu, ale – jak vždy zdůrazňoval Hegel – začátek je vždy to nejtěžší, protože to, čím se začíná, musí být rovněž zdůvodněno...
2. Připomenu alternativu, kterou jsem napsal ve druhé části:
- První alternativa: Jsme na prahu změny společensko-ekonomické formace, která začíná uchopením politické moci, administrativním znárodněním a využitím těchto možností k prosazení modelu funkční ekonomiky, která musí v první fázi využívat trh a zabezpečit, aby místo přechodu od administrativního postátnění došlo ke skutečnému zespolečenštění, nikoli k recidivě vzniku djilasovské "nové třídy".
NEBO
- Druhá alternativa: Současná civilizace prochází obdobnou a v řadě momentů podobně bolestivou změnou plnou zvratů, jakou byla průmyslová revoluce, v jejímž důsledku se na základě změn v oblasti materiálních sil (technologické základny) postupně měnily i výrobní vztahy včetně vlastnických. Pokud tehdy byl novým sektorem, který se stal dominantním, průmysl, nyní jsou tímto novým sektorem produktivní služby, tj. služby zaměřené na nabývání, uchování a uplatnění schopností člověka, služby umožňující přeměnu volného času (danou technologickým pokrokem) k plnému rozvoji člověka, který působí jako nejvíce dynamizující produktivní (výrobní) síla. Tím postupně dochází i k větší míře reálného zespolečenštění výrobních vztahů (včetně vlastnických) a vytvoření podmínek, za kterých je "svobodný rozvoj každého jednotlivce podmínkou rozvoje všech".
Domysleme, co z toho vyplývá, pokud platí druhá alternativa (a většina marxistů se cca 150 let) odchýlila od Marxe a mýlila se. Není čas vrátit se k původnímu pojetí, které Marx dává v Předmluvě ke kritice politické ekonomie? Připomenul jsem klíčový citát zde:
"Na jistém stupni svého vývoje se materiální výrobní síly společnosti dostávají do rozporu s existujícími výrobními vztahy, nebo — co je jen právní výraz toho — s vlastnickými vztahy, v jejichž rámci se dosud pohybovaly. Z vývojových forem výrobních sil se tyto vztahy proměňují v jejich pouta. Nastává pak epocha sociální revoluce. Se změnou hospodářské základny převrací se pomaleji nebe rychleji celá ohromná nadstavba. Zkoumáme-li takový proces převratů, musíme vždy rozlišovat mezi materiálním převratem v hospodářských výrobních podmínkách, jejž lze přírodovědecky přesně zjistit, a mezi právními, politickými, náboženskými, uměleckými nebo filosofickými, zkrátka ideologickými formami, v nichž si lidé tento konflikt uvědomují a jej vybojovávají. Jako neposuzujeme jednotlivce podle toho, co si sám o sobě myslí, právě tak nemůžeme takovou převratovou epochu posuzovat podle jejího vědomí, nýbrž naopak toto vědomi musíme vysvětlovat z rozporů materiálního života, z existujícího konfliktu mezi společenskými výrobními silami a výrobními vztahy. Společenská formace nikdy nezaniká dříve, dokud se nerozvinuly všechny výrobní síly, pro které je zralá, a nové, vyšší výrobní vztahy nikdy nenastupují na její místo, dokud materiální podmínky jejich existence nedozrály v lůně staré společností samé."
Celá Předmluva ke kritice politické ekonomie (a je hodně dobrá, stojí za přečtení) je zde:
https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1859/Ke_kritice/predmluva.htm
Vrátím se k tomu podrobněji, zde jen naznačím. Co kdyby K. Marx důsledně uvažoval takto (to není citace z Marxe, ale hypotetická alternativa toho, co mohl říci a co lze vyčíst, resp. R. Richta vyčetl, z jeho Rukopisů "Grundrisse"):
"Dynamický rozvoj technologií bude uvolňovat člověka z bezprostředního výrobního procesu. Jeho místo budou zaujímat stále samostatněji se chovající a dokonce v reakcích na prostředí se rozhodující technologie (automaty). To uvolní obrovské množství volného času, což ovšem nemusí znamenat, že se člověka stane zbytečným, ale naopak to, že se jeho práce stane prací všeobecnou, vyžadující kvalitativně vyšší stupeň rozvoje schopností vlastních člověku. Tento rozvoj schopností nedokáže zajistit zdokonalování technologií, které jsou spojeny s průmyslem, ale jen nový sektor, který převezme vůdčí roli v ekonomice po průmyslu a stane se dominantním sektorem, sektor, který bude zaměřen na rozvoj produktivních sil člověka, jejich uchování a uplatnění. Tento sektor změní současné vzdělání, péči o zdraví a další oblasti, které v důsledku přežívání feudálních pozůstatků v ekonomice v podobě administrativně-mocensky ovládaného přerozdělování tlumícího tvořivost mají podobně zmrzačené postavení v ekonomice jako kdysi cechovní výroba. Přechod k nové společnosti bude probíhat zdlouhavě, obtížně, se spoustou zvratů. Úskalí, která společnost čekají, ,jsou patrně mnohem větší, než ta, kterým byla poznamenána epocha průmyslových revolucí."
P. S. Patrně není nutno připomínat, že máme šanci posunout pěstování vize o kus dál a že k tomu může přispět každý svým komentářem, obsáhlejším pojednáním i vlastní alternativou vize.
(Pokračování)
A k tomu trochu inspirující přírody:
Výlet do Dendrologické zahrady v Průhonicích. Po dešti. Nádhera.
Jedno ze dvou jezer v rámci areálu.
Velký druh ibišku pokropený nedávným deštěm.
Zelené jezírko, na jaře bývá plné žab.
Jedna z nejkrásnějších jiřin, které zde právě kvetou.
