Vize, jakou potřebujeme/632

9. září 2023 | 00.01 |

blog ›

Možná začala zásadní diskuse k vizi/2

(Zato část je velmi důležitá, pro pochopení toho, o co jde.)

První, dostatečně intenzivní podnět k plodné diskusi dal Ladislav Zelinka:

Minimální požadavky na vzájemnou shodu ohledně výchozího bodu celou dobu vidím tyto:

- První verze: Jsme na prahu změny společensko-ekonomické formace (výchozí bod) a vize má zabránit tomu (vektor), aby se to zase zvrtlo (Djilasova nová třída, opětovná diskreditace kolektivistických myšlenek atp.). Tomu je věnován Posmutnělý manifest,

- Druhá verze: Jsme svědky toho, že po nejvyšším stádiu kapitalismu nastupuje (výchozí bod) první sestupná etapa (státně-oligarchický model), který je sice pod optimem, ale nebyl smeten revoluční změnou. I v takových podmínkách lze míti vizi (vektor) - ať už ve stylu Frankfurtské školy či prof. Schwaba, nebo něco na ten způsob.

Je snad patrné, že vize podle dvou uvedených různých verzí se budou zásadně lišit.

Proto jsem si připodovolil poznamenat, že bez dosažení shody na těchto elementaritách nemůžeme nedospět ke vzájemně nekompatibilním výstupům.

K tomu jsem napsal:

Vidím jinou alternativu. Snažím se ji neustále nastolit, ale stereotyp, který se kdy prosadil a který si osvojili "marxisté", stále zatemňuje pohled na realitu. Před výše uvedenou (Zelinkovou) alternativou (kterou teď zformuloval velmi pregnantně) stojí ještě jiná:

- První alternativa: Jsme na prahu změny společensko-ekonomické formace, která začíná uchopením politické moci, administrativním znárodněním a využitím těchto možností k prosazení modelu funkční ekonomiky, která musí v první fázi využívat trh a zabezpečit, aby místo přechodu od administrativního postátnění došlo ke skutečnému zespolečenštění, nikoli k recidivě vzniku djilasovské "nové třídy".

NEBO

Tuto citaci z Marxovy Předmluvy ke kritice politické ekonomie záměrně uvádím v předstihu:

"Na jistém stupni svého vývoje se materiální výrobní síly společnosti dostávají do rozporu s existujícími výrobními vztahy, nebo — co je jen právní výraz toho — s vlastnickými vztahy, v jejichž rámci se dosud pohybovaly. Z vývojových forem výrobních sil se tyto vztahy proměňují v jejich pouta. Nastává pak epocha sociální revoluce. Se změnou hospodářské základny převrací se pomaleji nebe rychleji celá ohromná nadstavba. Zkoumáme-li takový proces převratů, musíme vždy rozlišovat mezi materiálním převratem v hospodářských výrobních podmínkách, jejž lze přírodovědecky přesně zjistit, a mezi právními, politickými, náboženskými, uměleckými nebo filosofickými, zkrátka ideologickými formami, v nichž si lidé tento konflikt uvědomují a jej vybojovávají. Jako neposuzujeme jednotlivce podle toho, co si sám o sobě myslí, právě tak nemůžeme takovou převratovou epochu posuzovat podle jejího vědomí, nýbrž naopak toto vědomi musíme vysvětlovat z rozporů materiálního života, z existujícího konfliktu mezi společenskými výrobními silami a výrobními vztahy. Společenská formace nikdy nezaniká dříve, dokud se nerozvinuly všechny výrobní síly, pro které je zralá, a nové, vyšší výrobní vztahy nikdy nenastupují na její místo, dokud materiální podmínky jejich existence nedozrály v lůně staré společností samé."

Viz: https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1859/Ke_kritice/predmluva.htm

- Druhá alternativa: Současná civilizace prochází obdobnou a v řadě momentů podobně bolestivou změnou plnou zvratů, jakou byla průmyslová revoluce, v jejímž důsledku se na základě změn v oblasti materiálních sil (technologické základny) postupně měnily i výrobní vztahy včetně vlastnických. Pokud tehdy byl novým sektorem, který se stal dominantním, průmysl, nyní jsou tímto novým sektorem produktivní služby, tj. služby zaměřené na nabývání, uchování a uplatnění schopností člověka, služby umožňující přeměnu volného času (danou technologickým pokrokem) k plnému rozvoji člověka, který působí jako nejvíce dynamizující produktivní (výrobní) síla. Tím postupně dochází i k větší míře reálného zespolečenštění výrobních vztahů (včetně vlastnických) a vytvoření podmínek, za kterých je "svobodný rozvoj každého jednotlivce podmínkou rozvoje všech".

K tomu:

1. Ta druhá alternativa je můj pohled na to, o jaký vektor jde, píšu o tom od počátku, ale tento pohled lze vůči jiným alternativám jen trpělivě vydiskutovat, nelze jen nařídit.

2. Schwabe a podobní darebáci, kteří chtějí razantně zredukovat lidstvo a uvěznit jej do administrativně restriktivní klece, jsou vlastně produktem (reakcí na nabízenou slepou uličku) neuvěřitelně zakořeněné představy, že jediná cesta ke společnosti, ve které je "svobodný rozvoj každého jednotlivce podmínkou rozvoje všech" (víme o jakou jde) je ta sovětská listopadová z roku 1917 (při vší úctě k jejímu étosu).

3. Pak ovšem máme dva vzájemně propojené vektory z výchozího stavu:

- Změnu srovnatelnou s průmyslovou revolucí, ale výraznější, jejímž výsledkem bude "návrat člověka k člověku".

- Změnu paradigmatu ze zakořeněného stereotypu k tomu, jak to skutečně Marx chápal, když momentálně nepodléhal různým dobovým lákadlům ("a ještě jednou se vrátíme, kde květ prudce voněl, že svedl nás z cesty"); projít cestu vytýčenou tímto druhým vektorem je v naší kompetenci a o to právě při pěstování vize jde.

4. Z hlediska komplexních pohledů, které jsou zde na stole, jen velmi stručně:

- Pohled R. Čuby velmi přesně postihuje demonopolizaci světa od vzájemně propojeného globálně emitovaného nekrytého dolaru, za který lze koupit vše, včetně lidských duší, a s tím spojeným systémem globální moci udržované komplexem opatření. Vzpoura v podobě vzniku a rozšiřování BRICS je významná, ale je to jen cesta ze slepé uličky do "výchozího bodu" perspektivních změn. Zde mohou být pohledy na realitu velmi komplementární.

- Pohled J. Šulce, který si podrobně všímá dění, nevyužitých možnosti i problémů či lumpáren v oblastí těch složek ekonomického systému, o které jde především, je rovněž velmi důležitý. Právě zde se totiž střetá tendence k posilování role pozičního investování s tendencí vytváření podmínek pro to, aby investiční příležitosti spojené s nabýváním (vzdělání, výchova), uchováním (péče o zdraví, celoživotní vzdělání, sociální práce) a uplatněním (sociální práce, rekvalifikace, absolventské sítě) schopností člověka byly využívány podle míry jejich výnosnosti a humanistický aspekt tak nacházel své plné využití v oblasti poskytující bezkonkurenční ekonomickou výhodu. (Možná, že změny tímto směrem mohou být odstartovány i v menší zemi či skupině menších zemí.)

- Pohled J. Zemana, který velmi správně kritizuje greendealovské pojetí nejen z důvodu nekompetentnosti jeho nositelů či inspirátorů, ale zejména proto, že vede do antihumánní klece či dokonce plynové komory restrikcí; přitom zásadní pozitivní změna v oblasti šetrného vztahu k přírodnímu prostředí je podmíněna jednak změnou charakteru spotřeby (od devastujícího konzumu k produktivní spotřebě vedoucí k rozvoji lidských schopností, tj. navyšování inovačního potenciálu společnosti), jednak rolí inovačního potenciálu při radikálním odlehčování výroby od závislosti na přírodním prostředí (lokalizace výrob, nanotechnologie, šití všeho na míru s využitím umělé inteligence apod.).

4. Když dokážeme vzájemně využít to, co je každý z nás schopen nabídnout, stane se cesta vpřed dostatečně konkrétní a dostatečně srozumitelnou. Alespoň v té míře, aby v ní rozumní lidé nacházeli smysl.

P. S. Patrně není nutno připomínat, že máme šanci posunout pěstování vize o kus dál a že k tomu může přispět každý svým komentářem, obsáhlejším pojednáním i vlastní alternativou vize.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Nejdřív krátká vycházka kolem sedla u Čuntavy - mé oblíbené místo s výhledem na Nízké Tatry. A také zde roste dost hub, zejména křemenáčů. Potom krátká procházka kolem Stratenského kaňonu. Prošel jsem se zde s člověkem, který už není úplně v kondici a náročnější túru by nezvládl. Kontakt s touto krásnou a dostupnou krajinou ho povzbudil a osvěžil.

Červené bobule lýkovce. Pozor! Jedovaté.