Vize, jakou potřebujeme/629

Vize, jakou potřebujeme/629

Nebudu zapírat, že mě potěšila nabídka udělat rozhovor pro Parlamentní listy, zvláště když mně bylo avizováno, že se bude týkat i problematiky práce na vizi a stávajících výsledků. A také proto, že mě otázky vždy inspirují a umožní mně v odpovědi zformulovat něco původního, nového. Tak tomu bylo i tentokrát. Původně jsem chtěl vybrat jen některé pasáže, ale zjistil jsem, vše je natolik provázané, že je lepší dát celé, rozdělit na stravitelné části a doplnit komentářem.

Část 2.

K tomu, aby bylo možné pracovat na uplatňovaní "vize, kterou potřebujeme," v praxi, potřebujete tak tisíc možná dva "zapálených a přemýšlivých" lidí? Podle doktora Petra Hampla jich musí být více, že? Lze to nazvat nějakým formujícím se jádrem odporu vůči nové subkultuře nenávisti nebo nové aristokracii?

To jádro odporu a nápravy se již formuje. Nikdy nebude mít ostré hranice, takže otázka, zda stačí nebo nestačí dva a půl tisíce, není podstatná. Jde o to, jak kvalitní osobnosti to budou, jak budou schopny spolupracovat, jaké odhodlání budou mít. A hlavně – to považuji opravdu za nejdůležitější – jak bude každý z nich schopen pracovat na sobě s využitím podnětů od druhých. Dávám přitom přednost POCHOPENĺ těch "na opačné straně", před NENÁVISTĺ k nim. Nejde totiž jen o obranu, ale také nápravu a následné prosazení perspektivních změn. K tomu bude potřeba i velké množství spojenců z řad těch, kteří dnes ještě slouží cizí moci.

Píšete i toto: "Navíc došlo k zajímavému propojení aktuální otázky, zda tato vláda jsou "zombíci" a otázkou, zda procházíme osudovým úskalím lidských dějin." Že je tato vláda tak nějak akceptována zvenku si asi dokážeme představit, horší je to s "osudovým úskalím dějin." Člověk to může brát z různých stran, že dochází k výměně hegemona nebo se odrazí od 7 zákonů egyptologa Bárty.

.. V čem je tato doba přelomová podle Vás? A do jaké míry si za životní ohrožení, do kterého jsme se dostali, můžeme sami? 

"Osudovost" a "přelomovost" jsou dva základní parametry současné doby. Oba souvisí s technologickým pokrokem a s tím, co říká egyptolog Bárta. Technologický pokrok umožnil výrazný růst blahobytu, tím ovšem vytvořil i živnou půdu pro "endoparazity", tj. ty, kteří jsou z lidského rodu, ale vymkli se mechanismům evoluční stability, které si každá pospolitost, od nejprimitivnějších organismů až po člověka, vytváří k tomu, aby přežila v nepříznivých podmínkách. Technologický pokrok současně žene civilizaci setrvačným směrem a nyní jde o to vrátit člověka zase do centra dění. Podle mě nás čeká změna srovnatelná svou hloubkou s průmyslovou revolucí, v rámci které se stanou dominantními produktivní služby, tj. služby zaměřené na rozvoj, uchování a uplatnění schopností člověka. Důležité přitom bude ujasnit si, v čem jsou lidské schopnosti specifické, co je podstatou osobnosti člověka a co je umělou inteligencí nenahraditelné. Jde o strategickou otázku z hlediska pochopení role vzdělání v současnosti. K tomu na naší univerzitě, tj. VŠFS, připravujeme vědeckou konferenci, viz: https://radimvalencik.pise.cz/11054-konference-umela-inteligence-a-strategie-vzdelani.html A ještě k těm "zombíkům". Některým z mých kolegů se toto označení nelíbí. Ale to je dáno tím, že je velmi obtížné objasnit podstatu toho, jak se různí lidé ze své vlastní podstaty dělí na ty normální a na ty, kteří v sobě lidského ducha vyprazdňují. Pokusím se alespoň stručně říci, o co jde. Naše přítomné bytí je situováno do kosmologické i everettovské (kvantové) mnohosvětovosti. S určitým zjednodušením lze říci, že svět zkouší všechny strukturální i vývojové alternativy. Protože náš svět, ten který zažíváme či prožíváme, není chaotický, máme každý z nás jen jedinou konzistentní duchovní identitu. A každý z nás (pokud bych použil úvahu na motivy Schrödingerovy kočky) rozhodujeme o tom, zda naše přítomné bytí situujeme do světa, ve kterém má naše civilizace pokračování směrem k přesahu některých časoprostorových omezení svého vzniku, nebo do světa, který toto pokračování nemá, je slepou uličkou, jakýmsi odpadem tvořeným nepodařenými alternativami. Tj. rozhodujeme o tom, zda v rámci dosažitelného poznání vztahujeme své přítomné bytí k přesahu stávajícího ve všech smyslech tohoto slova, nebo zda smysl nacházíme v požitcích "úspěšné kariéry" a plodech této kariéry za cenu intelektuálního i morálního vyprazdňování, tj. zda jsme normální lidé, nebo "zombíci". Rozdíl je snadno rozpoznatelný i podle toho, do jaké míry člověk podléhá skupinové stupiditě ve smyslu Koukolíka. Možná tímto rozhodováním ovlivňujeme i náš podíl na velkém sjednocování těch civilizací, které překročí některá časoprostorová omezené své existence, jak svým způsobem předtušil Otakar Březina, viz: https://radimvalencik.pise.cz/10995-jeste-k-hledani-smyslu-ziti-a-byti.html

Celý rozhovor i se zajímavou a přínosnou diskusí je zde: https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Pokyny-z-ciziny-Jurecka-jeste-vloni-planoval-duchodovou-reformu-zcela-jinak-rozebira-docent-Valencik-741646

K tomu:

1. Překvapuje mě a trochu i mrzí, že si velké množství lidí nedokáže představit, jak obrovskou sílu má několik intenzivně spolupracujících lidí v oblasti odhodlaného a kvalifikovaného chápání toho, o co jde. Lidí, kteří jsou schopni pracovat na sobě, vzájemně se obohacovat, získávat další. Nedostatek představivosti v tomto směru je ovšem dán i tím, že prostor, ve kterém se rodí kvalifikované společenské síly účinné obrany a nápravy stavu, je zamořen lidmi, kteří pro sebe ještě nenašli cestu k tomu, aby kromě emocionálního odporu vůči zlu v sobě ještě objevili sílu a odhodlání ke stále plnějšímu chápání toho, o co jde. A také, návazně na to, aby se na kultivovaném a racionálním pochopení toho, o co jde, dokázali sjednocovat, a hledali cestu k dalším lidem s cílem rozšiřovat okruh těch, kterým jde o pravdu osvojenou a osvojovanou jako rozvíjející se systém poznání, z něhož vychází reálná společenská aktivita.

2. S tím tak trochu souvisí i to, že jsem čekal více reakcí na poněkud kontroverzní tvrzení, které je v rozhovoru obsaženo, připomínám: "tímto rozhodováním (o tom, zda v rámci dosažitelného poznání vztahujeme své přítomné bytí k přesahu stávajícího ve všech smyslech tohoto slova, nebo zda smysl nacházíme v požitcích "úspěšné kariéry" a plodech této kariéry za cenu intelektuálního i morálního vyprazdňování) ovlivňujeme i náš podíl na velkém sjednocování těch civilizací, které překročí některá časoprostorová omezené své existence, jak svým způsobem předtušil Otakar Březina" (měl jsem pochopitelně na mysli báseň Ruce, na kterou jsem odkázal - https://radimvalencik.pise.cz/10995-jeste-k-hledani-smyslu-ziti-a-byti.html Snad k výměně názorů na tuto velmi důležitou otázku ještě dojde.

(Pokračování třetí částí)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Pokračuji vzpomínkami na Krétu, kde jsem byl na začátku léta. Následující foto jsou ze závěru zdařilé dovolené.

V den odletu jsem ještě stihl malý výlet po pláži pod hotelem. Došel jsem až k ústí větší řeky, která se zde vlévá do moře.

Dotekla až do moře, i když ještě před ním se většina vody vsákla do písku a štěrku na pláži.

Jeden z posledních pohledů.

A na závěr foto z jednoho z výletů, které mě zbylo.