Vize, jakou potřebujeme/625

2. září 2023 | 00.01 |

blog ›

K článku Reforma veřejných financí a levice/5 - otázky

Viz: https://radimvalencik.pise.cz/11023-reforma-verejnych-financi-a-levice-5-otazky.html

Ivo Potůček

1) Je to projev pouhé nekompetentnosti anebo se jedná o záměr?

Tak především, vzpomeňme si na předvolební kampaň. Když jsem viděl obrázky představitelů Spolu na houpačkách anebo v kostýmech Avengers, tak jsem si říkal, že volit je může pouze člověk s inteligencí na hranicích samostatného pohybu. A podařilo se, nadkritická množina voličů se našla. Totéž se opakovalo i při senátních a prezidentských volbách. Potom to korunoval ministr Blažek prohlášením, že co se týče volebního programu, že premiér Fiala cosi říkal, ale ve skutečnosti to nemohl splnit. Pokud bychom brali demokracii vážně, tak by to bylo na nové volby. Ve skutečnosti jsou oficiální marketingové figury podstatně ovlivňovány (ne-li přímo řízeny) týmem nevolených a často skrytých poradců, kteří reprodukují skutečné záměry. Přímo ukázkové je to na osobnostech prezidentského úřadu v ČR a na Slovensku.

2) A pokud je to záměr, tak co se těmito destrukčními kroky sleduje?

0pt;font-family:"Times New Roman",serif; color:#7030A0">Bližší cíl je plné ovládnutí energetického monopolu. V tom případě lze dobývat rentu bez konkurenční soutěže. Vzdálenějším cílem může být geopolitická snaha připravit si nástupiště pro budoucí "studenou válku", která začne po ukončení ukrajinské krize. Zatímco v minulé studené válce byla loajalita velkých poražených Německa a Japonska podpořena mimořádným ekonomickým poválečným růstem, tak u poražených v minulé studené válce (ano jsme poraženými ve studené válce) se žádná podpora ekonomického boomu nepředpokládá, postačí něco na způsob koloniální zvenku dosazené vlády a příslušné oligarchie. Koneckonců na co investovat do budoucího bojiště á la Ukrajina.

3) Víme, jaké hry jsme účastni, tj. jaká hra se s námi či spíše proti nám hraje?

Vždy je třeba k úspěšné hře správně odhadnout svého protivníka. Zde máme trochu problém, protože oficiálním protivníkem jsou nastrčené marketingové figury, zatímco skutečný protivník je ve stínu. Něco o možných variantách hry jsem naznačil v předchozím bodu, ovšem odhadování skutečného protivníka a stanovení možných variant protihry může být obtížné. Jako první cíl se jeví odstranění současné koloniální vlády, podobně jako se děje v jiných podobných koloniích. Ovšem vyvstane otázka, kdo místo nich a kdo bude našim velkým spojencem. Také pokud počítáme až s volbami, tak je problém, kolik nevratných anebo obtížně zvrátitelných kroků do té doby tato vláda "vyrobí".

4) A můžeme se účinně bránit, když nedáme odpověď, jaká hra se proti nám hraje, kdo ji hraje a proč ji hraje?

Odpověď na první část otázky může být například pokus o revizi výsledků druhé světové války, dále roztříštění společnosti, aby se nemohla účinně bránit anebo postupná práce na rozkastování společnosti a vytvoření předpokladů pro vznik něčeho, co bych nazval neofeudalismem. Všechny ty nové společenské vynálezy jako gender, LGBT woke, greendeal a další pro mne jsou především snahou o popření humanistického myšlení, kdy často problematicky definovatelná práva menšin nebo dokonce přírody jsou nadřazována jednoznačně definovatelnému pojmu "lidství". Takže i odpor proti válce je devalvován nálepkou "chcimír", ačkoliv každému, kdo si přečetl knihy jako "Na západní frontě klid" anebo "Komu zvoní hrana", musí být jasné, jak to skutečně s válkou a s proválečnými kecy ve skutečnosti je. Za válku vždy nejvíce platí ti dole, zatímco ti nahoře válkou zvětší své majetky. Na otázku, kdo hraje proti nám hru, je taky strukturovaná odpověď. Vždy ten, kdo má z dané situace prospěch. A to může být pyramida majitelů moci a jim podřízených slouhů, také těch, kteří posluhováním moci získají vyšší status, než by si svými schopnostmi zasloužili. Zde bych uvedl například vědce, kteří "nevědí" a umělce, kteří "neumějí" anebo neziskovkáře, kterým jejich vzdělání nestačí k patřičné obživě. Čili boj se může ukázat obtížný, protože se jedná o určitou metastázu společnosti. A ten boj může mít defenzívní anebo ofenzívní charakter. Ofenzívní znamená vstřícný boj demonstracemi a obecně různými formami veřejného působení, také se může jednat o odhalování a karikování různými uměleckými formami. Defenzívní forma znamená předpokládat změnu například následkem nějakého geopolitického zlomu a postupně se na tuto změnu různými formami připravovat. Je jí například pěstování vize, Jungmannova akademie, ale také vytváření určitých komunit pro přežití v případě, že geopolitický zlom bude mít poněkud radikální povahu. Defenzívní i ofenzívní formu je možno použít i současně v různých kombinacích.

K tomu ode mne:

Velmi dobré postřehy, ale je nutno mít jasnou představu o struktuře a mechanismech fungování současné globální moci, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/10793-struktura-soucasne-globalni-moci.html

Tuto teoreticky co nejpřesněji vyjádřenou představu dále rozpracovávat, konkretizovat, podložit vyhodnocením empirických projevů apod.

A k tomu trochu inspirující přírody:

Pokračuji vzpomínkami na Krétu, kde jsem byl na začátku léta. Následující foto jsou ze závěru zdařilé dovolené.

Prý nejstarší oliva na světě. 3 až 5 tisíc let.

Působí skutečně monumentálně.