Vize, jakou potřebujeme/621

29. srpen 2023 | 00.01 |

blog ›

Jan Zeman, jeden z nejkvalifikovanějších ekologů u nás, napsal obsáhlou studii, ve které se zdařilým způsobem pokusil odlišit skutečnou cestu k řešení problematiky trvale udržitelného vývoje lidstva od doktrinálně modifikovaných variant greendealovského typu, které slouží k manipulaci s lidmi a prosazování pozičních výhod. Přemýšlivý člověk si uvědomí, kam až zašlo greandealovské pokrytectví, ale také to, jaký je realistická cesta řešení problémů souvisejících s uchováním kvalit přírodního prostředí. Mj. z určitých důvodů osobně dávám přednost pojmu "neomezený vývoj" před pojmem "udržitelný vývoj", který v sobě obsahuje predeterminaci restriktivního řešení.

Uveřejňuji jako příspěvek k pěstování vize, od svého textu odlišuji barvou, ke každé části přidávám poznámky.

Cesta k udržitelnému vývoji lidstva zůstává ve slepé uličce – část 7.

Jan Zeman

0001pt">Otazníky v teorii klimatických změn

Jádrem teorie klimatických změn je fyzikální jev – skleníkový efekt. Způsobuje ho vodní pára, oxid uhličitý, metan, ozón, oxid dusný, freóny, halony a některé další. S růstem koncentrace skleníkových plynů v ovzduší se zvyšují průměrné teploty na Zemi (dlouhodobě zvýšení průměrných teplot na povrchu Země v důsledku existence skleníkového efektu činí asi 33 stupňů Celsia, takže díky němu je život na Zemi možný), s poklesem koncentrace skleníkových plynů na povrchu Země se naopak snižují. S růstem teplot tají ledovce a hladina moří stoupá, s poklesem teplot ledovce rostou a hladina moří klesá.

Z hlediska dopadů na oteplování se účinnost skleníkových plynů přepočítává na tzv. radiační potenciál v CO_2ekv., tj. v přepočtu na účinek oxidu uhličitého. Aktuálně CO₂ = 1, CH₄ = 25, N₂O = 298 CO_2ekv. Donedávna se mělo za to, že vodní pára se na skleníkovém efektu na Zemi podílí 36-72 %, CO₂ 9-26 %, metan4-9 %, ozón 3-7 %... Horní hranice odpovídá skleníkovému plynu samotnému, dolní jeho působení ve směsi skleníkových plynů.

Rozpětí jsou to značná, navíc nejvýznamnější vodní pára, dále ozón, nemají primární antropogenní emise. Obsah vodních par v ovzduší měl být na Zemi v průměru dlouhodobě stabilní. Při průměrné životnosti vodních par v ovzduší 9 dní a jejich vysoké variabilnosti se jejich koncentrace za celé ovzduší Země obtížně měří. V srpnu 2021 tzv. 6. zpráva velkého klimatického panelu na základě dlouhodobých družicových měření zjistila, že koncentrace vodních par v ovzduší Země se v letech 1990-2020 zvýšila v průměru asi o 8 %. To je dost. Klimatologové nám dluží odpověď, co to dělá s koncepcí klimatických změn.

Emise a koncentrace skleníkových plynů v ovzduší Země solidně měříme až od roku 1990, tj. něco přes 30 let. Starší čísla jsou měkká a čím víc do minulosti, tím jsou "měkčí". Zhruba před 800 000ci lety končí zdroj koncentrací CO₂ zvaný "bublinky v ledovcích". Podobně je tomu se zprávami o vývoji teplot, srážek atd. v minulosti i o přírodně ekologických katastrofách – tj. velkých povodních, vichřicích (tajfunech), suchu atp.

Dlouhodobé dějiny Země ukazují na zásadní vliv dopadu větších kosmických těles (víme, že dopad planetky o průměru 10-11 km u mexického Jukatánu dorazil před 65 miliony let severoamerické dinosaury a ukončil druhohory, že dopady kosmických těles o průměru něco přes 1 kilometr do moře mají na svědomí dvě potopy světa v posledních 15 000 letech atd. Ukazují i na závažné dopady velkých sopečných výbuchu včetně téměř vyhubení lidí při výbuchu sopky Tambora před 70-71 tisíci lety, což je třetí nejsilnější prokázaný výbuch sopky. Víme také, že velké výbuchy sopek vyvržením množství popela vysoko do ovzduší způsobily v minulosti vícekrát léta neúrody a hladomorů. V tomto směru byly socialistické rezervy potravin na jeden rok spotřeby nedostatečné, leč proti současným třídenním zásobám v Česku vypadaly královsky.

Velké ekologické katastrofy způsobil také pohyb kontinentů. Nejhorší byla asi zkáza biosféry v Antarktidě v důsledku jejího nasunutí k jižnímu zeměpisnému pólu, spojeného s jejím zaledněním. Spojení Střední a Jižní Ameriky vedlo k invazi vyšších savců do Jižní Ameriky a k vymření většiny tamních vačnatců. Atd.

Vliv na klima mají i přírodní cykly, které při zřetězení mohou spustit novou dobu ledovou nebo naopak ji ukončit a spustit oteplování. K nejobávanější patří stoupání hladiny moře. V minulosti činilo asi 1 milimetr za rok, dnes jsou to tři milimetry za rok. Pro srovnání, v době vrcholného tání ledovců na konci doby ledové moře stoupalo o 35 milimetrů za rok.

Zhruba před šesti tisíci lety změna větrů s vláhou způsobila vysychání dosud zelené Sahary. Dnešní největší poušť světa má na svědomí tato změna asi z jedné poloviny. Druhou polovinu Sahary vytvořil svou neodpovědnou kořistnickou činností člověk.

Mezer v poznání je mnohem víc. Je chybné tyto skutečnosti přehlížet. Dosud se klimatologové přou, zda sílící oteplování zvyšuje či nezvyšuje výskyt tajfunů. Časová řada je příliš krátká na jednoznačné závěry.

Četné nejistoty v poznání přinejmenším komplikují snahu o účinnou ochranu před následky sílících klimatických změn. Je třeba si přiznat, že škody způsobené velkými povodněmi, na kterých se podle všeho neodpovědná činnost člověka významně podílí, jsou nejméně z 90 % funkcí neodpovědné výstavby v záplavových územích, kterou v Česku nezastavila ani série ničivých povodní v letech 1997-2013 a reálně ji přes zákaz uvolnila tzv. "demokratizace protipovodňové ochrany". Vyjednávání neodpovědného investora s vodoprávním úřadem obvykle končí "prokázáním" bezpečnosti stavby před velkou povodní, často zjevně vylhaným.

Závěr

Ptáme-li se, jak dosáhnout udržitelného rozvoje, musíme začít vytvořením systému míru, kolektivní bezpečnosti a skoncování s bídou a nejrůznějším brutálním útiskem. Pokud si budeme myslet, že my, Západ, jsme pupkem světa a můžeme si vůči "barbarům" na Jihu dovolit prakticky cokoliv, se zlou se potážeme. Až válka na Ukrajině skončí (doufám, že už brzy), zjistíme, že Západ ztratil nadvládu nad světem, že válku vyhrála Čína, Indie a další státy "Jihu", které si v ní ani nevystřelily. Spolu s Ukrajinou bude těžce poražena také Evropská unie, vlastně je už teď, protože se ke své škodě stala vazalem Spojených států a ty ji nemilosrdně drtí. Že je v této válce poražen také zjevně nedostatečný potenciál udržitelného rozvoje, není snad třeba zdůrazňovat. Že máme své perverzní evropské hodnoty, bude pro Evropu spíše přitěžující okolností.

K tomu literatura:

Zeman,J.: Analýza vybraných problémů udržitelného rozvoje – pohled do budoucnosti a do minulosti, 2. 12. 2014, KSV – Fórum společenských věd, vyvěšeno 4. 1. 2015, ISSN 2336-7679, https://www.klubspolved.cz/ZemanJ141202-ch.htm.

K tomu:

Závěrečné shrnutí není třeba a závěr, který napsal J. Zeman je velmi výstižný. Pouze k otázce "jak dosáhnout udržitelného rozvoje?" malé upřesnění a doplnění:

1. Přesnější je ptát se, kudy vede cesta kvalitativně neomezeného rozvoje (včetně ekonomického růstu).

2. Jde o pochopení toho, že jde o změnu srovnatelnou svým rozsahem a převratností s průmyslovou revolucí, kdy tahounem ekonomiky, dominantním ekonomickým sektorem se stanou produktivní služby, životní styl bude bezprostředně spjat s produktivní spotřebou a takto produkovaný inovační potenciál společnosti bude sloužit k výraznému azásadnímu snížení ekonomického růstu na zatěžování přírodního prostředí vedlejšími důsledky ekonomické činnosti.

(To již byl závěrečný díl série)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Většinu dovolené jsem trávil na Slovensku. Ze Slovenského ráje jsem se vypravil i do vzdálenějších oblastí, částečně i do Polska. Trocha místní flory i fauny.

Pěkná babvočka jenerál, pardon, admirál.