Vize, jakou potřebujeme/618

Vize, jakou potřebujeme/618

K problematice mnohosvětovosti, umělé inteligence, zombíkům a k tomu, jak tyto otázky souvisejí i jak souvisejí s pěstováním vize, napsal velmi dobrý text určený širší, ale poučené veřejnosti Ivo Potůček. Rozdělil jsem jej do tří stravitelných částí. Jsem přesvědčen, že zaujme a případně někoho podnítí k reakci:

Ještě k mnohosvětovosti, umělé inteligenci a zombíkům – část 3.

Ivo Potůček

1)     5) Zombie mezi námi

Musím říci, že když jsem poprvé zachytil termín "zombíci" pro určitou část společnosti, tak jsem se pohoršil a svým způsobem reagoval v jednom komentáři (originální diskuzi jsem nezachytil). Prohlásil jsem, že i zombíci jsou také lidé (dokonce v křesťanském slova smyslu "bližní").

Když emoce ochladly, tak jsem si vzpomněl, že vlastně společnost svým způsobem zombíků popsal Aldous Huxley ve svém Konci civilizace. Alfy a bety svým stylem života by mohly charakterizovat dnešní "lepšolidi", gamy, delty a epsiloni ty dolni kasty. Svým způsobem to pozorujeme kolem. Dokonce takříkajíc s mateřským mlékem je dětem vštěpováno opovržení nižšími kastami (také pozorujeme). A zombíky z lidí dělá organizovaný konzum, kultura orientovaná na emoce a pocity, nikoliv na intelekt, absence rodinné výchovy (neexistence rodiny vůbec), a také velice redukovaná věda. Prostě statická hierarchická společnost. Vždycky se najdou i v takové společnosti lidé, kteří se vymykají z davu, tak ti se mohou stát inspektory, kteří to řídí, ovšem těch je omezený počet. Pro ostatní je vyhnanství na ostrovy anebo komory pro bezbolestné zabíjení.

Ovšem lze říci, že každá kasta je se svým údělem spokojena a netouží po změně. A pokus vnést mezi kasty nespokojenost a "revoluční nálady" se setká s nepochopením. Tak jsem si dodatečně uvědomil, že snaha revolucionalizovat dnešní zombíky ať již tím nebo oním způsobem je odsouzena k nezdaru. Stále je ještě "nadkritické množství lidí" se svým údělem spokojeno a případné změny, obzvláště pokud by byla spojena se zvýšeným úsilím anebo dokonce strádáním, se bojí. Trojí volby po sobě to víceméně potvrdily. Připadá mi, že i revoluční úsilí dnešní mládeže je kanalizováno nežádoucím směrem nikoliv ke zlepšení společnosti.

2)     6) Budoucnost

Vývoj lidské civilizace (vlastně obecně jakékoliv civilizace) se předpokládá, že by mohl probíhat třemi směry:

- Expanze a využívání zdrojů stále širšího vesmíru (planeta, sluneční soustava, galaxie).

Dnešní úroveň kosmické techniky je zatím z těchto hledisek velice primitivní. Ani zdroje planety nevyužíváme vhodným a účinným způsobem.

- Stále lepší ovládání mikrosvěta. Zde již jsou první úspěchy v genetice a v nanotechnologiích.

- Stále lepší informační propojení vedoucí až ke vzniku planetárního vědomí. Planetární vědomí je zatím daleko, ale stále hustější a rychlejší informační propojenost je zřejmá.

Všechny tyto směry mohou samozřejmě probíhat současně a navzájem se podporovat.

3)     7) Závěr

Poněkud opožděně jsem reagoval na podněty zaslané mailem. Také jsem očekával, že mi přečtení knihy Thomase Hertoga poskytne nové podněty. A také tvorba této reakce mi šla nějak ztuha. Takže se omlouvám.

Zjevně nás čeká poznávání souvztažností mezi realitou, informaci o realitě a na základě těchto informací vytváření modelů reality, ať již kvantových, informačních nebo jiných. Takže teoretičtí fyzikové se stále více orientují na to, jak se vesmírem pohybuje a případně se mění nejenom hmota nebo energie, ale i informace. A otázka změny nebo ztráty informace okamžitě vyvolává poptávku po nových hypotézách anebo vysvětleních. Takže to, že žijeme v informačním věku, znamená nejenom zahlcení všemi možnými informacemi, ale také to, že jsme začali hledat informace jak na úrovni kosmických objektů, tak na úrovni elementárních částic. Prostě informace se stává stejně důležitou entitou jako hmota nebo energie na všech úrovních zkoumání lidského bytí.

(Pokračování dalším tématem)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Pokračuji vzpomínkami na Krétu, ze které jsem se před pár dny vrátil. Byl jsem tam poprvé. Každý den jsme podnikali výlety "rakváčů" (55+) do různých míst. Nejnáročnější byla soutěska Samaria (18.5 km, výškový rozdí 1200 metrů, chůze po kamenech...). Samarii jsme zvládli všichni.

Oltář v dolní části kláštěra Agia Triada.

 Expozice z historie kláštera.

Expozice z dějin kláštera.

Expozice z dějin kláštera - to je jen nepatrná část poměrně velké expozice.