Vize, jakou potřebujeme/615

23. srpen 2023 | 00.01 |

blog ›

Jan Zeman, jeden z nejkvalifikovanějších ekologů u nás, napsal obsáhlou studii, ve které se zdařilým způsobem pokusil odlišit skutečnou cestu k řešení problematiky trvale udržitelného vývoje lidstva od doktrinálně modifikovaných variant greendealovského typu, které slouží k manipulaci s lidmi a prosazování pozičních výhod. Přemýšlivý člověk si uvědomí, kam až zašlo greandealovské pokrytectví, ale také to, jaký je realistická cesta řešení problémů souvisejících s uchováním kvalit přírodního prostředí. Mj. z určitých důvodů osobně dávám přednost pojmu "neomezený vývoj" před pojmem "udržitelný vývoj", který v sobě obsahuje predeterminaci restriktivního řešení.

Uveřejňuji jako příspěvek k pěstování vize, od svého textu odlišuji barvou, ke každé části přidávám poznámky.

Cesta k udržitelnému vývoji lidstva zůstává ve slepé uličce – část 4.

Jan Zeman

0001pt">Ignorování základních problémů v dopravě

Velké environmentální, energetické a další problémy přináší neúměrný rozvoj dopravy. Má 2 řešení – minimalizaci dopravních potřeb (za socialismu úspěšně se rozvíjející komplexní bytová výstavba včetně občanského vybavení byla bez větších protestů environmentalistů po roce 1989 zavržena, takže se staví byty, bytové domy, minisídliště a satelitní města vesměs bez občanského vybavení, často plně závislých na autech) a přesun části přepravních toků z environmentálně i jinak škodlivé silniční, dále letecké dopravy na dopravu kolejovou. Tyto priority v reálné politice nevládních environmentalistů bývají uváděny, v praxi ale prosazují šetrnější silniční dopravu ve smyslu zásadního snížení její emisní a hlukové zátěže jejím dalším ekonomickým zvýhodňováním a tím i posilováním na úkor reálně šetrné kolejové dopravy. Přitom je známo, že nová auta musí splňovat platné přísné emisní normy a že ani vysoké snížení uživatelských poplatků prakticky neovlivňuje jejich pořizování. Čest výjimkám, jako je Český a slovenská dopravní klub, vedený RNDr. Miroslavem Patrikem!

Můj ekonomický rozbor dopravy v ČR shledává tristní věci. Hrubé nekalkulované náklady pěti základních oborů dopravy (dotace z veřejných rozpočtů, z hlediska ochrany životního prostředí pozitivní a negativní daňové úlevy v dopravě, vyčíslená část ekonomických škod ze znehodnocování přírodních složek životního prostředí, způsobovaná pěti základními obory dopravy) činí v ČR 7-8 % hrubého domácího produktu, jejich čisté nekalkulované náklady (po odečtení výnosů spotřební daně za pohonné hmoty spotřebované příslušnými obory dopravy a výnosu zpoplatnění užívání silnic a dálnic) 5-6 % hrubého domácího produktu. Tyto výpočty jsem uskutečnil za ČR a za roky 1993-2010, jde tudíž o dlouhodobou tendenci. Skutečnost je ještě horší, protože dělící efekt silnic dálničního typu neumím ocenit, přitom jde o vážnou externalitu. Zřejmě je tomu podobně i v jiných státech nejen EU. Po odečtení ekonomického přínosu dopravy – její přidané hodnoty – je pět základních oborů dopravy v ČR v hluboké národohospodářské ztrátě, přitom nešetrná silniční doprava v mnohem větší než šetrná doprava železniční. Jinak řečeno, dopravu máme extrémně nákladnou, podvazující hospodářský rozvoj (že kapitáni nejen české dopravy blábolí o prosperitě dosahované přednostní výstavbou dálnic, na tom nemůže mnoho změnit) a silně zvýhodňující jednak dálkovou mezinárodní veřejnou dopravu a jednak ekologicky hrubě závadnou silniční a leteckou dopravu, o podvazování rozvoje a nejednou i existence odlehlejšího venkova nedostatečnou dopravou nemluvě. Na této zlé skutečnosti se podílí i čeští zelení, kteří s podporou většiny nevládních environmentalistů v roce 2008 prosadili zásadní snížení zpoplatnění užívání silnic pro vozidla s nižšími emisemi – až na 9 let ve výši až dvou třetin užívaných sazeb! Přitom tyto poplatky jsou i tak nedostatečné svou výší. Jen inflační valorizace silniční daně by musela v roce 2020 vést ke ztrojnásobení jejich sazeb! O rozsáhlém plýtvání na stavbách vodních cest a silnic dálničního typu, údajně ve veřejném zájmu, snad někdy jindy.

Za celosvětovou debilitu je nutno označit zachovávání mezinárodních mnohostranných smluv o osvobození mezinárodní veřejné dopravy od placení daně z přidané hodnoty včetně jí spotřebovaných paliv a energie a mezinárodní námořní, námořně letecké, vnitrozemské vodní a mezinárodní letecké dopravy od placení spotřební daně za pohonné hmoty, zavedené kdysi na podporu mezinárodního obchodu a později i na podporu cestovního ruchu. Jen ČR tak v letech 2015-20 mezinárodní dopravu českých podniků podporovala částkou 35-50 mld. Kč za rok, z toho na paliva připadalo 12-20 mld. Kč/rok. Na žádné z 27 světových klimatických konferencí žádný stát nenavrhnul zrušení těchto archaických perverzních daňových osvobození, resp. smluv o jejich poskytování charakteru zvykového práva. Ani státečky, kterým hrozí zatopení stoupajícím mořem. Přitom jde o tržně konformní opatření na ochranu klimatu. Nerozumím tomu.

Problémem je i zběsilá snaha environmentalistů prosazovat cyklistickou dopravu jako alternativu k nežádoucí dopravě silniční. Problém je, že nejzdravější pěší chůzi pak sráží nejen neukáznění řidiči aut (podobně cyklisty), ale také neukáznění cyklisté včetně nově elektrokol a elektrokoloběžek. Za debilitu považuji naštěstí neúspěšný pokus zrušit lokální železniční trať za účelem přeměny jejího tělesa na cyklostezku. Pro pěší chůzi se v ČR nedělá prakticky nic a environmentalisté s tím nemají problém!

K tomu:

Přesné údaje a odhady. Výborné postřehy. Chybí dvě vzájemně propojené věci:

1. Výraznou tendencí kvalitativně nového typu ekonomického růstu je lokalizace výrob prostřednictvím nejmodernějších technologií (nanotechnologie, malé modulární reaktory, šití statků na míru "tu a teď" prostřednictvím umělé inteligence). To vše odbourá potřebu kamionového šílenství.

2. A proč to kamionové šílenství bují a greandealisté jej přehlížejí? – Jednoduchá odpověď. Vytváří přece závislost všech na globální mocí určovaném přidělování toho, kdo co může. Kamionové šílenství je velmi účinný nástroj potlačování lokalizace výrob a vynucování poslušnosti, ekonomickou základnou likvidace předpokladů pro rozhodování na té úrovni, které se problémy týkají a na které je lze řešit.

Snad ještě maličkost týkající se problémů dopravy z hlediska cestování. Osobně mám rád zahraniční zájezdy, ale vyměnil bych je za možnost působit po delší dobu – půl roku až dvou – v různých částech světa, někoho něco naučit a sám se naučit, přenést know-how, vnímat jiné kultury a obohatit se jimi. K takovému světu lze dospět a je to určitě lepší, příjemnější a produktivnější, než cestování, jehož cílem je válet se u moře a přežírat se na švédských stolech.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Většinu letošní dovolené trávím na Slovensku. Máme zde chatu ve Slovenském ráji.

Z výletu nad polským Witowem, kam jsem si zajel na cestě z Prahy, kde jsem na týden pobýval, abych vyřídil některé aktuální pracovní záležitosti.

Sestupuji zpět do Witova, do údolí Černého Dunajce.