Vize, jakou potřebujeme/611

Vize, jakou potřebujeme/611

Jan Zeman, jeden z nejkvalifikovanějších ekologů u nás, napsal obsáhlou studii, ve které se zdařilým způsobem pokusil odlišit skutečnou cestu k řešení problematiky trvale udržitelného vývoje lidstva od doktrinálně modifikovaných variant greendealovského typu, které slouží k manipulaci s lidmi a prosazování pozičních výhod. Přemýšlivý člověk si uvědomí, kam až zašlo greandealovské pokrytectví, ale také to, jaký je realistická cesta řešení problémů souvisejících s uchováním kvalit přírodního prostředí. Mj. z určitých důvodů osobně dávám přednost pojmu "neomezený vývoj" před pojmem "udržitelný vývoj", který v sobě obsahuje predeterminaci restriktivního řešení.

Uveřejňuji jako příspěvek k pěstování vize, od svého textu odlišuji barvou, ke každé části přidávám poznámky.

Cesta k udržitelnému vývoji lidstva zůstává ve slepé uličce – část 3.

Jan Zeman                                       

Ignorování sociálních problémů

Ekologisté jsou přesvědčeni, že bojují za sociální spravedlnost. Mají-li na mysli případy typu "snížení úrovně znečištění zmenšuje poškozování lidského zdraví", mají jistě pravdu. Škodliviny více či méně poškozují lidské zdraví, byť u mnohých trvají spory o míře tohoto poškozování. Jinak je tomu s tradičními problémy sociální spravedlnosti.

ČR má dnes třetí strategii udržitelnosti. První (Libora Ambrozka z KDU-ČSL) mírně osekávala nedostatečný sociální pilíř udržitelného rozvoje, druhá (Jana Dusíka ze SZ) zásadně osekávala tento pilíř, třetí současná (Richarda Brabce z ANO 2011) ho mírně posilovala. Environmentalisté na hrocení četných sociálních problémů a u druhé strategie udržitelnosti ČR na rozbíjení beztak nedostatečného sociálního pilíře udržitelnosti neviděli nic špatného, resp. prakticky nereagovali. Zřejmě měli za to, že jsou v souladu s udržitelností. Přitom ožebračování chudých zostřuje celou řadu sociálních problémů a zhoršuje i klasické problémy ekologické, klasicky zvyšuje znečišťování ovzduší stimulací domácího spalování odpadů včetně tvorby karcinogenních dioxinů, aby chudí na venkově se chtějí ve svých domovech ohřát). Největším nepřítelem životního prostředí byla, je a bude bída, která má zejména u bezdomovců absolutní rozměry, ale nejen u nich. Samozřejmě se těžko s bídou bojuje, když environmentalisté vědomě či nevědomě vyznávají neoliberální ekonomie, místo aby ji považovali za zásadní překážku úsilí o ekologizaci.

Také asociální řešení řady praktických environmentálních problémů, prosazované EU, ČR a nevládními environmentalisty, říká, že je jim sociální spravedlnost a dokonce i reálná udržitelnost lhostejná. Jádro nevládních environmentalistů podpořilo i hrubě asociální "Topolánkův batoh", protože v něm bylo několik zanedbatelných, ale také několik hrubě chybných opatření k "ekologizaci."

Ignorování ekonomických problémů

Zdá se, že hloupé heslo environmentalistů z 90. let 20. století: "Co je ekologické, musí být i ekonomické!" se mnoha nevládním environmentalistům vrylo hluboko pod kůži. Je to vidět zvláště v nesmyslném boji proti jaderným elektrárnám. Tento boj těžce poškozuje ochranu čistoty ovzduší, ochranu stability klimatu i sociálně ekonomický rozvoj, což ale protijaderným environmentalistům zjevně nevadí, přitom kupodivu ignorují i kardiální problém jaderných zbraní, a v bezhlavé podpoře obnovitelných zdrojů paliv a energie (zejména energie proudící vody, větru, Slunce a biomasy), ať to stojí, co to stojí. Takže prý v nejúspěšnější fotovoltaice je z veřejných rozpočtů ve velkém dotována instalace fotovoltaických elektráren, ceny jimi vyráběné elektřiny a v létě se dnes leckde platí i za to, že někdo elektřinu z nich odebere. Ale podle bojovníků za obnovitelné zdroje je i tato elektřina ekonomicky rentabilní! Jistě, příznivější přírodní podmínky mají ve Středomoří, na Sahaře, v subtropech a v tropech. Ale problém nepravidelné výroby elektřiny z fotovoltaických elektráren mají i tam, byť asi méně vyhrocený.

Chápu, že ekonomy a skutečné energetiky jímají mdloby, ač většinou nevědí o nemalých kontroverzích obnovitelných zdrojů energie v rámci ochrany životního prostředí, které ale environmentalisté energetici ignorují. Klasicky, pálení biopaliv, vypěstovaných na zemědělské půdě, prohlubuje ve světě hlad a bídu. Pálení dřeva poškozuje dřevozpracující průmysl a navazující obory a sem tam i existenci lesů, základu ekologické stability na souši. Evropská unie i ČR ale tak dál úspěšně "řeší" klimatický problém a reálně ho prohlubují. Že na jihu mnozí občané mřou hladem a bídou je prý jen malá vada na kráse. Nevládní environmentalisté dlouhá léta podporovali i ničení tropických deštných pralesů nejen v Indonésií v zájmu pěstování palmy olejné co by biopaliva, přitom v úhrnu emise skleníkových plynů, hlavně oxidu uhličitého CO₂ a metanu CH₄, které přispívají ke zhoubnému oteplování, se tak zvýšily asi 6x!

Václav Klaus a spol k 1. lednu 1992 prosadili do obchodního a občanského zákoníku zlou zásadu, že "škody způsobené řádně povolenými a provozovanými technologiemi nese poškozený, nikoliv jejich původce." S hořkostí musím konstatovat, že v boji proti tomuto zlořádu jsem po celou dobu osamocený, resp. nejen ekonomům, ale také environmentalistům to příliš nevadí! Hlavně že razí zásadu: "Znečišťovatel platí!" Pokud už platí, pak velmi nízký poplatek. Slovenština má pro to slovo jazykově shodné s úplatkem, kterému se hodně podobá.

Environmentalisté si osvojili i spekulační nástroj stimulace snižování emisí oxidu uhličitého – obchod s povolenkami na emise CO₂ z velkých zdrojů. Spekulace prý nevadí, hlavně že rozvrací velké emitenty CO₂, byť to může znamenat jen jejich náhradu větším počtem emitentů menších. Takže kromě jiného tak financujeme důchodové fondy v USA.

Snaha rozkulačit ČEZ přinesla hořký plod v tom smyslu, že EU donutila ČEZ prodat Elektrárnu Chvaletice, kterou se chystala za rok zavřít. Koupil ji uhlobaron a provozuje jí dál již asi osm let, a to na základě výjimky na dva druhy emisí, které mu vydal krajský úřad Pardubického kraje a nedávno zrušil soud. Chápu, že jsou nejen environmentalisté rozhořčeni. Ale nepožadovali od začátku rozkulačení a.s. ČEZ? Nevědí environmentalisté, že 20. století je stoletím monopolního kapitalismu a že určující je "ne fair play" chování, resp. monopolní zvůle? To ale již popsal jistý Vladimír Iljič Lenin v Imperialismu jako nejvyšší stadium kapitalismu v roce 1917!

K tomu:

Sociální aspekt skvěle zařazen a na adekvátním místě, ale souvislost s ekonomickou problematikou jde trochu mimo. Bude nutné znovu a znovu připomínat Marxovo:

"Skutečná ekonomie - úspornost - záleží v úspoře pracovní doby: (minimum - a redukce na minimum - výrobních nákladů), tato úspornost je však totožná s rozvojem produktivní síly. Nejde tedy vůbec o to zříkat se požitku, nýbrž rozvíjet produktivní sílu a schopnosti k výrobě a tedy i schopnosti a prostředky požitku. Schopnost požitku je podmínkou požitku, tedy jeho prvním prostředkem, a tato schopnost znamená rozvoj nějaké individuální vlohy, produktivní síly. Úspora pracovní doby se rovná růstu volného času, tj. času pro plný rozvoj individua, který zase působí zpětně na produktivní sílu práce jako největší produktivní síla."

(K. Marx, Rukopisy Grundrisse, sv. II, Svoboda, Praha 1974, str. 343)

Přečíst a promyslet. Raději 3x! Tady je podstata toho, o co jde. Uvědomme si, že "úspornost", tj. "minimum - a redukce na minimum - výrobních nákladů" je právě onen šetrný vztah k přírodě. Minimalizace surovinových a energetických vstupů, minimalizace zátěže přírodního prostředí vedlejšími produkty výrobní i spotřební aktivity. A současně s tím i změna charakteru spotřeby směrem k produktivní spotřebě, k rozvoji schopností člověka, které inovační aktivitu zaměřenou na výše uvedené snižování nákladů umožňují (prostřednictvím nanotechnologií, lokalizace výrob apod.).

(Právě o tom ti, kteří byli vtažení do greendealovského mlýnku inteligence na fašírku plytkých názorů, prostřednictvím kterých lze manipulovat s lidmi, kteří nemají ucelený pohled na svět, nemají ani potuchy.)

(Pokračování

A k tomu trochu inspirující přírody:

Pokračuji vzpomínkami na Krétu, ze které jsem se před pár dny vrátil. Byl jsem tam poprvé. Každý den jsme podnikali výlety "rakváčů" (55+) do různých míst. Nejnáročnější byla soutěska Samaria (18.5 km, výškový rozdí 1200 metrů, chůze po kamenech...). Samarii jsme zvládli všichni.

Cesta od kláštera Gouverneto do městečka Stavros, kde se natáčel film Řek Zorba.

Zaniklá část kláštera v nedaleké soutězce.

Tady bývalo kdysi živo, ale klášterní život už tak nepřitahuje.

Pohled na celý areál opuštěné části kláštera.

Tady už pokračujeme k městečku Stavros tímto kaňonem.