Vize, jakou potřebujeme/610

18. srpen 2023 | 00.01 |

blog ›

Jan Zeman, jeden z nejkvalifikovanějších ekologů u nás, napsal obsáhlou studii, ve které se zdařilým způsobem pokusil odlišit skutečnou cestu k řešení problematiky trvale udržitelného vývoje lidstva od doktrinálně modifikovaných variant greendealovského typu, které slouží k manipulaci s lidmi a prosazování pozičních výhod. Přemýšlivý člověk si uvědomí, kam až zašlo greandealovské pokrytectví, ale také to, jaký je realistická cesta řešení problémů souvisejících s uchováním kvalit přírodního prostředí. Mj. z určitých důvodů osobně dávám přednost pojmu "neomezený vývoj" před pojmem "udržitelný vývoj", který v sobě obsahuje predeterminaci restriktivního řešení.

Uveřejňuji jako příspěvek k pěstování vize, od svého textu odlišuji barvou, ke každé části přidávám poznámky.

Cesta k udržitelnému vývoji lidstva zůstává ve slepé uličce – část 2.

Jan Zeman

Ignorace společenského rozvalu

Základní příčinou rostoucího společenského rozvratu Západu po roce 1989 je přezrálý pozdní kapitalismus, hledající svou záchranu ve stále zvrácenějších ideologiích. Kromě ekonomického neoliberalismu (Klausův trh bez přívlastků, který mimo jiné zplodil velkou ekonomickou krizi 1929-33, německý nacismus a druhou světovou válku), militarizace (osvědčuje se prý hlavně USA a Velké Británii, byť fakta mluví o něčem jiném), vojenské, ekonomické i kulturní války, které vede Západ proti nezápadnímu světu. Nově jde zejména o ideologie multikulturalismu (tj. snaha zničit evropské národy organizováním masové migrace převážně kulturně nekompatibilních muslimů do Evropy a "rozředění" domorodé evropské populace pod rouškou humanity, což vede mimo jiné k četným No Go Zonám, kam se již neodvažuje chodit ani policie, k sílícímu islamistickému teroru vůči domorodým Evropanům a jejich kultuře, nevyjímaje hořící kostely a nedávno i hořící předměstí větších francouzských měst), a genderismu, tj. frontálnímu útoku na heterosexuální rodinu, základ společnosti, pod rouškou pseudohumánní ochrany malé menšiny homosexuálů (LGBT). Kult nejrůznějších úchylek i zvrhlostí včetně vydávání poruchy sexuálního chování za normální věc hodnou obdivu a šikany heterosexuální většiny obyvatel za normální chování patří k předním zvrácenostem současného západního světa.

Zavádění LGBT výchovy již do základních škol je zločin na mladé generaci. Přitom jsou to radikální muslimové, kteří mají rodinu za posvátnou a v souladu s Koránem homosexuály vraždí, nově i v Evropě. Levice i bojovníci za udržitelnost by měly rozhodně vystupovat proti těmto zrůdným ideologiím, ale buď je brání (klasicky v někdejší EU 15), nebo mlčí, čímž je v ČR tiše podporuje. Někteří na české levici je podporují i otevřeně. V Polsku tzv. proevropské strany včetně tamní Levice a zelených dokonce pořádají demonstrace s vlajkami LGBT proti stávající pravicově konzervativní vládě PiS, která mimo jiné brání heterosexuální rodinu. Duhové průvody ale nejsou znakem svobody a rovnoprávnosti, ale totálního mravního rozvalu společnosti, kde se normální heterosexuální rodina dostala na pranýř. Jako kdysi v rozpadající se Západořímské říši.

Rozkulačit ČEZ

Malé je zpravidla krásné, ale existují i výjimky. Vlak je velký a šetrný, zatímco auto je malé a nešetrné, přitom je nutno zvažovat také počty, které jsou zde nesrovnatelné.

Slovo rozkulačit (původně v Sovětském svazu 30. let v rámci kolektivizace zemědělství, která se nevedla v rukavičkách) zní asi příšerně. Požadavek environmentalistů na rozdělení velkého podniku a.s. České energetické závody (ČEZ) ale nelze nazvat jinak než jako požadavek na jeho rozkulačení. Jeho motivem bylo a je zásadní oslabení firmy a v rámci boje za zastavení rozvoje a postupného odstranění české jaderné energetiky.

V rámci transformace ČEZ v první polovině 90. let ztratil elektrorozvodnou soustavu (přenosovou i distribuční) a teplárny, které byly od něj odděleny a privatizovány samostatně. Současně byla privatizována asi třetina a.s. ČEZ. Dnes stát vlastní ČEZ asi ze 70 %, což citelně komplikuje jeho řízení a rozvoj. Tedy, k určitému rozkulačení ČEZu došlo. Nebylo to sice v rozsahu, požadovaném environmentalisty, přesto ale napáchalo obrovské ekonomické, energetické, klimatické a environmentální škody. Jak? Samostatné teplárny až na výjimky odmítly projekty využití tepla kondenzačních elektráren k vytápění svých okrsků s tím, že jsou nenahraditelné, a s nimi i rozsáhlé úspory paliv, energie a emisí, které tyto za socialismu plánované a někdy i realizované investice nabízely. Ještě zhoubnější bylo ochromení výstavby jaderných elektráren v Československu a také spaloven. Dopady uvedu v emisích skleníkových plynů, viz tabulka č. 1:

Tabulka č. 1 - Jaderné elektrárny a snižování (či naopak zvýšení – poznámka RV, viz též komentář JZ) emisí CO₂ v ČR v letech 1990-2018.

Zdroj – vlastní výpočty, viz ¹⁾. 1/3 emisí CO₂v předposledním řádku tabulky je z celkových emisí silniční dopravy, vykazovaných českou statistikou. Údaje přibližné.

Jaderné elektrárny za léta 1990-2018 odvrátily 612 miliónů tun emisí CO₂. Zpožďování výstavby jaderných elektráren po roce 1989 nad dva roky za spoluúčasti environmentalistů vedlo k emisím CO₂ ve výši asi 869 miliónů tun. Nevyužití tepla jaderné elektrárny Dukovany k vytápění Brna v letech 1993-2018 obnáší dalších 172 miliónů tun CO₂ navíc. Nevyužití tepla jaderné elektrárny Temelín k vytápění Českých Budějovic, Tábora, Písku a Strakonic za léta 1995-2018 obnáší navíc 21,5 miliónů tun CO₂. Čtyřleté zpoždění dostavby horkovodu z Elektrárny Mělník do Prahy, způsobené zejména environmentalisty (ano, při povrchovém vedení hyzdí krajinu), obnáší 4,2 miliónů tun CO₂ navíc. Dopadlo to ale poměrně dobře, v říjnu 1995 byla stavba zahájená v roce 1987 zprovozněna. Spalovna Praha Malešice, stavěná od roku 1987, byla zprovozněna v roce 1997 se zpožděním 6 let, z něhož tři přičítám úsilí o lepší ochranu životního prostředí, zejména ovzduší, a tři roky obstrukcím environmentalistů, kteří v Česku zásadně odmítají spalovny odpadů. Obnáší to asi 737 000 tun emisí CO₂ navíc. Ponechání rozestavěného parovodu z Elektrárny Chvaletice do Kolína osudu přineslo navíc 2,64 miliónů tun emisí CO₂. Zuřivá prosilniční politika, bez podpory environmentalistů, si přičítá asi 145 miliónů tun emisí CO₂.

Ano, svatá válka environmentalistů proti šetrným jaderným elektrárnám, spalovnám odpadu, snaha rozkulačit a.s. ČEZ, přehlížení předností centralizovaného vytápění (jedné obci zablokovaly dotace dva miliony korun na připojení se k mělnickému horkovodu a ve prospěch dotací pět miliónů korun účelově vázaných na připojení se obce na zemní plyn) a špatná opravní politika (prosazovaná zpravidla proti vůli environmentalistů) přinesla v Česku za léta 1990-2018 úhrnem 1 682 miliónů tun emisí CO₂ navíc, o množství jiných škod a ztrát nemluvě! Jaká je to pomoc obyvatelům korálových ostrovů, zatápěných stoupající hladinou moře, není třeba vysvětlovat.

K tomu:

1. Upozornil jsem na drobnou chybu v tabulce, nejde vždy o snížení, ale buď o zvýšení, nebo snížení; jinak je tabulka vynikající.

2. Zařazení "společenského rozvalu" hned na druhé místo ekologické problematiky, podobně jako snahy likvidovat ČEZ, považuji za vhodné. Ale opět to nastoluje otázku: Je to projev pouhé nekompetentnosti, nebo se jedná o záměr? A pokud je to záměr, tak co se těmito destrukčními kroky sleduje? Víme, jaké hry jsme účastni, tj. jaká hra se s námi či spíše proti nám hraje? A můžeme se účinně bránit, když nedáme odpověď, jaká hra se proti nám hraje, kdo ji hraje a proč ji hraje? – Tady nestačí říci jen to, že se jedná o "projev pozdního kapitalismu" či "důsledek neoliberálních koncepcí". To je zastírání toho, o co jde.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Pokračuji vzpomínkami na Krétu, ze které jsem se před pár dny vrátil. Byl jsem tam poprvé. Každý den jsme podnikali výlety "rakváčů" (55+) do různých míst. Nejnáročnější byla soutěska Samaria (18.5 km, výškový rozdí 1200 metrů, chůze po kamenech...). Samarii jsme zvládli všichni.

Cesta od kláštera Gouverneto do městečka Stavros, kde se natáčel film Řek Zorba.