Vize, jakou potřebujeme/608

Vize, jakou potřebujeme/608

K problematice mnohosvětovosti, umělé inteligence, zombíkům a k tomu, jak tyto otázky souvisejí i jak souvisejí s pěstováním vize, napsal velmi dobrý text určený širší, ale poučené veřejnosti Ivo Potůček. Rozdělil jsem jej do tří stravitelných částí. Jsem přesvědčen, že zaujme a případně někoho podnítí k reakci:

Ještě k mnohosvětovosti, umělé inteligenci a zombíkům – část 2.

Ivo Potůček

3)     Umělá inteligence

Lidský mozek má asi 50-100 miliard neuronů (10 na 11) a 1 biliardu (10 na 15) synapsí, ale podle jiných údajů se jedná až o trilióny synapsí. Čili z toho vyplývá 10000 synapsí na jeden neuron. Odvozená paměťová kapacita této struktury může být řádově v jednotkách petabytů (10 na 15). Pokud přejdeme do oboru umělé inteligence, tak v případě neurálních sítí jsou stovky miliard neurálních uzlů technicky realizovatelné, ovšem taková propojenost jako v lidském mozku je problém. Mozek je trojdimenzionální struktura vzájemně přímo propojených uzlů, jednotlivé desky počítače jsou dvojdimenzionální a sběrnicové systémy, které zajišťují vzájemnou komunikaci jednotlivých částí, jsou dokonce jednodimenzionální. Trojdimenzionální strukturu lze tedy současnou technologií pouze simulovat. Propojenost také dává pouze omezený paměťový prostor, čili umělá inteligence by měla být doplněna vhodnou externí databází. Tím by snad bylo možno velké paměti dosáhnout, ovšem za cenu zpomalení.

V reálu ovšem kapacitu umělé inteligence využíváme pro řešení daného úkolu, mozek má za úkol ještě řídit vitální funkce organismu, takže pro řešení úkolů zbývá pouze menší kapacita. Došlo k omylu například u delfínů, u kterých se předpokládala vyšší inteligence (podle lidských měřítek), ovšem ukázalo se, že kapacita mozku je využívána hlavně pro schopnost přežití v prostředí, které není pro savce ideální. Takže mozek delfínů umí například řídit napětí podkožního svalstva v jednotlivých bodech povrchu, aby omezil případné turbulence, zjištěné kožními receptory, které by brzdily pohyb ve vodě.

Zvláště u neurálních sítí nepoužíváme programování v klasickém Turingovském slova smyslu, ale tzv. zpětné učení, kdy je zadán cíl a určitá pravidla, podle kterých potom probíhá tzv. učení. Učení může probíhat analýzou zadaných vzorů anebo metodou pokusů a omylů. Výsledkem je potom vytvoření vážené sítě spojů mezi jednotlivými uzly, což umožní neurální síti řešení dané třídy úloh.

Již jsem uvedl srovnání hardware mozku a umělé inteligence. Ovšem i zde stejně jako u kvantových jevů má svůj vliv prostředí. Zatímco umělá inteligence má vlivy prostředí značně omezené hlavně na své informační kanály a komunikuje se svými operátory, lidský mozek během svého vývoje je strukturovaně formován svým okolím, což jsou hlavně lidé v nějaké společenské struktuře. Jeho prostředím je také fyzické tělo, které je schopno zpětně chování mozku ovlivňovat (např. hormony). Tím se podle mého názoru formuje vědomí a osobnost. Ovšem pravdou je, že zásadní vývoj mozku již nemůžeme předpokládat (pokud vyloučíme genetické zásahy), pouze vývoj technik jeho používání, na druhé straně hardware umělé inteligence je v nepřetržitém vývoji, který má dokonce exponenciální charakter (např. Moorův zákon). Cesty vedoucí ke zvyšování výkonu umělé inteligence v sobě nesou riziko nějaké formy přechodu kvantity v kvalitu (i v podobě formy náhodného procesu, protože dění uvnitř struktury neurálních sítí je mnohem méně průhledné než u klasického von Neumanovského počítače). Co se týče všeobecného vlivu na společnost, tak vezměme v úvahu průmyslovou revoluci, kdy mechanizace a automatice zajistila zvýšení produktivity práce, tak nasazení umělé inteligence může zefektivnit mnoho oblastí intelektuální práce. Což může mít svá pozitiva, ale i negativa. Dále nechci spekulovat, zájemcům o možné varianty budoucnosti s umělou inteligencí mohu doporučit např. práce I. Asimowa o robotech anebo velmi pěknou povídku Stanislawa Lema Golem XIV, která má slušný filosofický přesah.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Většinu letošní dovolené trávím na Slovensku. Máme zde chatu ve Slovenském ráji.

Jeden z mých největších letošních objevů - vynikající aquapark v lázních Muszyna. Je to z naší chaty sice skoro dvě hodiny cesty, ale skvělé prostředí, dost místa pro všechny, mnohem levnější než na Slovensku.

Přírodní zážitkový areál kolem aquaparku.

Paví albín v ptačím ZOO v areálu.

A atrakce pro děti největší. Lamy. Chovají se velmi přátelsky.

Toto již je ochutnávka z dalšího výletu do kopců nad Witowem. Kousek odsud jsem byl před dvěma roky ze slovenské Oravice. V dálce jsou vidět Roháče z polské strany.