Vize, jakou potřebujeme/606

Vize, jakou potřebujeme/606

V návaznosti na dva poměrně konzistentní výstupy na kterých lze stavět (Jaroslava Šulce nazvaný K výchozím příčinám dnešní krize a možným východiskům a Rostislava Čuby nazvaný stručně HODNOTY) uveřejňuji formou přerušovaných komentovaných vybraných pasáží pojednání Ladislava Zelinky vydané pod názvem Posmutnělý manifest.

Pro všechny platí:

- Splňuji základní předpoklady komplexnosti.

- Jsou výrazně a pozitivně odlišné od greendealovského pohledu (který je příznačný jako pro Novou dohodu a Druhou transformaci).

- Jsou vzájemně slučitelné, tj. neexistují překážky, které by neumožňovaly, aby se tyto přístupy k vizi vzájemně doplňovaly.

Jejich komentované zveřejnění bude hrát důležitou roli při odstartování intenzivního sdílení a šíření průběžně propracované vize.

Celé pojednání L. Zelinky ve formátu PDF je ke stažení zde: https://library.institutcl.cz/Posmutnely_manifest.pdf

Několik technických poznámek (obsahové uveřejním ke každému pokračování):

- Vybírám přibližně 1/3 z celkového textu (celý text je příliš dlouhý a do seriálu by se nevešel).

- Text Zelinkova pojednání jako vždy odlišuji barevně.

- Pasáže, které jsem vybral, jsou zvoleny tak, aby si čtenář mohl udělat představu o logické struktuře pojednání a jeho vyústěný do praxe, tj. s těžkým srdcem jsem vynechal některé vtipné části (snad se k nim dostanu ve vhodných kontextech).

Posmutnělý manifest – část 15.

Ladislav Zelinka

...

První krok "revoluční" přeměny by teoreticky mohl proběhnout nenásilnou formou, kombinací masových protestů obyvatel ve všech ekonomicky významnějších zemích a volebního úspěchu jejich hnutí v parlamentních volbách. Ale bohužel tuším, že to tak klidně nepůjde, protože finanční monopolisté drží v ruce všechny mocenské nástroje a asi je použijí. Samozřejmě nejprve preventivně, aby vše rozeštvali a onen proces (o němž je jasné, že jej nelze zastavit), alespoň rozložili a zdrželi.

Ale pokud jim to nevyjde, mají pořád ještě v ruce veškeré páky/nástroje moci. Spektrum toho, co mohou udělat (a asi udělají) pro to, aby onen obrodný proces zastavili, je obdivuhodně široké – mohou nechat vypuknout nějakou nesmyslnou válku, vyhlásit stanné právo, všechny muže povolat do armády atd. Mohou nechat svrhnout civilní vládu (klidně i tu dosluhující, ne tu novou) a vyhlásit vojenskou diktaturu. Mohou využít "toho starého svinstva" v podobě práva, šitého jim na míru, a nechat vítězné hnutí rozpustit, zakázat, jeho členy kriminalizovat. Mohou naopak předstírat "sametové" předání moci, aby hned vzápětí paralyzovali fungování základních společenských funkcí (může se zhroutit měna, mohou přestat fungovat dodávky energií a vody atp.). Nebo mohou individuálně diskreditovat, vydírat či fyzicky zlikvidovat reprezentanty onoho obrodného hnutí s cílem ho roztříštit a zbavit ho vlivu. Je milión technik, jimiž se dá škodit. Proto možná bude na počátku zapotřebí trochu použít nějaké silové prostředky – nevím jaké a mám z toho strach.

...

Druhý krok by se měl realizovat formou několika "dekretů", jež by ovšem byly řádnou součástí právního systému. Jejich cílem by mělo být zespolečenštění (patrně ve formě znárodnění) všech významných finančních institucí, zejména bank a investičních fondů a stanovení nového systému jejich řízení (viz dále).

Dalším klíčovým krokem by muselo být "přepólování" ekonomiky ze ziskově orientované na ekonomiku sledující produkci užitných hodnot a uspokojování reálných životních potřeb. Myslím tím úpravu práva v tom smyslu, že pokud vedení podniků, koncernů a korporací pod tlakem zespolečenštěného finančního sektoru reorientuje řízení ze ziskového kriteria na produkci užitných hodnot, nemůže být žalováno pro "mismanagement" ani podle práva občanského, obchodního, trestního ani mezinárodního.

Navazujícím opatřením, jež ale nemusí být provedeno hned v samém počátku, je vyřešení problému drobných střadatelů v zemích, jež neznají veřejné důchodové pojištění a kde si obyvatelstvo akumuluje prostředky na "důchody/penze" investicemi do právě znárodněného/zespolečenštěného finančního sektoru. Cestou je "slití" znárodněných akcií/obchodních podílů na finančních institucích do nějakého (do nějakých) Government Pension Fund /Fund for Future Generations/ Heritage Savings Trust Fund apod. Ty názvy jsem si nevymyslel – tak se opravdu jmenují již nyní existující státní fondy v Norsku, Kuvajtu a v Albertě. A podotýkám, že prosperující – takže pořád žádný skok do tmy, žádné nevyzkoušené revoluční fantazie.

...

Dalším opatřením (jež je oproti tomu předešlému akutní hned na počátku) by patrně muselo být určité – časově omezené – zavedení kontroly nad hromadnými sdělovacími prostředky... Mělo by jít jen o ochranu proti poplašným zprávám (česky "fake news"), které v citlivém přechodném období mohou nadělat větší škodu, než výbuch bomby.

....

Po té ovšem přijde na řadu velmi obtížná etapa, a to personální obsazování klíčových funkcí ve státní správě a ekonomice – zejména ve znárodněných bankách a investičních/kapitálových fondech. Zde hrozí ona "Djilasova past" v podobě vzniku nové třídy.

...

Po provedených personálních změnách už by bylo možno pomocí existujících nástrojů řízení (není nutno nic rozbíjet ani tvořit žádné paralelní struktury) provést poměrně klidný manévr přesměrování ekonomiky tak, aby se opět vrátila k potenciálu.

...

Jedním z dalších vysavačů prostředků z veřejné sféry do soukromých kapes je financování zdravotnictví, jež naprosto stejně jako zbrojení nemá žádnou přirozenou horní limitu... Poměrně jednoduchým přehozením výhybky na tzv. "čínský model", kdy pacient platí svému lékaři za to, že je (míněno ten pacient) zdravý a naopak, že pacient ničehož nic neplatí, onemocní-li, by došlo k masivnímu transferu prostředků z kurativních/následných oborů do oborů preventivních.

...

A tak by se dalo pokračovat dál a dál. Prosté přepólování z Mandevilla (ziskově orientované ekonomiky) na ekonomiku primárně zaměřenou na reprodukci antroposféry (na to, co člověk opravdu potřebuje) a nikoli na jakési pseudopotřeby, jejichž produkce může být ve svých sekundárních, terciálních (a já nevím jakých) důsledcích až smrtící, opravdu může naplnit onu vstupní podmínku skokového navýšení účinnosti/efektivity ekonomiky – její navrácení na úroveň potenciálu.

...

A pak nastane dlouhá a trnitá cesta postupného budování socialistické společnosti, obtížný balanc mezi Skyllou a Charybdou. Aby na jedné straně nedošlo k restauraci starých pořádků tím, že se zpátky k moci dostanou jejich exponenti, a na druhé straně tím, aby se z nových elit nevytvořila Djilasova nová třída. Šanci má takovýto pokus jen tehdy, pokud lidé sami na sobě pocítí, že se jim žije lépe a že svět zase pomalu začíná dostávat smysl. Bude téměř nekonečno věcí, jež budou muset realizátoři tohoto projektu řešit za pochodu a nebudou mít mnoho prostoru pro chybování – více "životů" máte přiděleno jen v počítačových hrách, v realitě to tak většinou nefunguje. V tomto se patrně shodnu s Egonem Bondym, který odhadoval, že půjde o období nejméně tří generací, než se nové uspořádání stane ukotveným.

K tomu ode mne:

Na závěr prezentace Zelinkova pojednání jsem vybral pasáže ze závěru toho, co napsal, přitom tak, aby dávaly představu o tom, jak si představuje jednotlivé kroky změny. Je zde řada podnětů. Podle mě však popisuje spíše koncept jedné z možných alternativ lokálního vývoje, nikoli proces skutečné změny, o kterou jde. (Mj. L. Zelinka si je vědom řady podmínek, které musejí být splněny, aby se proces nastartoval a proběhl.)

Za vhodnější považuji koncept, který vychází z paralely změny, kterou bude lidstvo muset projít, pokud má přežít, s historickým obdobím, které se zove průmyslová revoluce. Ta probíhala diferencovaně v různých modifikacích, kdy se sektor průmyslu postupně prosazoval jako nový a dominantní sektor. A nové, progresivnější vyhrávalo svou ekonomickou silou.

Proto "přepólování ekonomiky" směrem ke člověku, jeho skutečným potřebám, je podle mne vhodnější si představit jako proces postupného prosazování nově vznikajícího sektoru PRODUKTIVNĺCH SLUŽEB, které se stávají dominantním ekonomickým sektorem rozhodujícím o dynamice i kvalitě ekonomického růstu.

Tento sektor se bude lišit od stávajících produktivních služeb, které lze nalézt v oblasti vzdělání, výchovy, péče o zdraví, kultuře, sociální práci, tak výrazně, jako se lišila tovární výroba od řemesel spoutaných cechovní rigiditou.

Poznámka na závěr:

K patnáctidílnému seriálu se ještě vrátím s menším odstupem času a pokusím se napsat shrnutí v podobě tří bodů:

1. V čem lze jít dál s využitím myšlenek obsažených v Zelinkově pojednání.

2. Jak může být "rozfázován" proces přechodu, pokud jej budeme uvažovat v rámci konceptu změny srovnatelné s průmyslovou revolucí.

3. Jak propojit stávající komplexní koncepce (Šulc-Čuba-Zelinka) a další, které k nim přibydou, ve funkční celek, který může obsahovat různé modifikace, ale je v něm zřejmé, v čem se shodujeme a co je předmětem další diskuse.

(Pokračování dalším tématem a prezentací další komplexní koncepce z pera Jana Zemana)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Většinu letošní dovolené trávím na Slovensku. Máme zde chatu ve Slovenském ráji.

Jeden z mých největších letošních objevů - vynikající aquapark v lázních Muszyna. Je to z naší chaty sice skoro dvě hodiny cesty, ale skvělé prostředí, dost místa pro všechny, mnohem levnější než na Slovensku.

Pohled z rozhledny nad aquaparkem na obnovovaný hrad nad Muszynou.

Voda měla sice jen 25°, ale když se chtěl člověk trochu prohřát, mohl vlézet do bublinkové koupele.

Lázně Muszyna. Mají pěkný historický střed a místo, kde se bezplatně čepuje skvělá minerálka.

Pohled z rozhledny do okolní přírody.