Vize, jakou potřebujeme/599

7. srpen 2023 | 00.01 |

blog ›

V návaznosti na dva poměrně konzistentní výstupy na kterých lze stavět (Jaroslava Šulce nazvaný K výchozím příčinám dnešní krize a možným východiskům a Rostislava Čuby nazvaný stručně HODNOTY) uveřejňuji formou přerušovaných komentovaných vybraných pasáží pojednání Ladislava Zelinky vydané pod názvem Posmutnělý manifest.

Pro všechny platí:

- Splňuji základní předpoklady komplexnosti.

- Jsou výrazně a pozitivně odlišné od greendealovského pohledu (který je příznačný jako pro Novou dohodu a Druhou transformaci).

- Jsou vzájemně slučitelné, tj. neexistují překážky, které by neumožňovaly, aby se tyto přístupy k vizi vzájemně doplňovaly.

Jejich komentované zveřejnění bude hrát důležitou roli při odstartování intenzivního sdílení a šíření průběžně propracované vize.

Celé pojednání L. Zelinky ve formátu PDF je ke stažení zde: https://library.institutcl.cz/Posmutnely_manifest.pdf

Několik technických poznámek (obsahové uveřejním ke každému pokračování):

- Vybírám přibližně 1/3 z celkového textu (celý text je příliš dlouhý a do seriálu by se nevešel).

- Text Zelinkova pojednání jako vždy odlišuji barevně.

- Pasáže, které jsem vybral, jsou zvoleny tak, aby si čtenář mohl udělat představu o logické struktuře pojednání a jeho vyústěný do praxe, tj. s těžkým srdcem jsem vynechal některé vtipné části (snad se k nim dostanu ve vhodných kontextech).

Posmutnělý manifest – část 12.

Ladislav Zelinka

...

První okruh

Začneme tedy tím jednodušším, co už bylo uvedeno výše. Socialismus je možno započnout budovat až po té, co revoluční přeměna (zatím neřešíme, zda musí být nutně násilná, nebo jak moc násilná) zvítězí v rozhodujících ekonomikách světa. Tuto vstupní podmínku objevili Marx s Engelsem a publikoval ji v "Německé ideologii".

Volná citace: nutným předpokladem vytvoření a udržení komunistické formace je veliké zvýšení výrobní síly, jež musí nastat ve "světodějném" a nikoli jen v lokálním měřítku. Bez toho by se všeobecně rozšířil jen nedostatek, musel by tedy s nouzí zase začít boj o to, co je nevyhnutelně zapotřebí k životu, a celé to staré svinstvo by muselo začít znovu (alternativně: "znovu se sem natáhne všechno to staré svinstvo"). Dalším důvodem je to, že jen na tomto univerzálním rozvoji výrobních sil jsou založeny (taktéž) univerzální styky/vztahy mezi lidmi. Bez toho by komunismus mohl existovat jen jako lokální jev, síly styků/vztahů by se nemohly vyvinout v síly univerzální a v důsledku toho by každé rozšíření styků/vztahů onen lokální komunismus smetlo. Komunismus je proto empiricky možný jen jako čin vládnoucích národů, provedený naráz a současně.

Tato myšlenka vychází z pochopení stupně rozvoje lidstva, zejména jeho ekonomiky. Již v polovině 19. století K. Marx viděl, že vyloučení (nebo naopak závislost na nevyloučení) nějakého jednotlivého státu (byť by byl tak ohromný jako Rusko anebo ještě ohromnější, jako SSSR či celý východní blok) z mezinárodní dělby práce, znamená pro takový stát či blok fatální handicap.

Egon Bondy to ve své "Pracovní analýze" popisuje jako "stržení silným gravitačním polem" – chce-li izolovaná země alespoň v nejzákladnějších ukazatelích dosáhnout vyrovnání s imperialistickým světem, musí všechnu svou pozornost věnovat této ekonomické soutěži, která je v praxi otázkou života a smrti. To ji vede volky nevolky k tomu, že zprvu jen aplikuje řídící metody a ekonomicko-společenský model imperialistických zemí, tím však zruší svůj koncipovaný socialistický charakter, vytvoří novou třídní strukturu a s ní novou vládnoucí třídu, která ovšem od určitého momentu skutečný zápas vzdá a snaží se jen najít způsob, jak se integrovat (s celou svou zemí) do ekonomické struktury mezinárodního imperialismu... A to jej vede k závěru, který v textu zdůrazňuje: "že socialistická revoluce musí být v současné historické epoše probojována důsledně jen jako revoluce světová".

Pokud státy/ekonomiky, směřující k socialismu, nebudou dominantními majoritáři z hlediska globální ekonomiky, čekají je nejméně dva typy ekonomických kanálů, "jimiž se do nich natáhne to staré svinstvo" (a to vůbec nemluvím o kanálech politicko-ideologických, jež mnohdy napáchají ještě větší škody).

...

Tento vývoj jednak vede ke zničení světa (minimálně ke zničení světa lidí) a jednak opravňuje k ignoraci oné Marx-Engelsovy podmínky. Jinými slovy, odstranění kapitalismu už není záležitostí optimalizační (navedení ekonomiky na svůj potenciál), nýbrž záležitostí prostého přežití. Kdyby na to zde byl prostor, dala by se snaha V. I. Lenina vyložit jako (kupodivu) racionální pokus. Realita jej ale zatím nepotvrdila. Takže je to na čtenářích tohoto textu, aby se myšlenkově dostali dále, než vymírající dinosauři.

V současnosti jsme ale svědky velmi podivné situace. Situace, jež nikdy v minulosti technicky nemohla nastat a v blízké budoucnosti se vlivem společensko-vědních/makroekonomických zákonitostí opět uzavře. Máme otevřeno "dějinné okno", jež se otevřelo jen a jenom ve sféře nadstavby, a které se vlivem dlouhodobé a osudové prevalence podstaty nad nadstavbou, opět v blízké budoucnosti uzavře.

Nikdy se zatím nestalo, aby lidé v různých kulturách, v různých světech (z hlediska výrobních sil i vztahů), mohli (a nejen mohli) on-line sdílet své každodenní zážitky a pocity, včetně obrázkového doprovodu. Stalo se to, co ani božský Karel, ani teta Róza, nemohli předpokládat. Že se nám krátkodobě nadstavba v jedné ze svých jevových forem natolik "odfázuje" od základny, že lidé z různých "světů" budou schopni souznění a koordinace. A jestli se tato naprosto unikátní situace nevyužije ke světové revoluci (v podobě volebního vítězství protestních hnutí), pak patrně lidstvu ujede poslední vlak. Pak už jen dojde k naplnění prognózy R. Luxemburgové a K. Liebknechta, že další světová válka ukončí všechny naše akademické spory prostým zničením.

K tomu ode mne:

Z této části Zelinkova pojednání jsem vybral jen menší část pasáží, které navíc vynecháním dalších spolu ne zcela souvisejí. Jednak musím krátit původní text, aby se dostalo na další autory, kteří jsou v pořadí, jednak podle mého názoru se zde autor dostal trochu mimo realitu. Zájemce o celý Zelinkův text se k němu snadno dostane přes odkaz v úvodu k této části. Pokusím se v bodech ukázat, proč jsem přesvědčen, že vývoj půjde jinou cestou, než jak L. Zelinka píše:

1. Velmi výrazným trendem se stane lokalizace výrob prostřednictvím nejnovějších technologií. Prakticky vše bude možné vyrobit (prostřednictvím nanotechnologií včetně nanorobotů provázaných s umělou inteligencí) "tu a nyní". Mezinárodní obchod se zásadním způsobem promění. Pokud jde o energetiku (teplo, elektřinu, vodík), tak lze počítat s tím, že velmi brzy začne masová sériová výroba SMR (malých modulárních reaktorů), pro které je recyklovatelné palivo na několik tisíc let.

2. Globální vývoj bude určován více či méně dramatickým osvobozováním se zemí od moci založené na vnucování nekrytého dolaru a kupování si všeho (včetně lidských duší, resp. myslí) za nic. Rozšíření BRICS je jen začátek procesu. Dojde i k úpadku degenerujícího jádra současné globální moci a s tím spojeným geopolitických otřesů. (Velmi dobře to popisuje R. Čuba.)

3. Naše země patrně uvízne v sutinách tohoto úpadku jak z finančního, tak mocenského hlediska, ale útrapy, které to bude znamenat, mohou být i silným impulzem pro průběžné vzkříšení, které v určitém smyslu začíná už dnes. Právě nyní se začínají na více místech rodit ideje, které otevírají cestu k budoucnosti.

4. Je málo pravděpodobné, že ve velkých zemích vzniknou velké ideje, které by se mohly šířit (replikovat v podobě memplexů) jako křesťanství. Velké země budou ještě dlouho vidět globální střet nikoli jako střet starého, setrvačně přežívajícího a přežitého s novým, rodícím, představujícím budoucnost, ale jako střet mocných s mocnými, starého se starým, jako rvačku o prostor a suroviny, podle toho se budou chovat k těm méně mocným. To bude platit i pro ideology těchto zemí, kteří v nich budou mít ještě dlouho navrch a jiné vidění nepřipustí.

4. V návaznosti na poslední odstavec citované části Zelinkova pojednání (který je nepřínosnější): Současné situace, která přivede malé země přifázované k rozkládajícímu se mocenskému centru do situace krajní nouze, ze které se nedostanou, pokud slabost své pozice nebudou kompenzovat "stoprocentní převahou" v oblasti idejí. Tedy přesněji převahou v pochopení všeho, co souvisí s osudovým úskalím současné doby a cestou ze současných problémů v podobě komplexu odborně a kulturně fundované nadstavby typu národního obrození. V oblasti ideové se nové bude rodit zde, nikoli v zemích, kde vládnou ideologové pozice, pozičního investování, geopolitické síly, nadutosti, přehlíživého vztahu ke slabším, srostlí s mocí a jejími výsadami. Tyto nové myšlenky budou prostřednictvím toho, o čem píše L. Zelinka, pronikat i do ideové sféry mocných, jako kdysi křesťanství do naduté úpadkové ideologie Říma.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Hlavní část dovolené trávím v Ráji (slovenském). Ačkoli jsou dost velká vedra, roste zde spousta hřibů a dalších hub. Protože sem jezdím každý rok a znám okolí, jezdím občas i do vzdálenějších míst.

Toto je z výletu z Noweho Targu k Pieninám. Pohled na Vysoké a Západní Tartry z polské strany. Protože Vysoké Tatry tvoří určitý oblouk, je pohled dost odlišný než ze slovenské strany. K tomu se ještě dostanu. Letos se mně podařilo dokončit cestu kolem Vysokých Tater (i Západních, Roháčů a Belanských Tater). Uvidíme Tatry, jak je neznáme a je to zážitek.