Vize, jakou potřebujeme/598

Vize, jakou potřebujeme/598

Aktuální nedělní predikce:

Dalo se čekat, že US ovládané vetřelcem v těle této velmoci budou dělat vše, aby narušily rozšiřování BRICS a tím současně budou zviditelňovat to, jak funguje současná globální moc. Přesto 22. srpna dojde k podstatnému rozšíření BRICS a růstu jeho role. Ukazuje se však, že osvobozování se od dolaru je poměrně obtížné, ale tento proces již nelze zastavit:

Podle západních médií je BRICS na pokraji rozkolu. Spojenci Ruska se bojí hněvu Spojených států.

Podle agentury Bloomberg se v rámci BRICS objevil vážný rozkol. Dva členové začali váhat a vyjadřovat se proti rozšiřování aliance.

Podle amerických médií tento postoj zaujaly úřady Brazílie a Indie. Údajně se obávají problémů ve vztazích se Západem, a proto protestují proti přeměně BRICS ve velkou politickou a ekonomickou koalici, která se staví proti USA a jejich satelitům.

Spojené státy vidí velkou hrozbu v alternativním centru moci na mezinárodní scéně. Proto před nedávnem zahájily sérii návštěv v zemích, které jsou součástí seskupení BRICS a také v zemích, které mají zájem o vstup do tohoto společenství.

Připomeňme návštěvu Saúdské Arábie, která by byla jistě velkou posilou tohoto seskupení, jelikož právě na zásobách nerostných surovin dokázaly Spojené státy vybudovat své impérium založené na dolaru. Saúdská Arábie se svého času zavázala prodávat své energetické suroviny výhradně za dolary. Diplomatickou neobratností a arogancí ovšem americký establišment donutil nového vládce Saúdské Arábie, Muhammada bin Salmána, obrátit se zády k USA a čelem k Rusku. Ani nové diplomatické aktivity a nové nabídky spolupráce ze strany USA nepřesvědčily Rijád ke změně postojů.

Diplomatická cesta pokračovala do Číny, která skončila doslova katastrofou. Nejprve proběhla mediální a diplomatická prohlášení, jak se vztahy obou zemí prohlubují, ovšem den poté, co byl prezident Biden informován o výsledcích jednání, už na veřejnosti neudržel pozitivní postoj a označil čínského prezidenta za diktátora. Následoval již jen zoufalý pokus o urovnání a byl vyslán stoletý muž jménem Henry Kissinger, který v 70. letech sehrál klíčovou roli ve vyjednávání normalizace vztahů mezi USA a Čínou.

Západní společenství mezitím vystavilo Jihoafrickou republiku jako řádného člena společenství BRICS, na kterého připadá organizace příštího zasedání, nevídanému tlaku, aby zatkla ruského prezidenta Putina na základě mezinárodního zatykače, že unáší z bojové zóny na Ukrajině děti.

Zamezení rozšíření jsou v současné době prioritou. Jednotlivým členům je nabízena nadstandardní spolupráce a jsou přesvědčování, aby společenství BRICS zůstalo v současné podobě, jelikož by podle USA jednotlivé země v tomto společenství při rozšíření ztratily svůj silný vliv. Ano, Rusko a Čína nevěří těmto řečem o vlivu a výhodné spolupráci na základě svých historických zkušeností. Jižní Afrika si neví rady se zatykačem a Brazílie a Indie váhají.

Rusko ovšem zahájilo také svá diplomatická jednání, kde postupně a srozumitelně vysvětluje výhody vyrovnávání v národních měnách a ukončení dominance dolaru jako rezervní měny.

Je nutné vytvořit novou institucionalizovanou strukturu, aby země světa viděly, že existuje alternativa k Západu, a celá planeta není povinna hrát podle pravidel Spojených států. Nedávné rusko-africké fórum odhalilo, že obrovské množství afrických zemí prostě hledá někoho, na koho se spolehnout. Chtějí spolupracovat s Čínou a Ruskem a dostat se pryč z proamerického bloku. Mnoho států dnes hledá podporu a snaží se ji najít v BRICS.

Tato organizace by se měla postavit jako struktura suverénních států, osvobozená od hegemonie Washingtonu.

Otázka rozšíření BRICS, kterou původně tvořily Rusko, Brazílie, Indie, Čína a Jihoafrická republika, bude projednána právě na srpnovém summitu organizace v Jižní Africe.

Prezident Jihoafrické republiky Cyril Ramaphosa, který letos předsedá radě organizace, uvedl, že o alianci se zajímá v různém stupni zajmu asi 50 zemí, mimo jiné vážně Orgány Etiopie, Bangladéše, Egypta, Spojených arabských emirátů, Indonésie nebo také zástupci  Argentiny.

Mezi současnými členy BRICS však jak již bylo zmíněno existují určité neshody. Indie taky přestala podporovat myšlenku vytvoření společné měny , která by nahradila dolar v obchodu mezi zeměmi aliance, jelikož Indie nyní tvrdí, že není spokojená s podílem, který byl nabízen v koši více měn. 

Indie se nechce stát závislou na příliš volatilních měnách. Pouze jüan je stabilní. Brazilský real a jihoafrický rand vůči dolaru neustále oslabují. Kurz rublu také neustále skáče.

K devalvaci rupie také dochází, ale pokud bude korelovat s novou měnou BRICS, může se toto znehodnocení zvýšit. A Indie je laskavá ke své národní měně.

Myšlenka společenství BRICS ovšem stojí především na vyúčtování v národních měnách. Nyní spíše jde o model stanovování kurzu mezi národními měnami než reálné zavedení nové měny BRICS. Tuto funkci dříve plnil americký dolar, který dříve nebo později tuto funkci ztratí. Alternativou by byly bilaterální dohody o stanovení jednotlivých kurzu mezi měnami. Legislativně by to byl zvládnutelné mezi současným uskupením ale v případě rozšíření na BRICS + se musí najít nový sjednocující model určování jednotlivých kurzů národních měn.

Hlavní část:

V návaznosti na dva poměrně konzistentní výstupy na kterých lze stavět (Jaroslava Šulce nazvaný K výchozím příčinám dnešní krize a možným východiskům a Rostislava Čuby nazvaný stručně HODNOTY) uveřejňuji formou přerušovaných komentovaných vybraných pasáží pojednání Ladislava Zelinky vydané pod názvem Posmutnělý manifest.

Pro všechny platí:

- Splňuji základní předpoklady komplexnosti.

- Jsou výrazně a pozitivně odlišné od greendealovského pohledu (který je příznačný jako pro Novou dohodu a Druhou transformaci).

- Jsou vzájemně slučitelné, tj. neexistují překážky, které by neumožňovaly, aby se tyto přístupy k vizi vzájemně doplňovaly.

Jejich komentované zveřejnění bude hrát důležitou roli při odstartování intenzivního sdílení a šíření průběžně propracované vize.

Celé pojednání L. Zelinky ve formátu PDF je ke stažení zde: https://library.institutcl.cz/Posmutnely_manifest.pdf

Několik technických poznámek (obsahové uveřejním ke každému pokračování):

- Vybírám přibližně 1/3 z celkového textu (celý text je příliš dlouhý a do seriálu by se nevešel).

- Text Zelinkova pojednání jako vždy odlišuji barevně.

- Pasáže, které jsem vybral, jsou zvoleny tak, aby si čtenář mohl udělat představu o logické struktuře pojednání a jeho vyústěný do praxe, tj. s těžkým srdcem jsem vynechal některé vtipné části (snad se k nim dostanu ve vhodných kontextech).

Posmutnělý manifest – část 11.

Ladislav Zelinka

Představy o budoucím fungování v kolektivistických formacích.

Řekl bych (a patrně tím nesdělím nic nového ani překvapivého), že vytvoření životaschopného modelu uspořádání vztahů mezi lidmi v přechodové etapě socialismu (nedostatková ekonomika, vytváření nových vztahových uspořádání) a v etapě komunismu (přebytková ekonomika, kultivace těchto nových vztahů) je doposud největší slabinou marxistického modelu.

...

Prvním významným pokusem provést kritiku"sovětského" modelu z marxistických pozic byla kniha Milovana Djilase "Nová třída", z roku 1957. Z přemluvy k této knize velmi volně cituji v před-před-předchozím odstavci. Djilas (jako bývalý vysoký představitel Komunistické strany Jugoslávie) zkoumá příčiny neúspěchu pokusů o vybudování kolektivistické společensko-ekonomické formace se znalostí vnitřních mechanismů – do svého odchodu do emigrace byl blízkým spolupracovníkem J. B. Tita[1].

Jeho závěr je poměrně prostý a obsahuje jej již název knihy. Namísto beztřídní společnosti, kolektivně spravující společenské vlastnictví, se reálného výkonu vlastnických práv ujímá nově se etablovavší třída, stvořená z mixu politiků (stranické hierarchie), silových složek moci (generalita, policie, tajné služby) a technokratů (odborníků s kvalifikací pro řízení ekonomiky). V důsledku toho namísto nové (kolektivistické) společensko-ekonomické formace vzniká na troskách rozbitého starého systému jen specifický druh státně-monopolní třídní (individualistické) formace. Ta sice může přinést oproti předešlému uspořádání určité výhody v podobě tempa cílené (nikoli nahodilé a živelné) industrializace a v případě války i rychlé konverze na válečnou ekonomiku. Pak už jsou ale další přínosy postupně negovány tím, že společenské vztahy zůstaly na úrovni třídní/individualistické. Neukotvenost nové třídy a snahy o její stabilizaci, fixaci ("zabetonování na dosažených pozicích") vedou k nesvobodě a potlačování lidských práv. Z dané situace Djilas nevidí východisko a tak již cca 30 let dopředu předpovídá krach sovětského modelu a rozpad východního bloku.

Stejně tak již tehdy diagnostikuje, že revoluce v Rusku a v Číně byly zpočátku taženy národními zájmy – industrializovat se a nebýt kolonizován. Komunistické ideje v té době byly pro dosažení popsaného cíle nejpoužitelnější. Bez jejich nasazení by dnes Rusko a Čína nejspíše skončili stejně vyplundrované a zbídačené, jako Africký kontinent – rozbité na menší, stále mezi sebou válčící státy. Anebo – pokud by se nějakým zázrakem udrželi pohromadě, byli by podobným zuboženým "pytlem blech", jako nynější Indie. Tedy toto tam přesně Djilas nepíše – ty poslední dvě věty dodávám já. Zato ale píše, že ona naléhavá, životně důležitá nutnost industrializovat se a uniknout kolonizaci, je důvodem, proč revoluce propukly a zvítězily ve zcela jiných zemích, než předvídal K. Marx.

O dvanáct let později (1969) se o marxistickou kritiku sovětského modelu pokusil Zbyněk Fišer, známější pod pseudonymem Egon Bondy[2]. Ačkoli nenavazoval na M. Djilase (o jeho knize patrně nevěděl), vlastními cestami dospěl k obdobným závěrům, ale mnohem dále. Záběr jeho díla je širší – ke studiu neměl jen "východní blok" a Jugoslávii, ale i Čínu s její maoistickou verzí aplikace Marxových myšlenek. Doba byla dál, řada věcí, jež Djilas mohl jen tušit, již reálně nastala. K jeho knize s názvem "Pracovní analýza a jiné texty" se budu opakovaně vracet. Proto na tomto místě pouze zmíním, že Bondy – na rozdíl od Djilase – nevidí pokusy o aplikaci marxismu v budoucnu beznadějně, ale v souladu s ním vidí jako klíčové, aby správu společenského vlastnictví vykonávali opravdu výrobci/pracující organizovaní ve velmi plochých řídících strukturách. Inspirací mu byly zkušenosti z Číny, které ovšem vyvěraly z "asijského výrobního způsobu" (pojem zavedený Marxem a Engelsem pro odlišení od otrokářského, feudálního a kapitalistického výrobního způsobu), založeného na občinovém vlastnictví (zejména půdy), občinovém hospodaření a občinovému myšlení, jež by do našich podmínek patrně bylo jen velmi obtížně přenositelné.

Tímto jen letmým výčtem chci toliko demonstrovat, že při vytváření jednoduchého, srozumitelného a životaschopného modelu fungování "beztřídní společnosti" marxistickým autorům dochází dech. Ano, je zapotřebí ukončit blok individualistických formací a přejít do bloku kolektivistických. Až sem je to jasné. To, že přechod asi bude muset být spíše revoluční, než evoluční, tam se také ještě najde shoda, i když si k tomu dovolím přihodit své "granum salis". Pak je asi poslední bod shody v tom, jak nepostupovat – tj. nezopakovat sovětsko/stalinský model. Ale tím pevná půda pod nohama končí. Ani takový člověk, jako M. Ransdorf[3], nebyl ve svém "Novém čtení Marxe" (2010) schopen jasně a čtivě načrtnout možnou podobu budoucího uspořádání. Jeho konstatování, že budoucí společnost musí být založena na ničím neochuzeném univerzálním zprostředkování (myšleno filosoficky, nikoli obchodně) je sice určitě správná, ale nic neříká o tom, jakými konkrétními realizačními kroky toho dosáhnout.

K tomu ode mne:

Považuji za velmi důležité upozornit na problém vzniku "nové třídy" v Djilasově pojetí, jak to L. Zelinka udělal. Bez toho není možné konkretizovat představu o pospolitosti, v níž "svobodný rozvoj každého je podmínkou rozvoje všech". Upozornění na souvislost s tím, co k podobné problematice napsal E. Bondy je původní a důležité, již z tohoto hlediska je Posmutnělý manifest přínosný. K obému jen dvě doplnění:

1. Djilas možnost (a vlastně i zákonitou nutnost) vzniku nové třídy v důsledku postátnění vlastnictví odvozuje od problematiky realizace vlastnických vztahů (které vždy obsahuji držbu, dispozici a užívání, resp. v rozvinutější podobě dle Leninovy definice tříd "vztah k vlastnictví vytčený v zákonech" a realizovaný či zabezpečovaný prostřednictvím státního aparátu, "podíle na organizaci výroby" a "užívání", toho, co se každému dostává prostřednictvím rozdělování). Právě realizace vlastnictví, spojení vlastnictví s úlohou v organizaci výroby a s rozdělováním výsledků výroby, tj. realizace vlastnických vztahů v jejich souhrnu umožňuje zneužívání postavení ve velké společenské dělbě práce a je živnou půdou pro již zmíněný vznik "nové třídy", jak tomu učebnicovým způsobem došlo zejména v Rusku i na Ukrajině.

2. Jak vzniku nové třídy zabránit či jak se mohou vlastnické vztahy vyvíjet směrem k tomu aby "svobodný rozvoj každého byl podmínkou svobodného rozvoje všech"? Zde nestačí ani postátnění, ani pouhá výchova, ani zabezpečení všeobecného dostatku. Bude nutné prosadit takové reformy, které umožní využívat investiční příležitostí spojené s rozvojem, uchováním a uplatněním schopností člověka podle míry jejich výnosnosti a nezávisle na jeho majetkové pozici, resp. které postupně vytlačí ty formy pozičního investování, které snižují efektivnost ekonomického systému. Důležitou roli bude hrát též růst role a propojování tvůrčích mezigeneračních týmů.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Krátké odskočení ze Slovenského ráje (potřeboval jsem vyzkoušet pár studentů, kterým vyhovovala příprava během dovolené, tu zvládli se smíšenými výsledky, ale i tak každý i v případě neúspěchu pokročil v přípravě o něco dál) jsem využil k návštěvě Botanické zahrady v Troji. S potěšením jsem zjistil, že jako 70+ platím už jen korunové vstupné.

Krásně je vidět Místodržitelský letohrádek (vpravo nahoře kousek od středu). Točil se zde Fantom Morrisvillu. V dálce kopce, kterými vtéká Vltava do Prahy.

Výhled z horní části botanické zahrady na Suchdol přes Vltavu.

Pohled na Hradčany a Petřín.

Létem zbarvená stráň spojující horní a dolní část. V záři slunce téměř pocit Středomoří.