Vize, jakou potřebujeme/595

Vize, jakou potřebujeme/595

Toto považuji za velmi důležitou součást vize, resp. oblast, ve které je nutné intezivně pracovat při pěstování vize.

Osudové ÚSKALĺ, část 1.

Celá civilizace, naše lidská pospolitost, se dostala do situace, pro kterou je slovo ÚSKALĺ jen slabý odvar toho, čím procházíme. Procházíme obdobím, které rozhoduje o našem bytí či nebytí, o tom, zda lidské myšlení, lidské dějiny, lidská kultura, tedy to, co se začalo rodit téměř před třemi milióny let, bude mít pokračování.

Patrně každá civilizace, ať již vzniká v našem vesmíru, či jiných vesmírech, ať již je nám podobná, nebo od nás odlišná, musí takovým úskalím projít. Pokud totiž má dosáhnout vyššího stupně svého vývoje a překonat některá časoprostorová omezení svého vzniku, musí se vybavit velmi vyspělými technologiemi, tj. projít úskalím technologického stádia vývoje.

Proč se jedná o úskalí? Jednak proto, že technologický pokrok poskytuje civilizaci prostředky, kterými se může zničit sama, a to buď válkou, nebo fatálním znehodnocením prostředí, na kterém je závislá. A jednak proto, že technologický pokrok vymaňuje civilizaci z konkurenčního tlaku přírodního výběru, poskytuje jí polštář blahobytu (možnost "užívat si nad poměry"), ale tím likviduje stávající mechanismy evoluční stability a poskytuje obrovský prostor pro endoparazity; tito endoparazité, právě tím, že jsou endoparazité (tj. parazité z vlastního kmene) ztrácejí schopnost "přesahu přesahů" (základní podmínky plnohodnotného žití), jejich agresivita a tupost, resp. vyprázdněnost jim umožňuje dosažení poziční převahy a návazně nasměrování civilizace ke zhoubě (raději zánik než ztráta pozic).

– V současné době řádění endoparazitů můžeme sledovat doslova v přímém přenosu.

Pro vyhodnocení toho, co se děje, je nutný dostatečný nadhled. Pokusím se uvést několik alternativ, jak se na současnost dívat. Začnu těmi běžnými a postupně přejdu k těm, které většina lidí nezná a které není snadné si představit:

1. Standardní pohled: Buď naše globální civilizace tímto úskalím projde, nebo zanikne. Ve druhém případě se možná na naší planetě uchovají zbytky organického života, z nichž se vyvine další civilizace obdařená obdobnými parametry vztahování se ke světu.

2. Everettovský pohled: Všechny alternativy dekoherence, ke které dochází při každé interakci jakýchkoli částic, reálně existují. Příroda má možnost vyzkoušet všechny varianty, takže v některých "vláknech" everettovských světů naše civilizace přežije, v některých zanikne. Většina lidí procházejících tímto obdobím se může ocitnout jak ve vláknech s pokračováním, tak ve vláknech bez pokračování, aniž by jednotlivé alternativy uvědomovaného bytí o sobě věděly. V některých everettovských vláknech mohou být někteří přímými svědky totálního zániku.

3. Rozvinutý everettovský pohled: Dekoherence, kterou se jednotlivá vlákna everettovských světů od sebe oddělují, má symetrický protějšek v podobě shlukování vláken everettovských světů. My toto shlukování nejsme schopni pozorovat, protože žijeme v jednorozměrném čase, resp. naše existence je podmíněna plynutím času, což je výsledkem určité asymetrie oddělování a shlukování vláken everettovských světů. Každý z nás jako bytost uvědomující si a prožívající svou existenci je situována nikoli do jednoho z vláken everettovských světů, ale nachází se v určitém shluku těchto vláken, přičemž:

- Struktura těchto shluků, o kterých zatím téměř ni nevíme, je obdobně složitá, jako je složitě strukturován vesmír z našeho pohledu, tj. ke shlukování dochází jak na časově i prostorově vymezená mikroúrovni, tak i makroúrovni, dochází ke shlukování jednotlivých základních entit tak i jejich složitých systémů.

- Při tomto shlukování může budoucnost ovlivňovat současnost, ovšem jen tak, aby to, co tvoří námi uvědomovanou a prožívanou současnost (naše přítomné bytí, Dasein), nebylo chaotické (tj. naivní či vulgární představy prezentované např. ve filmu Zítra vstanu a opařím se čajem na motivy Nesvadbovy novely s tím nemají nic společného). ///Vytvořit si představu o vzájemné interakci toho, co je z našeho hlediska současné, s tím, co je z našeho hlediska budoucí, přitom takové interakci, která nevede k plnému chaosu, vůbec není jednoduché.///

- Naše aktuální bytí je výsledkem jak míry našeho poznávání světa (vývojových přesahů stávajícího a přesahů těchto přesahů), tak i promítnutí budoucnosti do naší současnosti.

Co z výše uvedeného vyplývá?

Považuji za velmi pravděpodobné následující:

- Každá civilizace, která dosáhne našeho stupně rozvoje (poznání a s ním spojených technologií), má nakročeno k tomu, aby prošla dalším vývojovým vzestupem (podobným jako bylo zrození nechaotických vesmírů v původním chaotickém základu, vznik replikujících se entit, tj. života, vzniku subjektů uvědomujících si a prožívajících svoji existenci), kterým se osvobodí od některých časoprostorových omezení podmínek svého vzniku.

- Existuje jak kosmologická, tak i everettovská mnohosvětovost, přičemž to, co dělá člověka člověkem, schopnost uvědomovat si a prožívat vlastní existenci, je podmíněna určitým typem shlukování vláken vytvářejících everettovskou mnohosvětovost, přičemž toto shlukování má velmi složitou strukturu (propojující mj. i mikro a makro úroveň tohoto shlukování).

Z tohoto hlediska lze uvažovat i následující alternativu:

- Námi prožívaná a uvědomovaná existence se může rozcházet do více variant, které o sobě ze zásadních důvodů nemohou vědět, nemají možnost žádné interakce.

- Námi prožívaná a uvědomovaná existence je výsledkem shlukování vyššího řádu, které zabezpečuje určitou integritu našeho vztahování se ke světu, což je základní podmínka nechaotičnosti z hlediska vztahu toho, co se nám jeví jako současné a budoucí.

Pak může platit i následující závěr:

Svým individuálním vztahováním se ke světu (tím, jak chápeme svět kolem nás, jehož součástí jsou i ostatní lidé, a jakou aktivitu ve vztahu k němu vyvíjíme) nejen buď pozitivně či negativně přispíváme k tomu, jaká bude budoucnost naší civilizace, ale sami sebe situujeme buď do vývojové alternativy s pokračováním či bez pokračování.

(Z jiného zorného úhlu zítra)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Vycházka kolem chaty kousek o Hrabušické Píly, z místa, kde jsem se usídil.

Jdu na houby. Před pár dny jsem našel víc než deset hřibů a k tomu další houby, včetně lišek. Rostou. Ale jedním z cílů je i tento nádherný výhled na Vysoké Tatry.

Houby skutečně rostou. Hojně.

Západ slunce.

Začíná večer, je čas zajít si na pivo.