Radim Valenčík

Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

rubriky:

přihlášení

archiv článků:

Vize, jakou potřebujeme/593

0001pt;line-height: normal">Jejich komentované zveřejnění bude hrát důležitou roli při odstartování intenzivního sdílení a šíření průběžně propracované vize.

Celé pojednání L. Zelinky ve formátu PDF je ke stažení zde: https://library.institutcl.cz/Posmutnely_manifest.pdf

Několik technických poznámek (obsahové uveřejním ke každému pokračování):

- Vybírám přibližně 1/3 z celkového textu (celý text je příliš dlouhý a do seriálu by se nevešel).

- Text Zelinkova pojednání jako vždy odlišuji barevně.

- Pasáže, které jsem vybral, jsou zvoleny tak, aby si čtenář mohl udělat představu o logické struktuře pojednání a jeho vyústěný do praxe, tj. s těžkým srdcem jsem vynechal některé vtipné části (snad se k nim dostanu ve vhodných kontextech).

Posmutnělý manifest – část 9.

Ladislav Zelinka

Směna

Mám pocit, že až do merkantilistů včetně, se všeobecně za zdroj bohatství považoval obchod. Nevyvěralo to z žádných abstraktních teorií, nýbrž ze zcela reálných, hmatatelných poznatků. Města, jež hrála roli západních terminálů Hedvábné stezky (Damašek a Cařihrad a na ně navázané Benátky), a později zase města sdružená v rámci Hanzy (hanzovní města) se topila v bohatství a přepychu, zatímco města žijící ze zemědělství a řemesel hrála roli chudých příbuzných.

Samozřejmě, že zdrojem toho bohatství nebyla ekvivalentní směna (fair trade), nýbrž směna neekvivalentní, zejména daná nízkou kapacitou/propustností obchodních cest, nízkým stupněm informovanosti účastníků obchodu a dalšími faktory, které v tehdejším "mezinárodním" obchodu udržovaly neekvivalentní směnu jako hlavní formu. S postupným rozvojem všech forem obchodu se ovšem tento efekt "mimořádné prémie" pomalu vytrácel a třeba již ve světě podle K. Marxe byl obchod jen jedním ze standardních podnikatelských odvětví, přinášejících standardní zisk.

Ale směna tehdy ještě neřekla své poslední slovo. Ano – v období kolonialismu bylo bohatnutí na základě neekvivalentní směny vystřídáno prostým rabováním kolonií. Ale po postupném rozpadu světové koloniální soustavy došlo u bývalých koloniálních mocností k objevu daleko efektivnější cesty k transferu bohatství. V zásadě šlo o figuru, která už se v dějinách individualistických/třídních/antagonistických formací v minulosti objevila a byla tedy jen na vyšší úrovni zopakována.

V období zániku otrokářské formace se počalo ukazovat, že udržovat otroctví cestou právně-mocenského donucení je neefektivní. Otroka musíte nejprve buď ukořistit, nebo koupit. Po té jej musíte hlídat a nutit k práci, takže je potřeba živit pohůnky a dráby a kupovat jim stále nové biče a karabáče. Kdežto pokud přejdete na kolonát (tedy formu, kdy otrok bude na svěřeném pozemku pracovat, odvádět z něj určitý fixní tribut a vše, co získá nad něj, bude jeho), náhle můžete propustit všechny dozorce otroků a ještě ušetříte za biče. Kolón bude pracovat sám, bez donucení – a na rozdíl od otroka se bude snažit, dokonce inovovat.

Když do propadliště dějin odcházel feudalismus, počalo se ukazovat, že mít nevolníky je neefektivní. Musíte mít rozsáhlý aparát, který je právně-mocensky udrží připoutané k půdě a donutí je robotovat na panském. Takže zase šafáři a drábové, zase biče a karabáče. Kdežto když nevolníky vyženete z půdy (perverzně jim dáte svobodu), přilezou za chvíli sami a dobrovolně ke křížku, aby nezašli hlady. Takže místo robotování pro vás začnou dělat za mrzkou mzdu anebo – ještě lépe – odejdou dřít do vaší továrny ve městě.

Když se započala drolit světová koloniální soustava, ukázalo se, že mít kolonie je neefektivní. V kolonii musíte udržovat plukovníka Colonela[1], jeho ozbrojené síly, úřednictvo a vůbec aparát k vysávání koloniálního bohatství. A tím musíte také zajišťovat své kolonii obranu proti jiným a pořád se zodpovídat za to, jak tam lid hyne hlady, trpí a úpí. Ale když perverzně dáte takto vysáté a vyždímané kolonii svobodu, (a ona se nikdy nezmůže na svou emancipaci, industrializaci atp., nýbrž stále zůstane závislá na svém bývalém kolonizátorovi, který ji nadále bude rabovat, avšak nikoli napřímo, ale oklikou přes zmrtvýchvstalou neekvivalentní směnu), vytvoříte nový, efektivnější kanál "odcucu".

Oslňující efektivnost americké či velkobritské ekonomiky tak nestojí na píli a pracovitosti jejího lidu, nýbrž na tom, že tyto ekonomiky parazitují cestou neekvivalentní směny na rozvojovém světě a pokud by o tento kanál byly připraveny, je tam přes noc taková sociální revoluce, o které se Leninovi ani nesnilo.

K tomu ode mne:

Řada dobrých postřehů, ale chybí zde "vykořisťování nekrytým dolarem", o kterém skvěle píše Rostislav Čuba. Právě snaha osvobodit se od "dolarového neokolonialismu" je ekonomickou hnací silou i ekonomickou základnou "BRICSové" národně osvobozenecké revoluce, která probíhá v přímém přenosu. Uvidíme, jak bude úspěšná.

Mj. v této souvislosti určitě každého napadne otázka: Proč koncepční pohledy a tudíž i materiály, které tyto pohledy obsahují (Šulc, Čuba, Zelinka, náš pohled, brzy přidám Jana Zemana) nepropojit dohromady a nepřijít s tím, co bude skutečně silnou ideovou a vyváženou oporou? – Pokusím se o to. Možná se to podaří a pěstování vize se posune o kus dál.

Mj. – obětí dolarového neokolonialismu je i EU, která se asi z pasti, do které se dostala, tak brzy nevymaní. A nechá si i svou kritickou infrastrukturu likvidovat státním terorismem, aby byla ještě poslušnější. My si důsledky toho asi "vychutnáme" nejvíce.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Z dovolené na Slovesku. Krátký výlet ze Slovenského ráje do Polska.

Dunajec u Lopuszné, krátce za soutokem Bíleho a Černého Dunajce.

Je trochu deštivo, ale pro delší výlet ideální počasí. Rybář v Dunajci touží po vodě ještě víc.

Ještě jeden pohled na Dunajec, když už jsem tady.

A tady je okolní příroda. Velmi příjemná i v tomto počasí.

Zpět na hlavní stranu blogu