Vize, jakou potřebujeme/592

Vize, jakou potřebujeme/592

V návaznosti na dva poměrně konzistentní výstupy na kterých lze stavět (Jaroslava Šulce nazvaný K výchozím příčinám dnešní krize a možným východiskům a Rostislava Čuby nazvaný stručně HODNOTY) uveřejňuji formou přerušovaných komentovaných vybraných pasáží pojednání Ladislava Zelinky vydané pod názvem Posmutnělý manifest.

Pro všechny platí:

- Splňuji základní předpoklady komplexnosti.

- Jsou výrazně a pozitivně odlišné od greendealovského pohledu (který je příznačný jako pro Novou dohodu a Druhou transformaci).

- Jsou vzájemně slučitelné, tj. neexistují překážky, které by neumožňovaly, aby se tyto přístupy k vizi vzájemně doplňovaly.

Jejich komentované zveřejnění bude hrát důležitou roli při odstartování intenzivního sdílení a šíření průběžně propracované vize.

Celé pojednání L. Zelinky ve formátu PDF je ke stažení zde: https://library.institutcl.cz/Posmutnely_manifest.pdf

Několik technických poznámek (obsahové uveřejním ke každému pokračování):

- Vybírám přibližně 1/3 z celkového textu (celý text je příliš dlouhý a do seriálu by se nevešel).

- Text Zelinkova pojednání jako vždy odlišuji barevně.

- Pasáže, které jsem vybral, jsou zvoleny tak, aby si čtenář mohl udělat představu o logické struktuře pojednání a jeho vyústěný do praxe, tj. s těžkým srdcem jsem vynechal některé vtipné části (snad se k nim dostanu ve vhodných kontextech).

Posmutnělý manifest – část 8.

Ladislav Zelinka

...

Rozdělení

Na rozdíl od marxistických levicových proudů spatřují levicoví reformisté klíč ke všemu až zde. Tedy nikoli v etapě výroby, nýbrž až v etapě rozdělení "výrobou" získaného prospěchu. Takový koncept předpokládá, že kapitalistický výrobní způsob nemá a nebude mít problémy se zajištěním dostatečné produkce (s reprodukcí antroposféry), neboť stále inovuje výrobní prostředky a jeho výrobní vztahy jsou natolik skvělé, že exploataci oněch výrobních prostředků nejen že nebrzdí, ale stále více stimulují. Tak proč likvidovat něco, co na vstupu tak skvěle funguje?

Problémy se hledají až na výstupu, kde kapitalistický výrobní způsob (byl-li by ponechán sám sobě) distribuuje získaný prospěch nesolidárně, resp. sociálně nespravedlivě. Ale zde stačí buržujům ty jejich prebendy sebrat a moudře přerozdělit podle nejlepších socialistických, sociálně demokratických, ne-li přímo křesťanských tradic.

Marx tyto domněnky vždy vyvracel s tím, že ignorují vývojové cykly společensko-ekonomických formací (jejich nutnou degeneraci a zánik) a dále s tím, že v podmínkách pokřivených vztahů mezi lidmi (výrobních vztahů ve třídní společnosti) nutně vzniká pokřivená morálka, z ní vyrůstající pokřivené právo a tím vším pokřivená společenská praxe.

Přitom proti sobě stojí dvě tendence – automatické rozdělování podle tržních/kapitalistických pravidel, jež je spontánní a nikdo se o ně nemusí nějak uměle snažit. A pak mimosystémové, umělé přerozdělování, jehož každý akt si musí "přerozdělovatel" prosadit a vydřít. Který z obou mechanismů je na tom asi lépe a který tahá za kratší konec?

Takže ani sebelepší reformista nedokáže ony pokřivenosti napravit změnou vzorce rozdělování. Může nanejvýš zmírnit nejkřiklavější excesy. Což se zase nelíbilo Leninovi, neb to otupovalo ostří třídního konfliktu a oddalovalo revoluci.

Uvedené myšlení je však zdrojem i dalších negativních jevů, s nimiž se denně střetáváme. Odtud vyvěrají ony věčné pokusy budovat spravedlivější společnost tím, že některé jevy prohibitivně zdaním a některé jiné budu podporovat a stimulovat prostřednictvím dotací a subvencí. Takovýto stav, který se asi nejflagrantněji projevuje ve fungování EU, už vadí skoro všem, takže se zde postupně vytváří velmi široká (a přitom heterogenní) opoziční fronta. Za daných podmínek už se na jedné straně opravdu příliš nedá efektivně podnikat a na druhé straně přitom účinnost všech těch přerozdělovacích procesů spíše klesá. Takže reformisté na jedné straně hubí kapitalismus, z jehož výdobytků chtějí žít a přerozdělovat, a na druhé straně jejich přerozdělování spíše vede ke zvyšování společenského napětí a nespokojenosti, než k jejich zmírňování.

Lenin by mohl být spokojen – jen tak dál, holoubci, a revoluce bude na spadnutí.

K tomu ode mne:

Poměrně vtipná a přesná kritika naivních představ reformistů. Přece jen však budu mít dvě zásadní poznámky:

1. Je nutné vyrovnat se s Marxovou teorií nadhodnoty jako teoretického modelu umožňujícího objasnit podstatu vykořisťování. Ti, kteří tento model neznají, stále podléhají dojmu, že vysvětluje realitu. Nevysvětluje. Je zavádějící. S tím souvisí následující.

2. Ignoruje se velmi podstatný fenomén pozičního investování, tj. přeměny majetkové výhody ve výsadu, v pozici, ze které lze diskriminovat oběť pozičního investování a zvyšovat svoji budoucí majetkovou výhodu a tím i míru diskriminace. Má mnoho podob, ale jejím nejvýznamnější formou je potlačování investičních příležitostí spojených s možnostmi rozvoje, uchování a uplatnění schopností těch, proti kterým poziční investování působí, tak, aby se prosadily investiční příležitosti závislé na dobytých pozicích. Nejvýznamnější prevencí či obranou proti negativní roli pozičního investování je vytváření podmínek pro rovnost příležitosti k nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu.

Učebnicový příklad pozičního investování předvedl Jiří Bartoška na Karlovarském filmovém festivalu, když reagoval na mnohonásobě předražené ceny občerstvení: Kdo na to nemá, ať sem nechodí. Tady začíná společenská segregace dělící společnost na "lepší" a "horší" lidi. To je ovšem ta ještě nejméně škodlivá forma pozičního investování, která se bere jako samozřejmost. Horší formou je podmiňování personální politiky veřejných institucí sponzorskými dary. A pak to graduje.

Doporučuji těm, kteří si chtějí trochu zapřemýšlet, aby si přečetli následující článek:

https://radimvalencik.pise.cz/10875-vize-jakou-potrebujeme-500.html
Zde se dokumentuje, v čem se Marx dopustil nepřesnosti (analýzou jeho formulací z II. dílu Kapitálu) a jak v důsledku toho jeho pokračovatelé přehlédli to nejdůležitější.

V návaznosti Na L. Zelinku: Poziční investování působí i na oblast výroby a je tím, co snižuje efektivnost reprodukce kapitálu a postupně vede k úpadku systému založeného na reprodukci kapitálu.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Pokračuji vzpomínkami na Krétu, ze které jsem se před pár dny vrátil. Byl jsem tam poprvé. Každý den jsme podnikali výlety "rakváčů" (55+) do různých míst. Nejnáročnější byla soutěska Samaria (18.5 km, výškový rozdí 1200 metrů, chůze po kamenech...).

Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11006-vize-jakou-potrebujeme-584.html

Nyní jsme u pláže Elafonisi, ze které jse přejít mělkou zátokou na ostrov Elafonisi s růžovým pískem. Uvidíme ho. Nejdříve jsem se však podíval po okolí a prošel kamenným bludištěm i těmito dunami.

Tady už je vidět růžový písek tvořený úlomky ze schránek měkýšů.

I detailní pohled stojí za to.

Ještě jeden pohled, asi nejvíce vypovídající. To už jsem přešel mokrou nohou ale s nenamočenými kraťasy na ostrov, který k pláži přiléhá.