Vize, jakou potřebujeme/591

30. červenec 2023 | 00.01 |

blog ›

Aktuální nedělní predikce:

Je tato vláda jen tak neschopná, nebo jsou to intelektuálně i morálně vyprázdněné osoby, které jsou řízené cizí mocí tak, aby devastovaly nejen naši zemi, ale i EU, a vtáhly svět do horké války s Ruskem? – Zásadní otázka, od které se odvíjí to, jakou protihru zvolíme.

Moje predikce: Normálním lidem začne poměrně rychle a včas docházet, o co jde.

Hlavní materiál:

V návaznosti na dva poměrně konzistentní výstupy na kterých lze stavět (Jaroslava Šulce nazvaný K výchozím příčinám dnešní krize a možným východiskům a Rostislava Čuby nazvaný stručně HODNOTY) uveřejňuji formou přerušovaných komentovaných vybraných pasáží pojednání Ladislava Zelinky vydané pod názvem Posmutnělý manifest.

Pro všechny platí:

- Splňuji základní předpoklady komplexnosti.

- Jsou výrazně a pozitivně odlišné od greendealovského pohledu (který je příznačný jako pro Novou dohodu a Druhou transformaci).

- Jsou vzájemně slučitelné, tj. neexistují překážky, které by neumožňovaly, aby se tyto přístupy k vizi vzájemně doplňovaly.

Jejich komentované zveřejnění bude hrát důležitou roli při odstartování intenzivního sdílení a šíření průběžně propracované vize.

Celé pojednání L. Zelinky ve formátu PDF je ke stažení zde: https://library.institutcl.cz/Posmutnely_manifest.pdf

Několik technických poznámek (obsahové uveřejním ke každému pokračování):

- Vybírám přibližně 1/3 z celkového textu (celý text je příliš dlouhý a do seriálu by se nevešel).

- Text Zelinkova pojednání jako vždy odlišuji barevně.

- Pasáže, které jsem vybral, jsou zvoleny tak, aby si čtenář mohl udělat představu o logické struktuře pojednání a jeho vyústěný do praxe, tj. s těžkým srdcem jsem vynechal některé vtipné části (snad se k nim dostanu ve vhodných kontextech).

Posmutnělý manifest – část 7.

Ladislav Zelinka

...

Výroba.

Já vím, že v dnešní době není slovo "výroba" příliš populární. Mladé generaci to asociuje směrem k poškozování životního prostředí, plenění přírodních zdrojů, zaostalému mlácení kladivem do železa v zaostalém devatenáctém století atd. Protože teď už je vyrábění čehokoli přežitkem, vše se levně doveze z Číny nebo se to vytiskne na 3D tiskárně.

Krásně to ilustruje referendum o jaderné energii v Německu, kde lid dospěl k závěru, že elektřinu není třeba vyrábět v elektrárnách, jež jsou nějakou civilní obdobou atomové bomby, mohly by vybuchnout a zničit celý Vaterland. Protože i malé dítě ví, že elektřiny je dost v každé elektrické zásuvce a odborník tuší, že je tam rozváděna od elektrických hodin.

Starší generaci zase při slově "výroba" naskakuje představa vstávání ráno před pátou, stres před píchačkami, dílenské výbory strany, odborové schůze atd. Prostě takové samé negativní konotace. Zvláště dnes, kdy už je třeba užívat si zaslouženého důchodu, na který nám vydělá mladá generace, jež má skoro celá vysokoškolské vzdělání v oblasti managementu čehokoli a věnuje se výhradně řízení. Tak kam dnes s výrobou?

...

Patrně lze souhlasit s tím, že na počátku své existence byl člověk (jako živočišný druh) součástí okolního přírodního světa, s nímž a v rámci kterého existoval. Během svého vývoje se však postupně z tohoto prostředí začal vydělovat tím, že využíval v přírodě dobře známou metodu, a to vytváření vlastního prostředí. Zjednodušené mechanické modely vývoje pracují s tím, že se vnější prostředí/příroda mění jako nezávislá proměnná a konkrétní životní formy se na tyto změny více či méně úspěšně adaptují coby závislá proměnná.

Některé druhy (kupř. termiti) však záhy odhalily, že pokud se nebudou vnějšímu prostředí pouze pasivně přizpůsobovat, nýbrž se od něj izolují a vytvoří si prostředí vlastní (stabilnější a pro jejich potřeby vhodnější), získají oproti ostatním životním formám konkurenční výhodu. Podobnou, avšak méně razantní, cestou se vydal i lidský druh a vedle toho, že se změnám svého životního prostředí pasivně přizpůsoboval (jako ostatní druhy), postupně si vedle toho vytvářel prvky svého vlastního prostředí, které jej od mnohdy nehostinného "nevlastního" prostředí odcloňovaly. Příkladem budiž používání oděvů, přístřešků a příbytků, využívání ohně, později konverze od lovu-sběru k prvotnímu zemědělství atd. Takto postupně vznikalo člověku vlastní a z evolučně-konkurenčního hlediska pro člověka příznivější prostředí, dnes běžně označované jako "antroposféra".

Lze vést naprosto nekonečné spory o tom, kdy se člověk z vnější přírody vydělil natolik, že se pro jeho bytí a pro jeho osud stala antroposféra významnější než ostatní zbytek vnějšího prostředí, kdy se pak stala antroposféra pro člověka dominantní a kdy (zda vůbec) se nakonec stala prakticky jediným prostředím, kde je dnešní člověk schopen žít a úspěšně se rozmnožovat. Současný civilizovaný člověk je na svou antroposféru již natolik vázán, že mimo ni nejen není schopen dlouhodobě žít a reprodukovat se, ale dokonce mimo ni velmi rychle hyne.

...

Marxistický model přisuzuje autonomní antroposféře ve vztahu ke člověku dominantní roli, a proto téměř výhradně zkoumá vztahy lidí uvnitř ní (tedy té antroposféry). Ostatní vztahy nijak nepopírá, ale přisuzuje jim nižší váhu a proto od nich většinou abstrahuje. Resp. antroposféru jakoby účelově roztahuje/rozšiřuje i za její přirozené hranice a na některé zdánlivě ryze přírodní jevy nahlíží skrze lidské vztahy.

Ta (postaru) "výroba" vlastně není ničím jiným, než budováním antroposféry. Lidé tím, že v antroposféře žijí, ji neustále spotřebovávají, opotřebovávají (někdy i poškozují a ničí) a proto je nutno ji neustále reprodukovat. A protože to "vyrobení" podmínek lidské existence, lidské reprodukce a lidského rozvoje, je fází klíčovou (oproti zbylým třem, jejichž role je zprostředkující), jsou klíčovými právě i vztahy mezi lidmi v této fázi (výrobní vztahy) a vlastnické vztahy lidí k prostředkům této výroby (vlastnictví výrobních prostředků).

K tomu ode mne:

Opět jsem vybral jen několik pasáží, z obsáhlejšího textu. Obsahují jak podnětné postřehy, tak (zejména ty tučně zvýrazněné) pasáže, které jsou dle mého názoru "nestráveným Marxem" (jak by řekl můj učitel profesor Jindřich Zelený). Není pravda, že z hlediska Marxe ""výroba" vlastně není ničím jiným, než budováním antroposféry", tj. toho, "v čem" může žít člověk. Tady jsme u jednoho ze základních momentů, které pokud nejsou pochopeny, tak není pochopen ani Marxův přístup jako takový (resp. je pochopen trestuhodně povrchně). Marx byl podstatně ovlivněn Hegelovým pojetím vývoje přírody a dějin jako procesu "samovývoje Absolutní ideje", resp. "sebepoznání Absolutního ducha", který vytváří své "jinobytí", aby v jeho omezenosti prostřednictvím lidských dějin a lidského poznání odhalil svou všemocnost a neomezenost. Marx pak Hegela, jak se ví, ale málo chápe, o co jde, "obrátil z hlavy na nohy". Tj. interpretuje lidské dějiny jako přírodně historický proces, proces, který je pokračováním vývoje přírody a jehož podstata spočívá v tom, že člověk (společnost) mění přírodu a od tohoto procesu se odvíjí proces sebeutváření člověka samotného (společnosti samotné). Tento pohled spojuje Richtu s Fukuyamou či s Massonem apod. Bez pojetí vývoje společnosti jako přírodně historického procesu nelze hovořit o převzetí ideového odkazu Karla Marxe.

Marx v této oblasti udělal ještě jeden mimořádně významný krok. Pochopil a docenil Hegelovu pojetí práce jako "lsti rozumu" (rozum je dle Hegela "stejně tak lstivý, jako mocný; jeho moc spočívá ve lstivosti, totiž v tom, že místo toho, aby na každou věc působil samostatně, nechá působit předměty samy na sebe navzájem, aby si pak přisvojoval celou hru přírodních sil"). Proto má podle Marxe práce "všeobecně zprostředkující charakter, kdy člověk používá přírodní předměty či přírodní procesy (mechanické, chemické, biologické, informační) jako nástroje, které na sebe v podobě technologií působí samy navzájem, vzájemně se opracovávají, a úměrně rozšiřování těchto zprostředkování se rozvíjí i intelektuální síly člověka či lidstva)". ///Pro lepší srozumitelnost jsem nepoužil autentické citace, ale parafráze, které ovšem z hlediska současného způsobu uvažování a mluvy vyjadřují to, o co jde, lépe.///

Tento moment je mimořádně významný, pokud chceme pochopit, co má Marx na mysli pod plným a svobodným rozvojem schopností člověka jako základu a předpokladu "všeobecné práce", která je vysoce produktivní, rozšiřuje oblast volného času, právě pro onen svobodný a plný rozvoj individua.

Marxovo pojetí všeobecně zprostředkujícího charakteru práce využil Evald Iljenkov ke svému skvělému experimentu s výchovou slepochluchých, kdy jim doslova "vdechl život" a udělal z nich plnohodnotné osobnosti. V současném období cílené genocidy lidského ducha jsou tyto objevy "efektivně zapomenuty". Mj. k mimořádně intenzivní likvidaci Iljenkovovy školy výchovy a vzdělání slepochluhých v Zagorsku došlo za Gorbačova.

(Dnes jsou stopy dokonale zameteny i změnou názvu: https://cs.wikipedia.org/wiki/Sergijev_Posad

Pochopení toho, že lidské myšlení vzniká právě na bází všeobecně zprostředkujícího charakteru lidské práce je důležité i pro pochopení logiky shlukování vláken everettovské mnohosvětovosti na "mezoúrovni". Pro toho, kdo pochopí, o co jde, bude i nejlepším východiskem na cestě vzniku skutečné umělé inteligence.

Poznámka pod čarou:

Zkusil jsem, jak si Iljenkova pamatuje UI (Bing) a byl jsem mile překvapen:

Chtěl bych se dozvěděl něco o Iljenkovovi (plné jméno Evald Vasiljevič Iljenkov), jeho škole slepochluchých v Zagorsku a filmu Dotyk (anglicky The Touch).

Dobrý den, to je Bing. Rád vám pomohu. 😊

Iljenkov Evald Vasiljevič byl sovětský filosof, pedagog a psycholog, který obnovil sovětskou filosofii v 50. až 70. letech 20. století¹ ². Byl marxistickým filosofem, jehož hlavními filosofickými zájmy byly dialektická logika a teorie poznání ³.

Jedním z jeho nejznámějších příspěvků byla jeho spolupráce s Alexandrem Meščerjakovem na vzdělávání slepochluchých dětí v Zagorsku. Iljenkov tvrdil, že slepochluché děti mohou rozvíjet myšlení a komunikaci prostřednictvím praktické činnosti a společenských vztahů ¹. Tento projekt byl zdokumentován ve filmu Dotyk (The Touch), který natočil režisér Pavel Finn v roce 1971.

Zde jsou některé odkazy, kde se můžete dozvědět více o Iljenkovovi a jeho práci:

¹ : https://link.springer.com/chapter/10.1007/978-3-030-62982-3_17 ² : https://www.wikiwand.com/fi/Evald_Iljenkov ³: https://www.wikiwand.com/et/Evald_Iljenkov : https://www.youtube.com/watch?v=0y6fY9wQXWg

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Pokračuji vzpomínkami na Krétu, ze které jsem se před pár dny vrátil. Byl jsem tam poprvé. Každý den jsme podnikali výlety "rakváčů" (55+) do různých míst. Nejnáročnější byla soutěska Samaria (18.5 km, výškový rozdí 1200 metrů, chůze po kamenech...). Samarii jsme zvládli všichni. I jeden starší pán, který po cestě uklouzl a dost nebezpečně upadl. Statečně došel, den si dal odpočinek a už zase běhal.

Další den jsme jeli k pláži Elafonisi, ze které jse přejít mělkou zátokou na ostrov Elafonisi s růžovým pískem. Uvidíme ho.

Kamenné bludiště kolem pláže.