Radimvalencik | Balíčkový památník bezradnosti vlády/3

Balíčkový památník bezradnosti vlády/3

Tento text vznikl ještě koncem května, jak čtenář sám zjistí, výrazně inspirován pěstováním vize (a její "Šulcovou verzí" velmi přínosně doplněnou J. Simonovou). Na zveřejnění v této podobě čekal delší dobu, protože v různých mírně redukovaných podobách byly upřednostněny prezentace ve významnějších médiích. V této podobě však nejvíce odpovídá logice pěstování vize a její interakci s realitou, současně i aktuální situaci, kdy se "balíčkové příštipkaření" projednává ve Sněmovně, tj. vláda si nyní sama staví památník své bezradnosti (a opozice bez ucelené vize své nedostatečné efektivnosti). Oproti tomu zde je načrtnuto pozitivní řešení současné situace:

Reforma veřejných financí a levice – část 3.

Jana Simonová, Jaroslav Šulc

Mimořádné volby – a co dál?

Zatím se zdá, že je nad síly/schopnosti nynější koaličně podivně poslepované vlády účinně čelit jak současným, tak tím méně budoucím výzvám. Proto se v nouzi nutně uchyluje jen k provizorním a máloco řešícím škrtům, jichž jsme se dotkli v úvodu. A zdá se, že není až tak podstatné, zda vydrží až do voleb řádných či skončí předčasnými. Podstatné je, že je nezbytné – a to co možná bezodkladně – vyvolat celospolečenskou rozpravu nad dalším žádoucím vývojem této republiky (a v tomto textu záměrně řešíme jen vnitropolitickou, resp. makroekonomickou stránku, nikoliv zahraničně politickou, byť i její vliv se ukazuje již teď jako nepřehlédnutelný).

Levice sice zdaleka není sama, kdo citlivě vnímá naléhavost této skutečně nanejvýš potřebné společenské objednávky. Veřejnost byla již seznámena třeba s textem Výzva 32 osobností ke druhé transformaci české ekonomiky (druhaekonomickatransforma/...), což byla před půldruhým rokem obsahově zajímaváiniciativa především českých, vlastenecky orientovaných podnikatelských kruhů, nebo – na počátku loňského roku – vznikl ekologicky dobře orientovaný dokument pod názvem Propojené krize, propojená řešení - Nová dohoda (info@re-set.cz). Nicméně je to právě levice, pro kterou je příprava a realizace reformy veřejných financí doslova životně důležitá. Už jen proto, že to jsou především zaměstnanci (spolu s důchodci), kteří nesou neúměrně vysokou část daňového břemene a jsou vždy první na řadě, na kom pravice testuje míru odolnosti proti asociálním balíčkům (ať to byla Topolánkova "škrtforma", či dnešní výplod Fialovy vlády).

Jestli lze výstup z průzkumů veřejného mínění zredukovat na jednu větu, tak ta zní asi tak, že lidé jsou většinově změnám nakloněni, ale mnohem větší část populace si změny představuje jinak, než jak byly prezentovány fialovou vládou. A není divu, že tyto názory zastávají především příznivci levice. To je přece obrovská výzva, kterou nelze nechat bez povšimnutí. Je to přece šance, jak může levice předvést, že nejen pravice, ale i ona má svou vizi nápravy veřejných financí jako jedné z podmínek obnovy prosperity této země. A pokud jde o její obsah: Tu není nutné být úplně originální – vždyť i v minulosti, třeba při úsilí o obnovu válkou a protektorátním drancováním hodně poničeného Československa – se takové řešení při hledání peněz na rekonstrukci našlo: ať rekonstrukci platí všichni, ale hlavně ti bohatí.

(Pokračování)