Balíčkový památník bezradnosti vlády/1

Tento text vznikl ještě koncem května, jak čtenář sám zjistí, výrazně inspirován pěstováním vize (a její "Šulcovou verzí" velmi přínosně doplněnou J. Simonovou). Na zveřejnění v této podobě čekal delší dobu, protože v různých mírně redukovaných podobách byly upřednostněny prezentace ve významnějších médiích. V této podobě však nejvíce odpovídá logice pěstování vize a její interakci s realitou, současně i aktuální situaci, kdy se "balíčkové příštipkaření" projednává ve Sněmovně, tj. vláda si nyní sama staví památník své bezradnosti (a opozice bez ucelené vize své nedostatečné efektivnosti). Oproti tomu zde je načrtnuto pozitivní řešení současné situace:

Reforma veřejných financí a levice – část 1.

Jana Simonová, Jaroslav Šulc

Vlna výrazného odporu vůči konkrétním bodů úsporného balíčku Fialovy pětikoaliční vlády nutně vyvolává přinejmenším tři otázky: Kdyby byla dnes u vlády levice, byl by obsah jejího "balíčku" zásadně jiný?A spokojila by se s "balíčkovým příštipkařením"?  Asi nespokojila, neboť situace vyžaduje mnohem zásadnější řešení. A tak se ptejme otevřeně: Má levice dnes vůbec nějakou vizi, jak by měla vypadat celková reforma veřejných financí?Že veřejné finance vyžadují konsolidaci, to ostatně podle průzkumu agentury Median pro Český rozhlas soudí 51 % dotázaných osob a nepochybně mají pravdu.

Záměrně jsou použity dva pojmy – "balíček" a "reforma". Nejsou zdaleka totožné (byť se nám to mnozí ze Strakovky snaží namlouvat). To, co bylo vládou s velkou slávou zveřejněno 11. května, je přece jen velmi nesourodý balíček nápadů jak snížením okamžitých i střednědobých rozpočtových výdajů, tak menším dílem posílením rozpočtových příjmů tlumit obří rozpočtové deficity. Jde však – matematicky řečeno – jen o minimální společný jmenovatel kroků, na kterých se ještě bylo schopno dohodnout pět koaličních stran, neměla-li se (beztak nesourodá) "antibabiš" koalice úplně rozpadnout. Tento zveřejněný konglomerát návrhů dílčích a neprovázaných "balíčkových" opatření však naprosto nelze vydávat za reformu veřejných financí. Ta je (resp. musí být) obsahově mnohem složitější, provázanější a – má-li splnit svůj hlavní cíl, tj. zabránit hrozbě defaultu České republiky a navést ji na růstovou trajektorii – proto musí vypadat úplně jinak.

Jsme na skluzavce

V prvním odstavci nebylo slůvko "dnes" použito náhodou. Autorům textu jsou známa dílčí stanoviska levicových poslanců, když ještě byli v minulých Parlamentech, a to zejména při jednání o návrzích státních rozpočtů, případně při rozpravě k jednotlivých anticovidovým opatřením finanční povahy. Ale už neví o tom, že by snad byla levicí nějaká ucelená verze reformy veřejných financí v posledních letech zpracována, resp. šířeji diskutována.

Paradoxně to teď není nutné vidět jako zásadní problém, a to ze dvou důvodů: Jednak komunisté a socialisté tak dlouho nemohli na parlamentní půdě (natož jinde) najít jednotnou řeč, až je jejich voliči společně od parlamentních práv a povinností po zásluze "osvobodili" – takže levice přestala disponovat legislativní inciativou. Doufejme, že jen na přechodnou dobu a že se do parlamentních lavic vrátí. A s programem, který zaujme více, než potřebných pět procent voličských hlasů v případě jedné strany. A jednak – i kdyby taková reforma byla k dispozici někdy na konci minulé dekády, tedy před pandemií Covid-19 a ukrajinskou krizí, byla by dnes v zásadě asi nepoužitelná. Jednoduše by zastarala a nebyla adekvátní novým výzvám a momentální již hodně tristní hospodářské situaci.

Podstatu a rozsah zhoršování vybraných makroekonomických dat vidíme v této tabulce sledující vývoj v posledních čtyřech letech:

Tabulka 1  Vybrané makroekonomické údaje České republiky v letech 2019 až 2022 (mld. Kč a v %)

Pramen: ČSÚ, makroekonomická data, březen 2023

I laikům je zřejmé, že v dosavadních trendech nelze bez vážných rizik nadále pokračovat. Takže není divu, že při posledním průzkumu veřejného mínění 25 % z dotázaných s balíčkem úsporných opatření souhlasí jen zčásti, 42 % je sice pro úspory, ale nesouhlasí s konkrétní podobou balíčku, když 24 % s balíčkem zcela nesouhlasí. A nepřekvapí, že pouhých 7 % dotázaných s opatřeními v balíčku plně souhlasí (průzkum STEM/MARK, Právo 20. 5. 2023). Ovšem experti jsou většinou mnohem kritičtější, když soudí, že balíček je jen jakýsi první mezikrok a že ke zvrácení trendů ve veřejných financích, tedy k obnově rovnováhy mezi příjmy a výdaji, jsou nezbytné poměrně hluboké a promyšlené zásahy jak na příjmové, tak výdajové straně. Příjmy posílit, výdaje smysluplně zredukovat.

Ale aby mohlo být zacílení reformy veřejných financí funkční a mělo potřebné efekty, tedy v první etapě zastavení neřízeného sešupu na skluzavce do ekonomického suterénu, v etapě druhé natolik vyrovnaný/přebytkový rozpočet, aby bylo možno stlačit státní dluh někam na/pod úroveň z roku 2019, tedy pod cca 30 %, kdy je obsluha dluhového břemene ještě snesitelná, je nezbytné nejprve v potřebných souvislostech kriticky posoudit výchozí situaci. Tedy ukázat jednak na:

• Zdroje/příčiny prudkého zhoršení makroekonomických dat v posledních třech letech. Resp. ve čtyřech letech, protože nějaký zásadnější obrat k lepšímu nelze realisticky očekávat ani letos, v roce 2023, za který nejsou – ve statistických informacích – přirozeně uvedené žádné údaje (a ty měsíční/čtvrtletní o rozpočtových schodcích, o inflaci, nulovém ekonomickém "růstu" nejsou nijak povzbudivé, naopak;
• Časovou dimenzi vzniku a délky působení negativních vlivů.

Platí i zde stará zkušenost, že jen poctivá analýza současného stavu je nezbytným předpokladem pro zpracování dobrého plánu změn k lepšímu.

(Pokračování)